O dramaturgii společenského přesahu tvorby MHL
V souvislosti s tvorbou Magdy Husákové-Lokvencové se obvykle hovoří o dvou uměleckých i životních obdobích, oddělených silnou osobní zkušeností z politických procesů padesátých let a vynucenou tvůrčí odmlkou. Z hlediska jakési vnitřní dramaturgie režisérčiny tvorby však můžeme jistou proměnu její poetiky po návratu na Novou scénu vnímat spíše jako přirozený důsledek toho, o co se snažila od počátku své kariéry – snahy vždy spojovat umělecké se společenským a svou prací přinášet jednoznačný společenský odkaz.
Navzdory výjimečnému postavení, které Magda Husáková-Lokvencová zaujímala v době, kdy žila a aktivně tvořila, tedy převážně v období od druhé poloviny čtyřicátých do poloviny šedesátých let minulého století, se o první slovenské režisérce a jejím odkazu dnes mluví málo. Nebýt toho, že její režijní tvorba na Nové scéně tvořila jednu ze státnicových otázek na bakalářském stupni mého studia na VŠMU, dost možná bych ani netušila, že u rozvoje jedné z nejsilnějších hereckých generací a takových jmen slovenského divadla, jako je Ctibor Filčík, stála a pedagogicky působila žena.
Těžko soudit, zda zůstala pozapomenuta spíše z důvodů politických, tedy především v souvislosti s politickou kariérou svého bývalého muže Gustáva Husáka v období normalizace, nebo jednoduše proto, že slovenské divadlo [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
