Konec vědění? Poznámka k Serresovu pojetí digitální revoluce

Vít Pokorný9. júla 2020520

Palečka, rozsáhlá esej M. Serresa o digitální revoluci, vyšla v originále již v roce 2012, v anglickém překladu v roce 2014 a v loňském roce, který se stal také rokem Serresovy smrti, R. I. P., také v češtině. Poděkujme překladatelům, protože tento text je nezbytné číst, komentovat, diskutovat o něm. Jakkoli je třeba vidět omezení a možná i omyly Serresova pojetí naší současné situace, představuje jeho esej jedinečnou příležitost, jak se s touto situací vyrovnat.

Největší síla jeho textu spočívá v tom, že vyslovuje to, co všichni vlastně víme, že se vážně zabývá něčím, co je pro mnohé z nás banalita. Totiž to, že žijeme v době krize, tedy v době zlomu a obratu, v situaci, kdy se něco láme, kdy se rozšiřuje trhlina mezi minulostí a budoucností. Rychlost a intenzita, s nimiž k proměně lidské skutečnosti dochází, jsou však natolik radikální, že nám vlastně zabraňují uvědomit si, co se děje, a celou situaci nějak uchopit. K povaze obratu, jehož se účastníme a který sami uskutečňujeme tím, jak se na něm podílíme, totiž patří také proměny forem myšlení, proměny typů vědění a komunikace, přičemž součástí této proměny je také to, že uchopení, porozumění a kritické myšlení jsou čím dál tím obtížněji dosažitelné. Smyslem Serresova textu je myslet právě z tohoto tektonického zlomu. Civilizační transformace, kterou na všech rovinách zakoušíme, je přitom příliš současná, příliš aktuální, takže je velmi obtížné zaujmout k ní odstup a náležitě ji posoudit, jelikož samotná forma rozumu, která je založena na odstupu a pojmovém uchopení, se rozpouští. Serres nám ukazuje, jak myslet právě v takové situaci, kdy nemáme nadhled a přehled, kdy jsme na věci příliš zainteresováni. Myslet z tektonického zlomu, uvnitř něhož se právě nacházíme, znamená zjednat si specifický přístup k časovosti. Serres jasně ukazuje, jak je naše přítomná situace zatížena minulostí, jak jsme pořád ovládáni starými formami jednání a vědění, které se pro naši přítomnost staly nepoužitelnými. Současně se vztahuje k budoucnosti jako k otevřenému horizontu. Nemluví o katastrofě či konci, nýbrž se pokouší, a to ne vždy úspěšně, což činí jeho pokus o to cennějším, vidět, jakým způsobem se mohou rozvíjet některé v přítomnosti aktivní linie. Jde o to, myslet přítomnost jako zaklíněnou mezi minulostí a budoucností, mezi minulostí, která ji svírá a zároveň určuje, a budoucností, k níž míří, ale jejíž obrysy jsou stále rozostřené.

Život v přelomové době

Zlom, uvnitř něhož se nacházíme, je podle Serresa skutečně epochální. Jde podle něj o tak radikální civilizační proměnu, že ji lze srovnávat například s vynálezem písma a knihtisku, ale také s neolitickou revolucí či příchodem křesťanství. Východiskem Serresova textu je tedy určitá filozofie médií, tzn. obecné porozumění vztahu mezi lidskou situací a komunikačními technologiemi. Proměna, kterou přinesla síťová komunikační média, je podle Serresa tak hluboká, že se netýká pouze komunikace nebo vzdělání, jemuž je jeho text převážně věnován, ale také práce, podnikání, zákonodárství, politiky, prostě veškerých institucí současných vyspělých společností. A nejen to, dokonce tvrdí, že „se změnou mediálních technologií se mění i tělo, narození a smrt, utrpení a zdraví, práce, prostor, bydlení, veškerý život“.

Žít v takto přelomové době znamená, že si na jedné straně uvědomujeme probíhající transformaci a pokoušíme se na ni reagovat, na druhé straně jsme však stále pod vlivem starých vzorců jednání, starých institucí, starých způsobů myšlení, které nejsou s to se s nastávající globální proměnou vyrovnat. Popis různých forem této zastaralosti, toho, jak nás minulost svou setrvačností omezuje, patří bezpochyby k nejdůležitějším motivům Serresova textu. Na jeho rozlišení mezi starým a novým, mezi minulým a přicházejícím lze plně docenit síly i slabiny jeho porozumění naší současné (mediální, sociální, civilizační) situaci. Starou společnost Serres, inspirován samozřejmě G. Debordem, označuje jako společnost spektáklu. Serresova společnost spektáklu však není Debordovým převrácením života a odcizením skrze obraz, jeho kritika minulosti je spíše antifilozofická a opírá se hlavně o kritiku systému vědění a vzdělávání. Staré paradigma je uspořádáno hierarchicky a asymetricky, je to paradigma kostela, školní třídy, klasické armády, divadla, zastupitelské demokracie. Asymetrické je toto uspořádání vzhledem k centrům moci. Powerpointem kostela je kazatelna, třídy katedra, armády velitelský štáb, divadla jeviště, demokracie vláda a parlament. Moc se šíří z aktivního centra směrem k pasivnímu okraji – k mlčícím a naslouchajícím ovládaným, kteří nemají možnost sami vstoupit do centra moci. Jsou pouze pasivními přijímači státně centralizovaného vysílání, podléhají organizační struktuře knihoven, katalogů, pluků. Staré instituce jsou takříkajíc jeskyňovité. Kněží vědění v nich promítají stíny pro zraky mlčící většiny, které je má zaznamenat a zopakovat. Tak se má dosáhnout sociálního souladu. Tento model vyvrcholil totalitním uspořádáním, které skončilo spolu s vynálezem síťové komunikace, spolu s tím, čemu Serres říká digitální revoluce.

Věk invenční inteligence

Digitální převrat je převrácením stávajících forem vědění a sociálního života. V Serresově optimistickém vidění je síť novou pamětí, novou univerzální knihovnou všech knihoven, školou bez učitelů, divadlem bez herců, demokracií bez voleb. Veškeré vědění už je přítomné na síti, nikdo ho nemusí předávat, veškeré rozhodování je možné přenechat svobodné domluvě občanů, nikdo ji nemusí zprostředkovat. Naše hlavy se staly prázdnými, už se nemusí zatěžovat memorováním, nastává věk invenční inteligence. Prázdná hlava, symbol celé Serresovy úvahy, znamená konec éry vědomostí, konec éry expertů, herců, rozhodovatelů, konec asymetrického uspořádání. Pro novou, divokou síťovou intersubjektivitu se otevírá homogenní decentralizovaný prostor obývaný kybernauty, aktivními piloty vlastního vědění a života. V této nadějné vizi se však zároveň ukazují hranice Serresova textu, který snad úmyslně, snad jen naivně ignoruje temnou stranu digitálního obratu. Sféra nových médií se totiž, vedle svého potenciálně emancipačního rozměru, stává také prostorem nového zotročení, nového pohlcení přívalem infotainmentu, kdy se bývalí vládci i ovládaní dostávají do područí nových infokapitalistů, vlastníků databází a producentů vyhledávacích algoritmy.

Autor je filozof a antropológ 

Michel Serres: Palečka – esej o digitální revoluci. Preklad: Michaela Otterová. Praha: Karolinum, 2019. 52 s. 

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *

Partneri: