Psaní pro divadlo jako práce

Ondřej Škrabal8. júla 20181047

Před několika týdny se v Česku i na Slovensku (shodně v ten samý den) vyhlašovaly výsledky jediných dvou soutěží původních dramatických textů na území bývalé federace. Dramatická soutěž Aura-pontu je jedinou konstantně fungující soutěží přístupnou široké veřejnosti v Česku; navazuje totiž na dřívější Ceny Alfréda Radoka. Na Slovensku se obdobná konstantně fungující veřejná soutěž, Dráma, udílí v rámci festivalu Nová Dráma. Obě soutěže rovnocenně připouštějí jak texty ve slovenštině, tak v češtině. V každé zemi tedy existuje pouze jedna dramatická soutěž, která chtě nechtě musí pojmout všechny druhy psaní pro divadlo. Stačí už jen fakt, že se zde mohou sejít jak právě texty dramatické, tak takzvaně postdramatické (postrádající klasickou dramatickou stavbu); od pohádek přes zpěvohry až teoreticky po záznamy performancí apod. Zjednodušeně řečeno: mohou se tak vedle sebe posuzovat texty ke konzervativnímu (buržoaznímu) divadlu, experimentální texty i zcela nečinoherní postupy, které značně vybočují z většinových představ o divadelním textu. Samozřejmě, každý druh divadla má právo na existenci, ale u každého se jedná o jiný druh „sportu“. Současný stav proto není chybou zmíněných soutěží (díky, že existují alespoň tyto!), ale spíš nedostatku alternativ, případně celkové pozice divadelního psaní u nás.

Divadelní text jako literatura

Literární ocenění jistě nejsou spravedlivá a v kulturní sféře bývá zvykem tu a tam připomenout, že by se umělecké poměřování nemělo přeceňovat. Faktem ovšem je, že absolutní absence dostatečné propagace divadelních textů spolu s nedostatkem typově odlišených ocenění tuto disciplínu ještě více devalvují. Přestože se píše spousta nových divadelních textů a stále více divadel v Česku sahá po nových původních textech (Studio Hrdinů, Divadlo LETÍ, Divadlo Na zábradlí, v posledních letech také Národní divadlo v Praze nebo brněnské HaDivadlo apod.), divadelní kritika se pak často omezí na tvrzení, že text „funguje“, „odsýpá“, případně „jde hercům do úst“. Jako by divadelní text, přestože často nebývá publikovaný (což neznamená, že by byl absolutně nedostupný – buď jej má k dispozici některá z agentur, nebo text případně sám autor rád poskytne), byl jen čímsi užitným, čemu kvalitu dává až jevištní interpretace. Názor podivný, ačkoli často živený na středních školách.

Dramatik jako povolání?

Samozřejmě že podobné úvahy o placeném spisovatelském povolání se vedou dlouho. V československé debatě je ale dramatik vnímán jako okrajová role, kterou na sebe bere spisovatel-prozaik či spisovatel-básník. Můžete namítnout, že rozlišování prózy, poezie, divadelních textů atd. je zbytečné a zastaralé. Pro knižní publikace ovšem tyto kategorie stále hrají roli. Prázdný blok papíru často stojí více než sbírka poezie. Dá se tedy velmi zjednodušeně říct, že zatímco próza hodnotu papíru lehce zvyšuje, poezii naopak papír v podstatě devalvuje. Ovšem označit text za divadelní (hru) je stigma, které na našem knižním trhu většinou znamená, že k publikaci textu ani dojít nemůže.

Co tedy s tím? Zajisté by autoři divadelních textů, pokud by chtěli najít společný hlas, mohli požadovat, aby se i u nás, alespoň ve větších divadelních domech, nabízelo místo divadelního dramatika, tedy spisovatele zaměstnaného na půl úvazku, který by po dobu několika sezon tvořil výhradně s danou scénou a jenom pro ni. Je ovšem nasnadě, že podobný luxus, který je častým jevem v Německu, si ani většina příspěvkových divadel se stálým souborem často nemůže dovolit. Pokud tedy autoři divadelních textů budou stát o silnější hlas, je nutné se buď aktivněji zapojit do Asociace spisovatelů (i když členství v této organizaci bylo ještě donedávna podmíněno dvěma, nyní jednou publikací, což vzhledem k obtížnému publikování není pro dramatiky příliš relevantním kritériem) či obdobné organizace, nebo se začít organizovat samostatně. Takováto organizace by pak mohla usilovat nejen o založení cen orientovaných na různé typy divadelních textů, ale také podněcovat častější publikaci. Jinak zůstane divadelní psaní jen kratochvílí, nutnou nadstavbou dramaturgické práce nebo občasnou bokovkou zavedených spisovatelů, což bude nadále ovlivňovat schopnost vidět divadlo jinak a obohatit jej o nové postupy.

Autor je divadelný režisér, dramatik, kultúrny publicista

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *

Partneri: