Jak diskurzy o přírodě a trhu ovlivňovaly československou privatizaci? Neoliberální skepse vůči představě, že svět lze plně pochopit a ovládnout, se potkala s deziluzí ze selhání státního socialismu, včetně tehdejší ekologické krize. Deklarované odmítnutí sociálního inženýrství ve jménu autentičtějšího života však zakrylo nástup nové ekonomické technokracie a nakonec zdiskreditovalo i snahy ekologů.
„Vlastnictví, pojem starší než lidstvo samo. Ptáci si chrání hnízda, savci doupata. Hledají, shromažďují a chrání si potravu. Předchůdci člověka chránili své jeskyně, ženy, věci…“ Tak začínal první díl seriálu Nebojte se kupónů, jejž na objednávku vlády vysílala v roce 1992 Československá televize, aby motivovala k účasti v chystající se kuponové privatizaci, která slibovala, že z každého občana udělá akcionáře do té doby státem vlastněných podniků.
V souvislosti s postsocialistickou transformací se často bez hlubší analýzy mluví o tom, že neoliberálové byli zastánci neregulovaných trhů, přičemž se zapomíná, že stát má v neoliberálním řádu důležitou roli v tom, že nastavuje a hlídá pravidla hry. Jak by nám vysvětlili v pořadu Nebojte se kupónů: „… stát do role rozhodčího, lidi do role podnikatelů a hospodářů a majetek do rukou lidí.“ Na začátku devadesátých let se však hrálo o to, jak tato pravidla nastavit, aniž by se reformátoři stavěli do stejné pozice jako na konci čtyřicátých let [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
