Jak videohry vytvářejí a manipulují náš svět

Hannah Arendt, důležitá politická teoretička 20. století, která například přišla s termínem totalitarismus, tvrdí, že „právě tím, že nemá konečný účel, podobá se hra tak nebezpečně samotnému životu“. Arendt tehdy ještě nemohla mít zkušenost s počítačovými hrami, ale proces hraní pro ni byl přesto zásadní. Teprve hraním hry vytváříme její pravidla a smysl. Moje hráčská zkušenost mi ale říká opak. Hry mě ze světa každodennosti dostávají právě tím, že mi poskytují velmi zjednodušenou verzi světa, ve které platí relativně málo pravidel. Většinou je jasné, kdo vyhrál a kdo prohrál.

Série videoinstalací Serious Games od známého německého, ale v Čechách narozeného umělce Haruna Farockiho. Farocki v ní využívá vojenské herní simulace, aby ukázal, jak jsou počítačové vidění a politika našeho světa svázané

Od algoritmů k alegoritmům

Možná jde o základní paradox, napětí, nebo dokonce hlavní důvod, proč je hraní atraktivní. Na jedné straně nás hry dostávají do jasně vymezeného světa algoritmů a pravidel. Když chcete dohrát Pacmana, musíte sníst všechna kolečka v chodbách bludiště. Pravidla her a chování, které od nás vyžadují, mají ale vztah k naší činnosti a přemýšlení ve „skutečném“ světě. Chápu, že medúzy pronásledující mě bludištěm jsou nebezpečné a musím jim uniknout – stejně jako kdybych utíkal před reálným nebezpečím.

 

Pre pokračovanie článku a pre prístup do archívu, si prosím zakúpte ročné predplatné. Ďakujeme a prajeme dobré čítanie.

Autoři se snaží utíkat od umění a filozofie ke gamingu a vývoji; momentálně připravují chatovou aplikaci/hru Insomnia Futures

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *

Kapitál, 2018 — projekt z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia