Knihy – ohrožený druh? 10. díl
V roce 1928 přednesla Virginie Woolf přednášky ke studentkám dvou prvních ženských kolejí v Cambridgi. O necelý rok později vycházejí tyto dvě přednášky jako jeden text – Vlastní pokoj (A Room of One’s Own). Kromě jiného Woolf v textu definuje základní potřebu tvorby – vlastní prostor (metaforický i fyzický) a nezbytný příjem. O skoro sto let později jsou její požadavky stále nedostižné.
V eseji Woolf popisuje dnes už známou historku, jak Jane Austen napsala všechna svá díla v obývacím pokoji rodičovského domu a tvorbu tajila před služebnictvem. Kdykoli někdo místností prošel, byla vyrušena a rukopis schovávala. Na rozdíl od mužů ženy dlouhodobě žádné pracovny ani své výhradní prostory neměly a často ani dnes nemají. Pokud už se v domácnosti nachází pracovna, je buď „tatínkova“, nebo sdílená. Jak se lze soustředit, když nemáte kde? A jak se lze soustředit na tvorbu, když nemáte kdy?
O tom, že dobré životní podmínky jsou nezbytné k dobrému, zdravějšímu a naplněnějšímu životu, se dnes už v evropském kontextu nemusíme přít. O tom, že pro tvůrčí a uměleckou práci jsou tyto podmínky také naprosto nepostradatelné, vedeme diskusi každý rok, kdy se chystá státní rozpočet a s ním i rozpočty ministerstev kultury. Zaprvé se v našem středoevropském kontextu [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
