Autonomní politika jako zdánlivě pošetilé vytváření trhlin v totalitě kapitalismu

 

Klimatická krize, pandemie, prohlubující se sociální nerovnosti, oligarchizace politiky. Zdá se, že nic už nadále nemůže být jako dřív, jiný svět není možný, ale přímo nutný. Nelze se spoléhat na ustavené elity, strany, experty, že jej pro nás vytvoří, je nejvyšší čas vzít svůj život do svých rukou a jednat. Je nejvyšší čas na autonomní politiku. 

 

Hledání trhlin

 

Život se v současné situaci kapitalistického realismu pro mnohé stává noční můrou, tak jak ji ve své knize Crack Capitalism (2010) popisuje John Holloway. Všichni se nacházíme v místnosti, která má čtyři stěny, podlahu, strop a žádná okna ani dveře. Místnost je vybavena nábytkem, takže někteří z nás se mohou pohodlně usadit, ale většina jen tak postává. Zdi se neustále posouvají, někdy rychleji, někdy pomaleji, takže všichni, především ti, kdo postávají, se cítí nepohodlně. V místnosti samozřejmě probíhají debaty, většinou o tom, jak uspořádat nábytek. Stěny se totiž zpravidla posouvají tak pomalu, že si toho lidé ani nevšimnou. Čas od času se uskuteční volby o tom, jak se přeskupí nábytek ve stále se zmenšující místnosti. Ty volby nejsou úplně zbytečné, protože v jejich důsledku se někteří lidé pohodlně usadí do křesel, zatímco jiní se budou tlačit v koutech. Volby dokonce mohou ovlivnit i rychlost, s níž se stěny přibližují a zmenšují tak místnost, ale neudělají nic se samotným neúprosným zmenšováním místnosti.

 

Pre pokračovanie článku a pre prístup do archívu, si prosím zakúpte ročné predplatné. Ďakujeme a prajeme dobré čítanie.

 

Autor je od počátku devadesátých let aktivní v pražském anarchistickém a autonomním prostředí, byl součástí kolektivu Autonomního sociálního centra Klinika a v současnosti působí v nakladatelství Neklid

 

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *