O reprodukční spravedlnosti a zrušení rodiny
Do pasti názvu Full Surrogacy Now: Feminism Against Family se lze lehce chytit, i když antinatalistické a jinak destruktivní ambice kniha postrádá. Feministická myslitelka Sophie Lewis se ve své první publikaci zabývá problematikou komerčního náhradního mateřství, politickým diskurzem, který se kolem něho pěstuje, a postavením gestačních pracovnic (gestace – těhotenství) působících ve zmíněném odvětví.
Centrální premisa knihy je ale především v duchu následování tradic utopických vizi o zrušení nukleární rodiny, a to v zájmu zajištění větších a inkluzivnějších jednotek péče. Částečně působí jako polemika, částečně jako manifest. Full Surrogacy Now zaujímá skutečně revoluční pozici, když Fredrica Jamesona doplňuje, že je sice těžké si představit konec světa spíše než konec kapitalismu, nicméně mnohem těžší je představit si konec rodiny.
Outsourcing biologické reprodukce
Rozdílných postojů, jež ve vztahu k vysoce regulovanému komerčnímu náhradnímu mateřství zastávají různí jedinci, iniciativy a hnutí, je několik. Na obranu komerčního gestačního byznysu, který je ve své dnešní podobě lokalizován buď na globálním jihu, nebo ve zchudlých částech východní Evropy, není moc co říct. Jako příklad jedné ze zemí, kde je zmíněná oblast byznysu na vzestupu, uvádí Lewis Indii, jmenovitě kliniku neplodnosti pod jménem Akanksha.
Vedoucí kliniky Nayna Patel, která pro své zprostředkovávání „dětských komodit“ pro (převážně) bohaté zápaďáky, což je vydáváno za filantropicko-kapitalistickou činnost, získala požehnání od Oprah, se svým způsobem stylizuje jako Sheryl Sandberg komerční surogace. Moderní gestační byznys je ale daleko míň fotogenický, než ho ve svém „lean-in“ podání popisuje Patel, jejíž negramotné zaměstnankyně nerozumějí komplikovaným smlouvám, které s ní uzavírají.
Kromě absence informovaného souhlasu gestační pracovnice pracují za důrazně prekérních podmínek, postrádají tělesnou autonomii a jsou nezřídka nuceny podstoupit zbytečné zákroky císařského řezu. Vaginální porod je údajně příliš intimním setkáním „suro-miminka“ a surogátky, se kterou nesdílí ani stejné DNA. „Outsourcing“ biologické reprodukce do kolonizovaných děloh a komodifikace jsou realita štědrostí, na kterou se ve svém naturalistickém pojetí náhradního mateřství odvolává dr. Patel.
Antisurogační feministky, které stojí v opačném táboru, volají po větší regulaci, zákazech a kriminalizaci surogačního byznysu. V jejich apelech je, podle Lewis, slyšet ozvěny stejného feminismu, který je exkluzivní i vůči transženám a sexuálním pracovnicím. To, co říkají protisurogační feministky (respektive západní aktivistické skupiny nebo novinářky předních světových liberálně smýšlejících médií à la The Guardian), je podle Lewis víc nepodstatné než nepřesné. Komodifikace a vykořisťování ženských těl nejsou jedinečné pouze v odvětví surogačního byznysu, a proto se máme zaměřit na hledání cest, jak být solidární s surogátkami, uznat je jako pracovnice a podpořit je ve vydobytí si lepších pracovních podmínek. Paralely s bojem za osvobození sexuálních pracovnic se nabízejí skoro automaticky. Dospíváme takto k podobným závěrům, jaké jsou přítomné například v knize Revolting Prostitutes (2018, Juno Mac a Molly Smith).
Gestace jako práce
Úderná věta „Říkají, že je to láska. My říkáme, že je to neplacená práce“ z textu Wages against Housework italsko-americké feministické akademičky a aktivistky Silvii Federici volala už v roce 1975 po uznání neplacené domácí práce, které se přezdívá „druhá směna“. Údajná krize péče se neobjevila až teď spolu s koronavirem v podobě zavřených školek v rámci protipandemických opatření, je to jenom špička ledovce, respektive výbušnější jev systému, který se ve stavu krize nachází téměř pořád. Kapitalismus se, podle teorie sociální reprodukce, udržuje i díky vykořisťování skrze neplacené reprodukční práci, do které nás, slovy Kathi Weeks, rekrutuje hlavně rodina.
Krédo svého přemýšlení o gestaci jakožto práci Lewis nalézá v řádcích onoho textu, ve kterém Federici skoro blasfemicky tvrdí, že je „každý potrat pracovním úrazem“. Biologická reprodukce, podobně jako sociální reprodukce, není uznána coby práce hodná finanční odměny, i když už byla komodifikována před samotným objevením komerčního náhradního mateřství. Přehodnocená jako práce patří i gestace a mateřství ke zdrojům, ze kterých kapitalismus těží. V jeho odromantizovaném a denaturalizovaném pojetí jako něčeho, co „ženám“ nemusí nutně být přirozené, Lewis vidí potenciál osvobození od vykořisťování.
Lewis u pragmatických návrhů nekončí. Full Surrogacy Now je koneckonců literatura s vážně utopickými úmysly, které chtějí buržoazní reprodukci transformovat. Místo stratifikované, komodifikované, cis-normativní a neokoloniální gestace nabízí otevřenější queer-friendly koncept, který pojmenovává „gestační komunismus“. V surogátství hledá prostor pro vytváření revoluční politiky a praktikování plného náhradního mateřství, osvobozeného od námezdní práce a kapitalistické hodnoty. Úplná surogace, na rozdíl od komerční surogace v její dnešní podobě, už není arénou, v níž se potkávají vlastnické rysy biogenetického příbuzenství. Úplná surogace je polymaternalistická vize budoucnosti, ve které je práce „výroby“ nových bytostí rozdělena mezi členy a členky společnosti. V tradici Shulamith Firestone, ale i v tradici feministického myšlení, které šlo mimo narativ dominantního bílého proudu (uspořádaného v takzvaných vlnách), se Lewis ujímá hesla, že děti patří všem, respektive nikomu, ale hlavně – sobě.
Víc než rodina
Abolicionismus slovy slavné odpůrkyně vězení Ruth Wilson Gilmore (autorka Golden Gulag, 2007) v první řadě není o nihilismu, ale o tom, jak společně vytvářet alternativní systémy, kterými vystřídáme staré, nevyhovující. I když po zrušení rodiny (to je ten „hanebný úmysl komunistů“, nad kterým ve svém manifestu jásali Marx a Engels) volali už mnozí. Lewis pokračuje, že rodina se svým způsobem už zrušila sama, protože je pod rouškou rodinných hodnot schopná i obtěžovat, znásilňovat a týrat. Podívejme se jen na statistiky o nárůstu domácího násilí, k němuž došlo na Slovensku a v Česku od propuknutí epidemie COVIDu-19.
Full Surrogacy Now se v první řadě snaží prošlapat cestu k uchopení jiných forem společenského bytí, širších vztahů, které překonávají ukotvené představy o tom, že nukleární rodina je jediný zdroj lásky a péče. Zrušení rodiny úplnou surogací v podání Sophie Lewis je cestou k rozšiřování pečovatelských vztahů a budování decentralizované vybrané „xenorodiny“, na kterou nejsme navázáni vydíráním založeným na fetišizaci pokrevních vztahů.
Kniha Sophie Lewis je myšlenkami, referencemi a akademickým žargonem nabytý text, který, i když pilně zpracován, mohl být v zájmu přehlednosti a nízkoprahovosti redakčně upraven pro čtenářky mimo akademickou obec. Frustraci, která ze čtení tak hutného textu může přicházet, Lewis kompenzuje svým smyslem pro humor, nesobeckým sdílením hojných zdrojů použité literatury a svým všeobecně ohromujícím, ikonoklastickým a neortodoxním charizmatem, charakteristickým ovšem i pro její publikační činnost.
Full Surrogacy Now je víc manifestem nežli manuálem obsahujícím pragmatické kroky, jak „gestační komuny“ dosáhnout. Přestože kniha operuje na úrovni vysoce imaginativní a metaforické, můžeme ji brát jako základní argument, proč si opravdu zasloužíme víc než jen rodinu.
Sophie Lewis: Full Surrogacy Now: Feminism Against Family. Verso, 2019.
Autorka působí v brněnském feministickém kolektivu SdruŽeny. Je spolupracovnicí redakce nezávislého českého webu A2larm, do kterého přispívá komentáři o globálních feminismech a reprodukční spravedlnosti.
