Chile: jak země potkává sama sebe

Radek Buben15. júla 2021381

Po letech domněle bezproblémového fungování se chilská demokracie dostala v roce 2019 do typicky latinskoamerické krize, jejímž řešením má být, krom jiného, příprava nového ústavního textu. Odkud a kam země kráčí? Co ji může čekat?

Chile bylo dlouho považováno za zemi, která nejenom náleží mezi nejúspěšnější státy Latinské Ameriky a mimoevropského světa obecně, ale někdy je dokonce pokládána i za vzor hodný následování, přičemž na politické pravici se tento obraz spojoval s chválou, tu více, tu méně explicitní, bývalého diktátora Augusta Pinocheta (1973–1990). Čtenáři si možná vzpomenou na cestu Valtra Komárka do Santiaga na inauguraci prvního postpinochetovského prezidenta, kde měl náš vicepremiér odcházejícího vojenského vládce údajně pozvat na návštěvu Československa, a to s ohledem na „úspěšné“ reformy, které v Chile provedl. V Praze pak Pinochet byl v roce 1994, ovšem jako soukromá osoba dojednávající v Evropě vojenské obchody a byl to jiný politik, Václav Benda z ODS, který se s ním hodlal sejít, což lucidní a střízlivý důstojník snad z pochopitelných důvodů odmítl. Obdiv k ekonomickému modelu země se tak spojil jak s obdivem k diktátorovi, který prý dobrovolně a spořádaně odešel od moci, tak s obdivem k výkonnosti státu, jenž byl armádou v roce 1973 „zachráněn“ před domnělým nástupem komunistů.

Přitom na podzim 2019 propuklo v Chile úspěšné protestní hnutí, které vyústilo v proces nahrazení právě Pinochetovy ústavy (1980) a bylo motivované zejména kritikou jím implantovaného ekonomického modelu, respektovaného i tamními středolevicovými vládami. Před pár dny pak země zvolila ústavodárné shromáždění, dominované nestranickou levicí, které má hlavní cíl: nahradit ústavní text z roku 1980. V paralelních obecních volbách se starostkou hlavního města Santiaga stala členka komunistické strany. Uspěly i jiné levicové formace, do té doby nezapojené do establishmentového levého středu. Právě ten, spolu s vládní pravicí prezidenta Sebastiana Piñery, náleží mezi poražené. Stranické formace postpinochetovského modelu ztrácejí na všech frontách.

Již v roce 1997 napsal sociolog Tomás Moulian důležitou knihu Současné Chile, s podtitulem „Anatomie jednoho mýtu“, který mluví za [Read More]

Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte ročné predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *