Máte pocit, že děláte málo pro klima? Zkuste na chvíli nedělat nic. Zjistíte, že něco jako nic vůbec neexistuje. Zahálení je jen jiným stavem existence a tváří tvář sociálně-ekologickým krizím navíc potřebným. Zahaleči z kaváren do polí a továren. Jakkoli je tato věta v posledních letech skloňována ironicky, často ke zesměšnění autora (zde záměrně použiji generické maskulinum, asi víte proč) stupidního výroku z řad politiků či byznysmenů, podstata sdělení stále vládne našim mentálním modelům. Kdyby tato teze skutečně byla otázkou minulého století, asi by na jejím ironizovaném užití bylo i něco vtipného. Jenže tomu tak není. Když se ale na toto heslo podíváme zblízka, můžeme si povšimnout, co vlastně říká: zahálka a felení v kavárně je výsadou bohatých, práce je souzena těm ostatním. To je vskutku dobrá analýza současného systému. Heslo však lze interpretovat ještě jedním způsobem: pracovat musíme všichni, práce je pýcha, zahálení ostuda, nesmíme ztratit ani sekundu a všechna naše práce musí být užitečná, mít očividný cíl a jasný smysl. Tento fetiš práce a produktivity, v minulých dekádách zastávaný víceméně napříč politickým spektrem, je jedním ze základních pilířů ekonomického růstu; více je lépe, musíme více pracovat, abychom mohli více konzumovat, abychom následně mohli více pracovat a [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
