Slova nemůžou za svoje významy

Kolektiv Prádelna12. októbra 2022426
foto: Archív Kolektívu Prádelna

K: Zahálka – čteme na Wikipedii – lenošení, vyhýbání se práci, zahálka, počátek všech hříchů – to poslední je v závorce, jo? Co to vlastně ta zahálka je? Jak vypadá zahálka, co je pro nás zahálka. Jak by měl vypadat zahálecí den?

O: No, to jsme v prdeli.

L: Já si myslím, že cílem zadání je zbavit slova zahálka blbého významu. Jako že všichni bychom se měli naučit zahálet.

E: Já jsem to pochopila tak, že jde o společnost, ve které lidé dělají stejnou práci, a v té zahálce se mají nějak potěšit.

K: Znamená to, že zahálka je odpočinek?

T: Třeba že umělci jsou tak rozmazlení, že si řekli, že si dají zahálku pro všechno. Někoho napadlo, že chtějí jít na pouť, pět lidí, co tam šlo, se tím pak chlubilo a deset dalších žárlilo. A z toho vzniklo to slovo, bo chtěli by to dělat všichni.

I: Takže vlastně všichni lidé chtějí zahálet, ale protože nemůžou, tak tomu dali negativní význam?

V: Zrovna jsem na to myslela, když jsem viděla billboard na developerský bytový projekt, který pojmenovali Zahálka. Na jejich stránkách měli sto jedna rad na zahálku, všechno bylo spojený s odpočinkem, s časem po práci s peřinou a nohama vyklopenýma nahoru. Je to prostě spojený s domovem. Všichni se na tu zahálku celý den v práci těší, ale štve je, když si pomyslí, že lidé, kteří si ani ten domov nemůžou dovolit, si dovolují taky zahálet.

P: A není to nějaký korporátní slovník, jak mluvit o péči? O sebepéči?

R: Zahálka je to, když vstaneš, pustíš televizi, pustíš hudbu, zapneš play station a žereš až do večera, do toho piješ, do toho telefonuješ nějaké kšefty a čumíš na ty filmy a nemyješ se, ani zuby.

Á: Mně přijde, že zahálka je o tom, když člověk na všechno sere. Řekne si, že se mu nechce a dělat to nebude. A bude zahálet, bude na všechno srát. Ty si to vystihla nejlíp: „Když mám erotický den, na všechno jebu.“

D: Takže tobě přijde blbý zahálet?

E: Znamená to něco odkládat a ten význam nezměníš. Furt to samé do kolečka budeme povídat.

L: No ale když to má negativní vyznění, tak proč lidé nazvou luxusní sídliště Zahálka?

N: U bezďáka neřeknou, že zahálí, ale že zevluje nebo se fláká.

A: A není to totéž?

A: Zahálet je hodně archaický výraz a už se moc nepoužívá.

T: U lidí bez domova řeknou, že na všechno serou, je jim to jedno, je jim to lhostejný, chápeš? A oni se pak můžou snažit, jak chtějí.

O: Já se bojím, že to slovo je vytvořený jako bič od jedněch lidí na ty druhé, které chtějí ovládat.

M: Já si myslím, že to slovo k lidem bez domova vůbec nepatří. My si to v životě nemůžeme dovolit. To bychom na té ulici umřeli. Samozřejmě i tady se najdou takoví, kteří čekají, až otevřou komunitní centrum a někdo jim něco dá, ale většinou pokud chceš přežít na ulici, musíš se fakt ohánět, vydělat nějaké peníze. Někdy ti těch pár korun zabere celý den a úplně tě to zbržďuje.

Á: Ta otázka je položená hodně obecně a možná si ti, co ji kladou, neuvědomili, že když ji položí někomu, kdo není ze stejné sociální skupiny, tak to může působit negativně.

Š: Jasně, my si vážíme každé nabídky, ale přiznám se, mne to hned napadlo, že v časopisu mají téma zahálky, tak koho se zeptat: bezďáků. A to je právě to stigma, přes které mám pocit, že nás každý vidí. To, že někde lidé vysedávají celej den, nikdo nezná ten důvod. Co když tam mezi sebou mají mrzáka a nehodlají ho tam nechat samotného, oni vidí jenom to, že ty támhle sedíš na lavičce celej den, nic neděláš a hniješ. Je to snadný takto vidět. Chodíš do práce jednou a tou samou trasou, vidíš tam sedět nějakou skupinku, vidíš ji, když jdeš do práce a pak z práce, venčíš psa, jdeš na nákup, vidíš je tam. Ale lidi ten důvod, proč tam sedí, už vidět nechtějí. Já to chápu, že pro lidi, co bydlí, je snazší říct, že se prostě flákají.

K: Ale já si myslím, že zadání nemělo ukázat na stereotyp, že by se lidé bez domova flákali. Zahálka nemusí mít negativní význam. Oslovili více lidí nebo nějakých skupin a ptají se jich na návod, jak by měl vypadat zahálecí den.

A: Jo, ale podle toho, koho se ta zahálka týká. Jakmile se týká společensky „přijatelných“ lidí, těch „přizpůsobivých“, tak je v pořádku zahálet. Přece odpočívat se musí. Musíš být někdy líná, nic nedělat. Ale jakmile se to týká třeba mě, člověk, který mě nezná, řekne: „Hej, ona přece nedělá nic jiného.“ Slova nemůžou za svoje významy, ale záleží na tom, koho se týkají.

J: Myslím si, že původně se používalo slovo zahálka na děcka, která místo aby šla pomáhat nebo pracovat doma, tak se tomu vyhýbala a rodiče jim řekli, že zahálejí. Pak v nějaké době začalo být cool, že zahálíš, že to byla taková vzpoura, ale furt tam není to rozlišení, že pro každou skupinu to má jiný význam.

Á: To máš ale pro hodně slov, a proto často narážíme na překážky, když s někým komunikujeme. Protože nějaký slova od nás, co jsme na ulici, ti, co bydlí, ani nedokážou přijmout.

N: Tak my to nevyřešíme, ale přesně jste popsaly ten problém. Pro vás to má úplně jinej význam a nechcete vymýšlet zahálecí den, protože je to slovo používané proti vám.

E: Ve slovníku lidových rčení bylo napsáno zahálka = šlapat beton.

Šlapka si vybaví jít do práce.

Dělník si vybaví jít do práce.

Magda si vybaví utopit se.

K: To jsou přesně ty významy slov.

Rozhovor Aranky, Balu, Helenky, Lindy, Magdy, Moniky a Tomáše zaznamenán v pondělí 5. září v 16 hodin na Mariánském náměstí v Praze.

Kolektiv Prádelna

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *

Partneri: