2020 04 DystópieNormostranový KapitálPodmínky vzniku ruského projektu DAU

Tomáš Kajánek9. apríla 2020374

 

 

 

Na letošním Berlinale měly premiéru první dva filmy z ruského projektu DAU, pro který režisér I. Chržanovskij nechal postavit obří kulisu sovětského výzkumného institutu na předměstí ukrajinského Charkova. Do megalomanského projektu financovaného telekomunikačním oligarchou Sergejem Adonievem přestěhoval několik stovek neherců, aby v něm žili stalinistickou reality show.

Projekt však zatím více než monumentálními ambicemi působí svojí bezradností, živenou neustálým odkládáním uvedení, které nakonec nahradila multimediální imerzivní výstavní show, a ustavičně se měnícím počtem celovečerních filmů, seriálů a performativních událostí.

Uvedení předcházely léta výpovědí a zvěstí od bývalých komparzistů, členů štábu, ale i novinářů o hrozných pracovních podmínkách a sexuálním obtěžování, které na natáčení probíhalo. Režisér v institutu údajně vystupoval jako despotický tyran, který mluvil o svých herečkách jako o prostitutkách a důkladně je na castingu zpovídal stran jejich sexuálních zkušeností. Ve filmu Natasha, který byl vybrán do hlavní soutěže, jsme svědky násilného vyslýchání hlavní hrdinky bývalým úředníkem KGB, při kterém ji zmlátí a znásilní flaškou od koňaku. Ve filmu Degeneratsia zase sledujeme, jak opravdový neonacista Maxim Marcinkevič napadne (nakonec mimo scénu) amerického performera Andrewa Ondrejcka, který se filmového experimentu zúčastnil a byl natolik traumatizován, že o zážitku nechce vypovídat.

V den udílení cen napsalo pět žurnalistek otevřený dopis vedení festivalu, v němž se ptají po oprávněnosti zařadit film z projektu DAU do hlavní soutěže, zvlášť v době, kdy se rozkrývá míra zneužívání ve filmovém průmyslu. Podle režiséra a novináře Michaila Idova, který projekt navštívil už v roce 2011, se jedná o ruskou obdobu Weinstainova příběhu. „Je to podobné jak v rozsahu traumatu, tak v omertě okolo. S tím rozdílem, že zde je ticho vykoupeno nejen penězi, ale i představou ‚extrémního umění‘.“ Berlínská autorka Nune Barsegian na svém Facebooku napsala, že rozhodnutí Berlinale promítat filmy v době, kdy lidé z filmového světa stojí před soudem za sexuální obtěžování, ukazuje, že je na Rusy nahlíženo jako na primitivy, „kteří mohou dělat to, za co jsou kultivovaní lidé postaveni před soud“. 

 

Tvůrci filmů nařčení odmítají a označují je jako tendenční kritiku, zatímco se zaklínají tvůrčím géniem a velikostí projektu, který zatím nelze pochopit. Na očekávané otázky ohledně zacházení s herci si nový ředitel festivalu C. Chatrian připravil právnickou odpověď, podle níž konzultovali údajná obvinění s produkční společností, která nařčení vyvrátila jako neoprávněná.

Nicméně ať už jsou výpovědi pravdivé, nebo ne, nové vedení Berlinale svým laxním postojem, neochotou k diskusi a absencí stanoviska, které by například mohlo podmínky vzniku projektu převrátit v jeho téma, ukazuje selhání festivalu, který se profiluje jako angažovaný a usilující o genderovou rovnost. 

 

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *