Hlavní souboj o jednadvacet křesel v Evropském parlamentu za Českou republiku se počátkem června povede mezi největším opozičním hnutím ANO a středopravicovou trojkoalicí Spolu, která tvoří jeden z dílů momentální české vlády Petra Fialy (ODS). Ne snad že by se očekávalo, že by koalice Spolu nad ANO mohla zvítězit: Fialova vláda je chronicky nepopulární, ale zejména pravicoví voliči nemají příliš vážných alternativ, tudíž nepřechází masově k opozičním stranám, ale projevuje se to jejich demobilizací a pasivitou.
Nehraje se tak příliš o vítězství: mnohem spíše o to, aby hnutí ANO Andreje Babiše drtivě nezvítězilo – například v situaci, kdy by strany koalice Spolu kandidovaly samostatně, ANO by se přiblížilo třicetiprocentnímu zisku, ODS by nezískala ani polovinu co ANO a KDU-ČSL s TOP 09 by každá po vlastní ose nezískaly ani potřebných pět procent. V takovém případě by Babiš získal velký kredit a silnou pozici směrem k nadcházejícím podzimním volbám do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu a posléze i k volbám sněmovním, které proběhnou příští rok na podzim.
Stop diktátu z Bruselu i Spojené státy evropské na jedné kandidátce
To byl důvod, proč koalice Spolu i ve formátu pro evropské volby vznikla – jakkoli šlo o spornou záležitost kvůli tomu, že názor na evropskou integraci je jedno ze zužujícího se okruhu témat, která trojkoalici středopravých stran rozdělují. V ODS přetrvává krajně vlažný přístup k Evropské unii, který straně vtiskl v devadesátých letech její zakladatel Václav Klaus vzhlížející se toho času v euroskepticismu svého velkého vzoru, dobové britské premiérce Margaret Thatcher a jejích konzervativců. Občanští demokraté zasedají ve frakci Evropských konzervativců a reformistů spolu s polskou PiS, španělským Voxem nebo italskými Fratelli d’Italia. Naproti tomu TOP 09 a KDU-ČSL jsou členy evropských lidovců se zřetelně proevropskou orientací.
Tragikomickým výsledkem je, že lídrem kandidátky Spolu je Alexandr Vondra (ODS), který se rétoricky v tématech, jako jsou odpor ke green dealu, LGBTQ právům nebo evropské integraci či při obhajobě maďarského premiéra Viktora Orbána, blíží krajní pravici. Zatímco jenom o dvě místa na kandidátce níže stojí jméno liberála a pověstného eurofederalisty Luďka Niedermayera (TOP 09). Tyto nesoulady se vtipně promítly i do skládání kandidátky: mezi občanskými demokraty totiž panuje chorobný strach z toho, že voliči prostřednictvím preferenčních hlasů vyšlou do europarlamentu kandidáty koaličních partnerů, zatímco ODS přijde zkrátka. Poněkud křečovitou reflexí těchto obav je, že ODS má atypicky hned první dvě místa na kandidátce (pro zmíněného Vondru a jeho někdejší partnerku a europoslankyni Veroniku Vrecionovou), zatímco třetí místo TOP 09 a až čtvrté místo patří lídru KDU-ČSL Tomáši Zdechovskému. Páté místo připadá rovněž ODS.
Koaliční strany se rovněž dohodly, že na zadních místech kandidátky se neobjeví populární a známé tváře, tudíž potenciální preferenční skokani: na to doplatili senátor Pavel Fischer (nezávislý s nominací od KDU-ČSL), poslanec Hayato Okamura (KDU-ČSL) i bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, kteří byli na neformální nátlak ODS z kandidátky staženi nebo nakonec přes projevený zájem nedostali nominaci. Je to pochopitelně především ku škodě celé koalice, že se vzdává několika výrazných tváří a tím i potenciálních hlasů.
Obavy z osudu Pirátů, kteří ve volbách 2021 skončili se čtyřmi poslanci, zatímco jejich původně menší koaliční partner získal 33 křesel, jsou nakonec pochopitelné – zejména lidovci s disciplinovaným voličstvem jsou v tomto oprávněným postrachem, protože už v minulosti podobně „vypekli“ kdysi v koalici s dnes již zaniklou Unií svobody a nakonec ve volbách 2021 ve svých moravských krajích získali několik mandátů na úkor svých partnerů. Přístup ODS k eliminaci tohoto objektivního rizika však nese nutně podivnou, mocensky arogantní pachuť v duchu „udělali si volby, ale chodili jim tam lidi“.
Dokud v České republice nemáme formálně zakotvené přísně vázané kandidátky, jde totiž o urážku voličů. Pokud se tedy nakonec něco propíše do neúspěchu koalice Spolu, bude to krom křiklavého ideového nesouladu taky podivná strategie, která má na místo maximálního úspěchu celé kandidátky zajistit především křesla na dalších pět let pro několik politiků ODS.
Krajně pravicový i proevropský plankton
ANO tedy vítězství, které se rýsuje – byť velkou roli v evropských volbách s nízkou účastí hraje především mobilizace ve vrcholící kampani –, patrně nebude mít příliš těžké. U oligarchického hnutí ANO, které fakticky funguje a vždy fungovalo jako politická divize zemědělsko-petrochemického koncernu Agrofert (včetně velmi zřetelného personálního propojení), je čím dál palčivěji zřetelný rozpor mezi tím, že v Evropském parlamentu zasedá v liberální frakci Renew Europe, zatímco jeho rétorickou strategií posledních let je okázalá kritika „zelených fanatiků z Bruselu“.
Svoje europoslanecké mandáty již letos neobhajují dosavadní tváře hnutí v Evropském parlamentu Dita Charanzová a Martina Dlabajová, které obě v rámci ANO platily za pozůstatek dob, kdy se Babiš snažil působit strategicky spíše na zklamané voliče liberální pravice. Kandidátku tak tentokrát vede někdejší Babišova ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, která ve funkci proslula nejvíce tím, že ve sporu s Evropskou komisí o dotace pro Agrofert hájila mnohem spíše finanční zájmy svého předsedy než země, jejímž jménem jednala, a stala se tak v podstatě učebnicovým příkladem únosu státu v praxi.
Zklamaní ostře euroskeptičtí voliči ODS, nespokojení s tím, že mají volit ideový pelmel koalice Spolu, mohou krom ANO případně sáhnout i po hlasovacím lístku krajně pravicové koalice SPD a Trikolory, kterou do voleb povede někdejší politik ODS a bývalý europoslanec Petr Mach. Na protievropské, krajně pravicové části spektra je o letošních volbách obecně velký přetlak: jisté šance mají dle průzkumů veřejného mínění i bizarní spojenectví hnutí Přísaha s Motoristy sobě, jehož hlavním tématem je odpor ke green dealu a emisní normě Euro 7, komunisté, kteří se spojili s nezávislými osobnostmi z konspirační scény, nebo nové hnutí PRO tribuna početných antisystémových protestů z nedávné doby Jindřicha Rajchla.
Na druhé straně i zklamaní liberální a eurofederalističtí voliči Spolu budou mít na výběr z četné konkurence, která se mezi sebou všemožně špičkuje s tím, kdo je ve skutečnosti více liberální, proevropský a reprezentant mladší generace. Krom Pirátů, kteří se pokusí obhájit svá současná tři místa v Evropském parlamentu, se o návrat pokoušejí čeští Zelení, kteří v posledních letech dále upadali a při posledních volbách do Senátu ztratili posledního senátora, a tudíž i parlamentní zastoupení. Hnutí STAN pak na podporu své – poměrně nové – marketingové prezentace jakožto mladých liberálů do čela své kandidátky dosadilo neúspěšnou prezidentskou kandidátku z loňska Danuši Nerudovou, které se v prezidentské volbě podařilo mobilizovat především mladší voličstvo.
Kampaň pro eurovolby?
Způsob, jakým vznikl i pro evropské volby zcela nesourodý formát Spolu, odpovídá dynamice celé letošní kampaně do Evropského parlamentu v České republice: vládní strany se pokoušejí mobilizovat na odporu vůči postavě Babiše, přičemž si vypomáhají občas těžkopádným srovnáváním českého oligarchy s Putinem nebo analogií možného Babišova návratu k moci se současným děním na Slovensku poté, co se do vlády vrátil lstivý a radikalizovaný Robert Fico.
Z druhé strany Babiš i jeho krajně pravicové satelity živí polarizovaný punc kampaně a snaží se vládu vsadit do pozic poslušných lokajů bruselských byrokratů, zelených fanatiků, vítačů migrantů nebo válečných štváčů. Témata jako evropská klimatická politika, přístup k rozšiřování Unie, migrační politika, bezpečnostní nebo rozpočtová politika EU tak nemají podobu reálných zásadních politických témat k řešení na evropské úrovni, nýbrž v redukované a zkratkovité formě slouží coby nástroj k zájmům domácích populistů, kráčejících v klausovském duchu české malosti a přezíravého vztahu k tomu, co se děje okolo.
V kampani do evropských voleb v České republice jde letos o vše možné: snad krom evropské politiky.
Autor je redaktorom Deníka Referendum
Text je súčasťou projektu PERSPECTIVES – novej značky pre nezávislú, konštruktívnu a multiperspektívnu žurnalistiku. Projekt je financovaný Európskou úniou. Vyjadrené názory a postoje sú názormi a vyhláseniami autora(-ov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie alebo Európskej výkonnej agentúry pre vzdelávanie a kultúru (EACEA). Európska únia ani EACEA za ne nepreberajú žiadnu zodpovednosť.
V rámci projektu Perspectives si k téme eurovolieb a Európskej únie môžete prečítať aj tieto texty či vypočuť podcasty z partnerských médií:
Peter Tkačenko: Dávajme si pozor, čo si želáme (JÁDU)
Tomáš Kriššák: Čo nám hovorí situácia v informačnom priestore? (JÁDU)
Oleksandr Kurylenko: Medzi Moskvou a euroskepticizmom. Ukrajina a Európskej voľby (JÁDU)
Yelizaveta Landenberger: Na fronte v informačnej vojne. Gagauzsko v Moldavskej republike (JÁDU)
Martin Svárovský: Nadcházející volby do Evropského parlamentu a naše bezpečnost (revue Prostor)
