Knihy – ohrožený druh? 2. díl V prvním díle našeho seriálu jsem na závěr stručně představila koncept bibliodiverzity, nyní se na něj podíváme pořádně. Přestože je tento koncept v první řadě teoretický, není tak těžké jej převést i do života běžných čtenářek a čtenářů. Koncept bibliodiverzity vznikl ve španělsky mluvících zemích nejspíše mezi chilskými nezávislými nakladatelstvími ve druhé polovině devadesátých let. Myšlenky, které jsou v konceptu obsaženy, jsou ale – jak to bývá – mnohem starší. Například už Virginia Woolf se svým manželem Leonardem ve svém nakladatelství Hogarth Press naplňovali mnoho aspektů bibliodiverzity – ať už to bylo jejich vydávání překladů, knihy s velmi malými náklady, nebo prostor pro nové autorské hlasy. Ostatně i některé myšlenky, které Woolf definovala ve slavné eseji Vlastní pokoj, naplňují různé aspekty tohoto konceptu. V českém prostředí bychom za průkopníky bibliodverzity mohli považovat například Bohuslava Reynka nebo slavnou edici Symposion Rudolfa Škeříka. Definici pojmu ustavilo v brzkých nultých letech nově založené mezinárodní sdružení nezávislých nakladatelství (The International Alliance of Independent Publishers), které dodnes myšlenky bibliodiverzity šíří. A nakonec v roce 2014 téma rozvedla do knihy Bibliodiverzita: Manifest nezávislé nakladatelky (česky 2018) australská autorka, nakladatelka a feministka Susan Hawthorne. Právě z její útlé knihy budu v tomto článku nejvíce vycházet, neboť je [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
