Přestože se architektura v kulturních institucích a na tematických přehlídkách v pozici exponátu ocitla relativně nedávno, dokázal se formát výstav za poslední dekády natolik transformovat, že názor na to, co ještě za architektonickou výstavu považovat lze a co už ne, se v odborné i laické veřejnosti značně rozchází. V jejím tradičním pojetí, kdy těžištěm expozice jsou zejména reprezentace realizací konkrétních staveb, je namístě se ptát, na jaká zástupná média se díváme a kam má tento – částečně již překonaný – formát potenciál se posunout. S pozoruhodnou výjimkou Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku, které své pionýrské oddělení architektury a designu otevřelo v roce 1932, se většina galerijních institucí a muzejních sbírek v Evropě a Severní Americe architektuře začala věnovat až koncem sedmdesátých let minulého století. Mezi nejvýznamnějšími z nich můžeme zmínit například Oddělení architektury a designu na Institutu umění v Chicagu (AIC) založené v roce 1976, následované Německým muzeem architektury (DAM) ve Frankfurtu nad Mohanem, Kanadským centrem pro architekturu (CCA) v Montrealu založeným v roce 1989 nebo sbírkou architektury v Centru Pompidou v Paříži založenou v roce 1992. Vznik a rozvoj této sítě výstavních institucí se zaměřením na architekturu souvisí také s celkovým muzejním boomem osmdesátých a devadesátých [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
