Vysoký jalovec ve 4:36

Zdroj: Jakub Štourač

Audio verzia článku

Hlas zapožičala Michaela Malíková.Je pre nás dôležité, aby mal prístup k našim textom každý, preto je odteraz náš obsah dostupný aj v audio forme – napríklad pre ľudí so zrakovým znevýhodnením.
 Hlas pre audioverziu zapožičala Michaela Malíkova. Text bol konvertovaný pomocou AI nástroja. Túto možnosť vám prinášame vďaka podpore programu Perspectives.

Sice už se trochu opakujeme, ale znova je třeba konstatovat: Situace v české kulturní politice je velmi vážná. A absurdní. Jmenujme namátkou události z poslední doby: Do Rady Českého rozhlasu byl na šest let zvolen influencer Jakub Jíra, mimo jiné promotér pořadu Clash of the Stars – tvůrce bizáru tak bude spolurozhodovat o chodu, rozpočtu a volbě ředitele veřejnoprávního rozhlasu. Ministr kultury Oto Klempíř neudělil dotaci projektu na připomínku 17. listopadu. Výběrová komise, která má rozhodnout o novém vedení Národní galerie a kterou osobně nominoval ministr, má přímé vazby na trh s uměním a absentují v ní jak oborové organizace, tak akademická obec. Ministr kultury rozhodl o mimořádných finančních kontrolách napříč sektorem, zejména členů Asociace nezávislých divadel. Následně na oficiálním FB profilu publikuje statusy nadepsané „Kdo čerpá dotace, musí počítat i s kontrolou. Bez výjimky“ rozvíjející narativ kamarádšoftu a údajné zaujatosti odborných komisí. Ostatně argument finanční kontroly rád používá i premiér Babiš ve vztahu k veřejnoprávním médiím, když na svém FB profilu tvrdí, že „lidé mají právo vědět, jak se s jejich penězi nakládá“, jako by snad nebylo financování a následné vyúčtování veřejné. Rovněž byla zveřejněna dotační výzva pro literární periodika, ve které se konstatuje, že „za obsah odpovídající této výzvě se nepovažuje politické zpravodajství, komentování aktuálního politického dění ani další politická publicistika, jejímž převažujícím předmětem není literatura“. Jednoduše se tak nebude možné vyjádřit k politické situaci, aniž by hrozila represe. O provázanosti světa politického a uměleckého snad není třeba psát další disertační práci. A to ani nemluvě o chystané novele zákona o audiovizi, kde hrozí kompletní obměna představenstva Státního fondu audiovize a snížení rozpočtového rámce o miliardu korun.

A pak přišel pátek 23. října, kdy se ve sněmovně náhle začal projednávat návrh stávající vládní koalice na zrušení poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas. Svolání občanské společnosti proběhlo takřka obratem a už po třinácté hodině odpoledne se lidé začali scházet na Malostranském náměstí u Poslanecké sněmovny. Iniciativa Veřejnoprávně oznámila na mimořádné tiskové konferenci své další kroky, mimo jiné stávku, a chystají se rozsáhlé protesty, které budou nejspíše kulminovat oslavami právě 17. listopadu. 

Na náměstí se mi podařilo dorazit už v brzkých odpoledních hodinách. Poslouchala jsem, jak se chystají brutální škrty, jak dojde k radikálnímu omezení programů a k masivnímu propouštění, zazněly obavy, že zákon by mohl být v rozporu s Evropským aktem o svobodě médií. A byla zima. Nálada se „definitivně zvrtla“ v momentu, kdy předseda SPD a předsedající schůze Tomio Okamura stanovil pevný čas konce rozpravy na 4:36 ráno, a tak se toto číslo stalo novým symbolem stávající krize.

Na sítích, v e-mailech poslancům, na zaplněném Staroměstském náměstí v neděli 25. října, ale i prostřednictvím dalších chystaných demonstrací a stávky, zkrátka jakoukoli dostupnou cestou se tak opět aktivizuje široká občanská společnost i kulturní obec ve snaze když už ne zvrátit stávající likvidaci svobodné kultury a médií v Česku, tak alespoň nahlas projevit nesouhlas. Sebeorganizace a kolektivní vyjednávání jsou jediným nástrojem, který máme v tuto chvíli k dispozici. Nálada na pátečním protestu byla výborná, osobně jsem vydržela do půl čtvrté ráno, do tramvaje jsem naskočila, až když se na improvizované stagi začalo slamovat. Odnáším si odtamtud když už ne naději, tak alespoň melodii kolektivně zpívané lidovky Vysoký jalovec, která shrnuje náladu v nočních uličkách Prahy lépe než premiérovo srovnání demonstrace s útokem na Kapitol. 

Text je súčasťou projektu PERSPECTIVES – novej značky pre nezávislú, konštruktívnu a multiperspektívnu žurnalistiku. Projekt je financovaný Európskou úniou. Vyjadrené názory a postoje sú názormi a vyhláseniami autora(-ov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie alebo Európskej výkonnej agentúry pre vzdelávanie a kultúru (EACEA). Európska únia ani EACEA za ne nepreberajú žiadnu zodpovednosť.