Vystopované přestávky Zhluboka vdechuji vůni řetězové houpačky, které se pevně držím, jen vzlétnout – vdechuji ze svých náhle bezedných rukou vůni rzi, dokonce povrzávání soukolí, a ty divné řetězy, které rozradostňují, ano, naplňují mé ruce: houpám se, až se ten nejopotřebovanější článek uvolní, otevře se a letím – Lovím ze vzduchu své spolužáky, učebnu za učebnou, dvůr i tabuli. Takto odejít, po hřišti z hlíny zalité dlažbou, a ujistit se přitom, že mi zvonění pořád úspěšně elektrizuje kůži – takto odejít, uchvácen svými dochvilnými přízraky, úzkostmi a dětskými pláči, dnes vyšitými do tohoto koberce kocoura čerstvě vylitého z mé náruče, voda ze džbánu do sklenice, otázka plné nebo prázdné průzračnosti, z které jsme pili. Dům a domov Uvnitř domu stojí jiný dům, zbořený ve vzpomínkách, zvětšený dotykem. Je to dům potmě, neohraničitelný, čichnu si a menstruuje. Snažím se ho, za noci, s tachykardií, nahmatat, ať si na slepce hraji kdekoli: tehdy se z toho domu, jakéhokoli domu, vrací domov, když zjistím, kde se ve tmě nachází vypínač. Uvnitř koupelny byla observatoř: teleskopem záchodové mísy byl vidět Saturnův prstenec, krvavě rudý: ozvěna jeho kapky o keramiku mě učila, že v prvotním cizím těle jsem byl jedno, jsem byl vnitřnost. „Zas to [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
