Prohlubující se kolonizace zbytků palestinských území izraelským státem by nemohla zdaleka probíhat tak nerušeně, pokud by nebyla předem připravena a dlouhodobě udržována argumentace popírající nejen práva místních Palestinců k jejich zemi, ale i existenci jich samotných. Několikeré popření Palestinců, jejich národní identity, minulosti a přináležení k zemi, opírající se z druhé – izraelské – strany o směs zakladatelské mytologie cementované nacionálními narativy a rasismem, vede již přes sedmdesát let k překreslování mapy Palestiny a k vyvlastňování jejích palestinských obyvatel. Tento přístup drží spolehlivě jednu část palestinské komunity ve vyhnanství, zatímco druhá, přežívající v Palestině/Izraeli, je chycena v kleštích izraelské diskriminační politiky, která dovedla Izrael na mezinárodním poli až k označení za apartheidní stát.
Popřít národ
Dodnes často slýchaný slogan o neexistenci palestinského národa ignoruje procesy formování moderních národů a jejich států, jak tomu bylo i v případě vzniku moderního židovského národa na přelomu devatenáctého a dvacátého století, jenž se stal o půl století později státotvorným národem Izraele (a jak se souběžně vyvíjel – doposud však bez státní emancipace – i národ Palestinců). Než se tak stalo, posloužila myšlenka o neexistenci Palestinců – spojovaná dnes hlavně s bývalou izraelskou premiérkou Goldou Meirovou – jako inspirace v raném sionistickém myšlení. Už v utopickém románu Theodora Herzla [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
