2020 05 ImunitaFilmový KapitálŠéfka DAFilms Nina Numankadić: Prekvapuje ma, ako niektorí filmoví kritici adorujú Netflix

Matej Sotník7. mája 2020743

 

 

Kríza globálnej pandémie praje streamovacím platformám. Ľudia v karanténe sledujú filmy online viac než kedykoľvek predtým. Týka sa to veľkých hráčov aj umelecky odvážne profilovaných digitálnych filmových služieb. V rozhovore s riaditeľkou portálu Doc Alliance Films sa dočítate o histórii jednej z prvých tzv. Video on Demand platforiem (VOD) na svete, odlišných stratégiách streamovacích služieb, kontinentálnych špecifikách, diváckych návykoch, ale aj o tom, ako sa súčasná situácia odráža na festivalom poli, či aké dopady by mohla mať na kiná. 

 

Do Česka si prišla zo Sarajeva v deväťdesiatych rokoch po ukončení vojnového konfliktu v bývalej Juhoslávii. Kedy a ako si sa dostala k dokumentárnemu filmu?

 

Ze Sarajeva do Prahy jsem přijela v roce 1996 díky stipendiu Open Society Fund, kde jsem o rok později začala studovat obor produkce na FAMU. Během studia jsem spolupracovala s Institutem dokumentárního filmu a následně s festivalem Ji.hlava. A během této doby jsem si uvědomila, že mě dokumentární kontakt s realitou zajímá víc než práce na velkých filmových produkcích.

 

DAFilms vznikla ako jedna z prvých streamovacích platforiem na svete. Aký bol medzinárodný terén v oblasti VOD v dobe jej založenia? Bolo dokumentárne Video on Demand v tom čase niečím extravagantným?

 

DAFilms, v té době ještě pod názvem Doc-Air, založil festival Ji.hlava ve stejném roce, jako vzniklo YouTube. V té době šlo opravdu o něco extravagantního. Začínali jsme se třinácti filmy našich kamarádů, jako je Míra Janek nebo Peter Kerekeš. Většina filmařů se ještě donedávna bála své filmy dát na internet, ať už kvůli jejich ukradení, nebo nekvalitní projekci. Všichni sice tušili, že to je budoucnost, které se nelze vyhnout, ale pro mnoho z nich bylo těžké smířit se s tím, že filmy, které natáčeli na plátna kin, diváci uvidí na monitoru. Proto bylo mnohem snazší následné spouštění VOD portálů různých televizí, které tak velké nároky na svou produkci většinou nemají. Z vlastní zkušenosti ale vím, že mnoho diváků si od nás filmy promítá doma díky projektorům na zeď nebo na plátno, čímž se k zážitku z kina vlastně vracejí.

 

Nedávno ste expandovali na slovenské a poľské teritórium, onedlho spúšťate novú ázijskú aj americkú verziu vašej streamovacej služby. Podľa akých kľúčov obsah špecifikujete kontinentálne? V čom sa jednotlivé virtuálne pobočky budú líšiť?

 

Naším cílem je od samého začátku nabízet dokumentární filmy pro celý svět. Ale je pravda, že třeba ze strany amerických diváků jsme se dlouhodobě setkávali s námitkou, že pro ně jsme příliš „evropští“, a to nejen tím, jaké filmy nabízíme, ale i způsobem, jak je prezentujeme. Proto teď testujeme americkou a v blízké době i asijskou verzi portálu, která jde vizuálně i obsahově vstříc divákům z těchto kontinentů. Stačí si otevřít americké a evropské noviny a rozdíl v prezentaci těch stejných zpráv je očividný. Proto na rozdíl od služeb typu Netflix, které se snaží podobně jako před nimi americká filmová studia obsadit světový trh jedním typem dispozitivu, jdeme divákům a jejich různosti naproti. Naopak národní verze DAFilms vycházejí z naší zkušenosti s českou verzí portálu, která svojí komunikací opět cílí na české publikum. Využívá také toho, že mnoho filmů, dříve uváděných v kinech, nakoupí distributoři i s národními VOD právy, takže je pro nás u těchto filmů těžké zpřístupnit je celosvětově, ale v národních mutacích to jde snadno.

 

Slovenské DAFilms ponúka aj niekoľko hraných slovenských titulov. Budete sa postupne viac orientovať aj na hranú kinematografiu? 

 

Pro národní stránky se chceme systematicky otevírat artovým filmům, protože jak řekl Alain Resnais, každý film je v jistém smyslu dokumentární. Je pravda, že současná pandemie i v našem případě některé kroky zrychlila, protože v současné nejisté situaci producenti přestávají čekat na kinodistribuci a dávají své filmy na internet mnohem rychleji. Diváci totiž na VOD portálech chtějí najít nový obsah. Musím ale říct, že se o kina nebojím. Z naší dlouhodobé zkušenosti vyplývá, že diváci chtějí sledovat filmy buďto doma, nebo v televizi, nebo v kinech. Není jim jedno, kde je vidí – jen pro každý film mohou preferovat jiné médium. Obecně platí, že třeba pro dokumentární filmy je internet velmi perspektivní distribuční platforma. Ale kvalitní hrané filmy nás zajímají a budeme jim dávat prostor, o identitu platformy, která cíleně sleduje celosvětovou dokumentární tvorbu, ale přijít nechceme. Ta je pro nás klíčová.

 

DAFilms sa podobne ako napríklad MUBI odlišuje od veľkých VOD hráčov, akými sú Netflix či HBO Go, najmä náročnejším obsahom, ktorý ponúka. Vytvárate retrospektívy významných dokumentaristov a dokumentaristiek, kurátorované pásma, streamujete najnovšie filmy zo sedmičky dokumentárnych festivalov v rámci Doc Alliance, ale aj historickú dokumentárnu klasiku, či dokonca študentské filmy, ktoré si cestu k divákom a diváčkam spravidla hľadajú náročnejšie. Ako to je s financovaním? Vedel by takto úzko profilovaný a kvalitatívne špičkovo nastavený portál fungovať bez medzinárodnej grantovej podpory?

 

Už na začátku jsme DAFilms budovali pro diváky filmových festivalů. Ti mohou vždy během několika dnů zažít cinefilní slasti a klidně od rána do noci sledovat výjimečné filmy z celého světa. Ale jakmile daný festival skončí, je těžké podobné filmy najít – nejsou nejen v kinech či televizích, ale právě ani na internetu. Přišlo nám to škoda, i kvůli divákům, i kvůli filmům samým. Toto se stalo východiskem pro náš způsob dramaturgie a vrstevnatost programu – studenti i mistři, novinky i archivní filmy, experimenty i kvalitní mainstream. Neuvažujeme o DAFilms jako klasičtí distributoři. Nesledujeme výhradně finanční návratnost. Ale to by samozřejmě nebylo možné, pokud bychom nebyli spolufinancováni evropskými a českými filmovými fondy. Věřím ale, že právě takto v širším smyslu sloužit filmu má smysl.

 

Z akej sekcie či retrospektívy z minulosti DAFilms máš najväčšiu radosť? Čo ťa teší z aktuálnej ponuky?

 

Radost mám z každého filmu, ale když se podařilo dotáhnout mezinárodní retrospektivy Agnes Vardové nebo Jorgena Letha, byla to velká věc. Na tom jsme pracovali několik let. A s Jorgenem, který nás od té doby velmi podporuje, jsme doteď v úzkém kontaktu, je to velká osobnost dánského filmu. V současnosti mi dělá radost, že skrze naše portály můžeme přispívat na charitativní projekty bojující s pandemií. Například na slovenské stránce posíláme z každého přehrání polovinu našeho podílu pro potřeby slovenských nemocnic, na mezinárodní stránce podporujeme nemocnice v Lombardii, v Česku jsme dali přístup českým policistům, kteří o DAFilms sami projevili zájem, a oslovujeme seniory.

 

Aké fyzické pozadie má virtuálny filmový svet? Ako si môžu čitatelia predstaviť vnútorné fungovanie DAFilms, hlavnú pobočku a jednotlivé zahraničné divízie?

 

Zatímco Netflix posiluje svoji pozici v Evropě tím, že rozšiřuje svoji centrálu v Amsterdamu ze čtyř set na osm set lidí, nám do týmu letos přibyli čtyři skvělí kolegové. Celkově se blížíme dvaceti lidem, kteří DAFilms odevzdaně připravují každý den. Je to samozřejmě nepoměr. Ale tak je to vždycky, když proti sobě stojí hollywoodský byznys a evropský artový film. Někdy mě překvapuje, s jakou adorací filmoví kritici služby typu Netflix vítají a propagují. Přece jen jde hlavně o americký filmový průmysl. Pro nás bylo od začátku určující ukazovat pestrost evropského filmu, dávat prostor mladým filmařům a jejich odvážným pokusům. Být součástí budování kritického a vzdělaného publika.

 

Primárnym cieľom Doc Alliance je online distribúcia autorských dokumentárnych filmov. Aké sú ďalšie úrovne spolupráce v rámci siete siedmich áčkových festivalov? (český MFDF Ji.hlava, dánsky festival CPH:DOX, portugalský Doclisboa, nemecký DOK Leipzig, francúzsky FIDMarseille, poľský Millenium Docs Against Gravity Film Festival a švajčiarsky Visions du Réel Nyo, pozn. red.)

 

Platforma aliančních festivalů umožnila portálu Doc-Air vyrůst v úspěšný mezinárodní projekt. Bez ní by to nebylo možné. Jde ale o víc, je unikátní spoluprací festivalů, které by za jiných okolností spolu spíše jen soupeřily. Díky spojení v Doc Alliance ale společně řeší různé problémy, vycházejí si vstříc, sdílejí soutěžní filmovou sekci i další průběžné projekty, třeba Doc Alliance Academy zaměřený na filmovou výchovu.

 

Kríza globálnej pandémie zasiahla filmový priemysel rovnako ako iné odvetvia. Stráca sa a ohrozená je najmä kamenná distribúcia, v médiách sa objavujú polemiky o zániku kina. Situácia naopak praje digitálnym platformám. Zvýšila sa DAFilms vplyvom pandémie sledovanosť?

 

Březen byl pro mnoho streamovacích služeb mimořádný měsíc. Ale to především proto, že byl mimořádný i v jiných ohledech. Svobody, které jsme si desetiletí hýčkali, jsme pozbyli v řádu hodin nebo dnů. A to samé se následně stalo i v zemích na západ od nás, s velmi odlišnou historickou zkušeností, kde si třeba zavření hranic nebo zákaz vycházení dlouho nikdo neuměl představit. Šlo o obrovský náraz a tlak na psychiku každého z nás. A statistiky DAFilms to také zrcadlí. Zhruba od 13. do 22. března sledujeme neuvěřitelný zájem o naše služby, a to téměř dvacet čtyři hodin denně. Těchto deset dnů je zájem diváků pětkrát větší než v předchozích dnech. Když ale život nabral do určité míry předvídatelnou podobu a lidská psychika prvotní šok zpracovala, tento skokový zájem opadl a zůstal zhruba na 2–3násobku v meziročním srovnání. Také je zajímavé sledovat, že zatímco v prvních dnech nouzového stavu se lidé dívali doslova kdykoli, následně se rytmus dne ustálil a naprostá většina lidí vyhledává naše služby mezi 18. a 22. hodinou.

 

Myslíš si, že VOD platformy situáciu satarujú len dočasne alebo vzniká precedens, ktorý nás naozaj priblíži k zániku kín?

 

Jak už jsem ale zmínila dříve, v zánik kin nevěřím. Možná to dokonce bude mít pozitivní efekt a kinaři přestanou bezhlavě upřednostňovat filmy, které jim přinesou co největší zisky, ale zaměří se i na kvalitnější filmovou produkci a práci s diváky. Právě tito poučení a odevzdaní diváci vám zůstanou i ve chvíli, kdy ti, co chodili do kina jen za „zábavou“, odejdou k Netflixu nebo budou nuceni šetřit.

 

Aktuálna situácia spôsobuje masívne zvyšovanie emisií, ktoré produkuje digitálny obsah. Máte o environmentálnych dopadoch DAFilms nejaké aktuálne dáta?

 

I v tomto jsme malým Davidem proti americkému Goliášovi a náš vliv na životní prostředí bude opravdu nepatrný. Navíc umožňujeme divákům volbu, v jaké kvalitě chtějí obsah přehrát či stáhnout. Je to tak především volba každého z uživatelů.

 

Hovorí sa o tom, že z nadprodukcie digitálneho obsahu aj v rámci iných umeleckých odvetví sa bude zvyšovať únava publika. Je podľa teba prospešné, aby teraz všetci začali operovať v online priestore?

 

Vidím především pozitiva. Digitalizace dala hlas mnohem více lidem. Naši rodiče dostávali do schránky či na stůl v práci jedny noviny, výjimečně si je se sousedy vyměňovali, aby měli pestřejší pohled. Dnes může každý projít během deseti minut noviny z celého světa, pluralita i rychlost šíření informací exponenciálně narostly. Jistě, má to svá úskalí manipulace či třeba kybernetických hrozeb, ale ty tu byly vždy. Možná je to i někomu nepříjemné, protože mnohem víc slyší své oponenty. Ale v čem je to špatně? Naším cílem musí být zaměřit se na školství a také celoživotní vzdělávání a k tomu je i dokumentární film, se svým kritickým a zvídavým diskurzem, vhodným nástrojem. Prostě už svištíme v hypertextu, a dokud to celé někdo nevypne, podobně jako pandemie zastavila letecký průmysl a turismus, můžeme si užívat této slasti z objevování. Dnešním pohledem se může zdát, že svět byl před padesáti lety mnohem přehlednější. Ale byl také izolovanější, elitářštější a snáz manipulovatelný.

 

Český Jeden svet (podobne ako dánsky CPH:DOX či švajčiarsky Visions du Réel) flexibilne zareagoval na situáciu a v polovici trvania sa presunul do online priestoru práve na český DAFilms. Ako spätne hodnotíš tento krok? Myslíš si, že festivaly by takto dokázali fungovať aj dlhodobejšie?

 

Nemyslím si, že je možné festivaly, tak jak je známe, přenést do online prostředí. Jistě, je skvělé, že Jeden svět i další festivaly našly společně s filmaři odvahu jít na internet. Je pravděpodobné, že to posílí schopnost diváků vyhledávat náročnější obsah online, tedy že ve svém vztahu s filmem půjdou do větší hloubky. Ale tak jako videokonference nenahradí potřebu fyzických setkání, tak jako film nevytlačil divadlo a internet tištěné noviny nebo knihy, nezmizejí filmové festivaly. Lidé budou mít jen větší možnost výběru, a budou tedy odpovědněji zvažovat, čemu věnovat svůj čas. Možná o některé festivaly nebo další „fyzické“ neboli „offline“ akce bude naopak větší zájem, protože si lidé uvědomili, jaké to je, mít čas a využívat ho podle svého. Myslím, že dopady současné pandemie budou mnohem větší v pracovní rovině. Lidé zjistili, co lze vyřídit online, kdy je a kdy už není efektivní osobní schůzka. A tuto zkušenost budou využívat k tomu, aby si zajistili více času sami pro sebe, pro svůj vlastní rozvoj, pro svůj klid, pro čas s blízkými a podobně.

 

Ako producentka si sa podieľala na dokumentárnom filme FREM od Viery Čákanyovej, ktorý stihol mať medzinárodnú premiéru vo februári na Berlinale, no ďalšiu festivalovú cestu mu skomplikovalo práve rušenie či odkladanie filmových festivalov. Ako sa ťa situácia dotkla v tomto prípade? Ako hodnotíš situáciu v rámci českej audiovízie? 

 

Současná pandemie jen podtrhla, jak výjimečným filmem FREM je. Věřím tomu, že skutečná umělecká díla předbíhají realitu a vidí za roh. A Viera je pro mě přesně touto myslitelkou, která navíc dokáže své originální vidění přetavit ve výsostné filmové obrazy. Její film nejde přečíst, musí se zažít. S kinodistribucí zatím čekáme na otevření kin, dalších sedm světových festivalů, které zařadily FREM do svého programu, své konání odložilo, takže čekáme. České filmové prostředí mi připomíná Prahu dvacátých let, kdy byla česká kultura velmi otevřená světu, vedle sebe existovala česká, německá i židovská literatura a společně prospívaly. Je skvělé, že Slovenka Viera s Bosenkou Ninou mohly společně udělat český film FREM. Vedle toho se v českém filmu zabydlel Slovinec Olmo Omerzu, českou soutěž Ji.hlavy v minulém roce vyhrál Francouz Artemio Benki, v Praze natáčejí americké, francouzské nebo třeba čínské filmové štáby, naprostá většina slovenských filmů vzniká v koprodukci s Českem. A je skvělé, že to nevede ke ztrátě identity, ale k jejímu posílení, že filmy, které vznikají, nejsou zaměnitelné a vypočítané na úspěch.

 

 

Autor je filmový kritik

 

Nina Numankadić (*1976)

Vyštudovala filmovú a televíznu produkciu na pražskej FAMU. Od roku 1997 do roku 2001 pracovala ako koordinátorka produkcie pre Sarajevo Film Festival a neskôr Rotterdam Film Festival. V rokoch 2004–2007 pracovala na projektoch pre filmových profesionálov v rámci českého Institutu dokumentárního filmu. Od roku 2006 pôsobí ako riaditeľka VOD portálu Doc Allicane Films. Je producentkou dokumentárneho filmu Viery Čákanyovej s názvom FREM v produkcii Hypermarket Film. Spolu so slovenským režisérom Petrom Kerekesom vedie prípravný pitching workshop pre filmových profesionálov Emerging Producers organizovaný Medzinárodným festivalom dokumentárnych filmov Ji.hlava.

 

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *