Odyssea a Sirat – pouštní filmy, které mlčí o Západní Sahaře
Aktivisté i celebrity jako Greta Thunberg a Javier Bardem vyzývají k bojkotu Odyssey Christophera Nolana. Důvod? Film byl zčásti natočen v Západní Sahaře okupované Marokem. Je etické natáčet film na okupovaném území?
Dne 17. července tohoto roku proběhla polská premiéra filmu Christophera Nolana Odyssea. Nový film režiséra blockbusterů jako Interstellar, Oppenheimer či Počátek je současnou adaptací homérského mýtu o návratu krále Odyssea z vítězné trójské války. Tento velkolepý příběh vypráví o morálních dilematech před několika tisíci lety stejně jako o těch dnešních. Problém spočívá v tom, že byl natočen na místě, kde tamější společnost nemá právo vyprávět na kameru vlastní příběhy.
Spor o Západní Saharu
Západní Sahara, jedno z míst, kde se Odyssea natáčela, je všeobecně považována za poslední kolonii Afriky. Území dříve kolonizované Španělskem je od roku 1975 okupováno Marokem. Nicméně její mezinárodní status zůstává nejasný. V současnosti uznává nezávislost Západní Sahary padesát zemí, ovšem žádná z nich není mocností, která by hrála na mezinárodní scéně významnou roli. Většina lidu Sahrawi – původních obyvatel Západní Sahary – žije v uprchlických táborech v Alžírsku, kam museli utéct po nájezdu marockých vojsk.
Každý rok se v Západní Sahaře usazuje čím dál víc Maročanů a lid Sahrawi je odtamtud systematicky vysídlován.
Christopher Nolan zorganizoval čtyřdenní natáčení v červenci 2025 v Dachle, městě v Západní Sahaře. Dachla nabízí unikátní pouštní krajinu, ideální pro filmovou scenerii. Natáčení na tomto místě bylo navíc levnější a snazší k realizaci než na jiných saharských místech. Produkce od samého začátku dostávala dopisy od aktivistů s žádostí o zastavení natáčení v této oblasti, později o nezařazování určitých scén se záběry Západní Sahary a na závěr o jejich úplné vynechání. Žádostem se nevyhovělo. Ke zrušení této části produkce nepomohl ani otevřený dopis podepsaný celebritami a aktivisty jako například Javierem Bardemem či Gretou Thunberg.
Odyssea a etika
Proč by mělo být točení filmů na Západní Sahaře samo o sobě neetické?
„Producenti získávají svolení k natáčení přímo od marocké vlády, a ne od Sahařanů. Ti mají své politické zastoupení například při OSN, jejich působení je však v Maroku nelegální. Celý filmový štáb dostane marocká víza a marocká vláda využívá hollywoodskou produkci ke své propagandě,“ uvádí Lena Khalid, polská reportérka, která se tématu Západní Sahary věnuje deset let.
„Je to rána také pro Sahařany žijící padesát let v Alžírsku, kde přes 170 tisíc osob čeká na možnost návratu do vlastní země. V současnosti tam nemohou ani přijet, ani se usadit, protože to by vyžadovalo svolení okupanta. A ten je vydává jenom těm, kdo jsou ochotni se zříct vlastní národnosti. Marocká vláda to umožnila americkému režisérovi, zatímco sami obyvatelé ve své zemi pobývat nesmějí,“ dodává Khalid.
Sahrawi chtějí být slyšet
V posledních letech se v polských kinech promítal ještě jiný film zprostředkovaně zobrazující Západní Saharu. Jedná se o artový hit Sirat v režii Olivera Laxe. V této hudební road movie je zachycen příběh party pařmenů cestujících přes Maroko. Ve filmu nejsou patrné detaily tamějších reálií, jisté ale je, že druhá část filmu se odehrává „někde u hranice s Mauritánií“, tedy de facto v Západní Sahaře. Příběh se nicméně soustředí výhradně na fanoušky elektronické hudby a nebezpečí číhající v okolí je režisérovým prostředkem k budování napětí.
„Ve filmu Sirat se objevuje také téma minových polí. Za zmínku stojí, že přes Západní Saharu vede druhá nejdelší zeď na světě a nejdelší minové pole na světě. Je to asi 7–10 milionů min, které vzaly život více než dvěma a půl tisícům osob,“ zmiňuje Khalid.
Přitom natáčení filmů o životě Sahrawiů a vyprávění o okupaci Západní Sahary je pro ně samotné velmi nebezpečné.
Khalid přiznává, že okupovaný lid takovou možnost vůbec nemá. Uvádí ovšem příklad takového pokusu: před několika lety Sahrawiové vytvořili film 3 stolen cameras o snahách aktivistů – a riskovali tím životy vlastní i svých rodin.
Sahrawská pracovní skupina ve svém prohlášení popisuje sledování, zastrašování, svévolná zadržení, konfiskaci vybavení a další formy represe, jíž tamější filmaři i soukromé osoby čelí kvůli dokumentování pokojných demonstrací. Na území Západní Sahary navíc nemají vstup ani zahraniční novináři, kteří jsou obvykle při pokusu o překročení hranice deportováni. V této souvislosti vyniká marocký novinář Ali Lmrabet, který v roce 2005 označil Sahařany žijící v Alžírsku za „uprchlíky“. Za tato slova mu marocký soud na deset let zakázala vykonávat novinařinu.
V souvislosti s nebezpečím natáčet filmy na území Západní Sahary vzniká mnoho z děl Sahrawiů v zahraničí – například v táborech pro uprchlíky v Alžírsku. Od roku 2007 se v táboře Tindouf každoročně koná saharský filmový festival FiSahara zaměřující se převážně na lidskoprávní tematiku. Je to jediný filmový festival na světě konající se v táboře pro uprchlíky. Celá léta jej podporovali umělci jako Pedro Almodóvar, Penélope Cruz či Javier Bardem. Ten dokonce v roce 2012 produkoval dokument o Západní Sahaře.
Západní Sahara a politické změny
Nolanova Odyssea je první velký hollywoodský hit natáčený v Západní Sahaře. Mnoho marockých portálů jako například Watan24 či Al Moujtamaa informuje, že premiéra filmu může znamenat začátek normalizace nejen filmové tvorby, ale i rozvoje turistiky podle marockých pravidel. Během několika posledních let došlo také k významným politickým událostem. Rovněž ty mohly mít vliv na to, že souhlas marockého krále s komerčním vykořisťováním Sahary není tak šokující jako dřív.
Například v roce 2020 se Maroko připojilo k proslulým Abrahámovským dohodám o normalizaci vztahů s Izraelem, zprostředkovaným Spojenými státy. Na oplátku za normalizaci vztahů mezi Marokem a Izraelem Spojené státy uznaly marockou suverenitu nad Západní Saharou. V říjnu minulého roku zase OSN přijala rezoluci podporující marocký návrh na zřízení autonomního území Západní Sahary.
Jak Human Rights Watch uvádí ve své zprávě, návrh zřízení autonomie nepřipouští nezávislost, nepočítá s právem na reparace ani nedefinuje lid Západní Sahary, který by měl právo na sebeurčení. Organizace tvrdí, že návrh na zřízení autonomie Sahařanům nezaručuje žádná práva zejména z toho důvodu, že většina současných obyvatel regionu jsou Maročané, kteří tam byli po mnoho let lákáni na různé úlevy.
Rezoluce OSN z roku 2025 představuje obrovskou změnu oproti jejímu původnímu stanovisku z roku 1975.
Tehdy Mezinárodní soudní dvůr ve svém posudku konstatoval, že Maroko nemá územní suverenitu nad Západní Saharou, a zdůraznil význam práva obyvatel tohoto regionu na sebeurčení. Tento posudek byl po celá léta záchranným kruhem pro Sahařany při nejrůznějších setkáních na mezinárodních fórech, konfliktech či soudních sporech. Nicméně během posledních několika let se situace drasticky změnila.
Kde končí film a začíná politika?
Natáčení filmu Odyssea v Západní Sahaře v určitých kruzích skutečně vyvolává bojkot, ve skutečnosti však na návštěvnost nemá reálný dopad. Zato marocká vláda se aktivně pokouší propagovat Západní Saharu jako turistický region Maroka a místo dalších filmových plánů.
Při natáčení se Nolan nechal vyfotografovat s marockým ministrem kultury, který později prohlásil, že „tato fotografie je přesně to, co Maroko potřebuje, aby propagovalo Dachlu jako budoucí filmovou lokaci“.
Fanoušci produkce by mohli argumentovat, že ani Sirat, ani Odyssea se problémů lidu Sahrawi ani politiky Marockého království netýkají. Khalid nicméně takové pojetí neutrality odmítá: „Samo tvrzení, že produkce je apolitická, ještě neznamená, že je neutrální. V realitě dlouhodobé okupace už samotný fakt získání povolení od okupační vlády a představení místa jako součásti okupujícího státu má politické důsledky. Existuje etický či neutrální způsob, jak točit filmy na Ruskem okupovaném Krymu?“
Text je súčasťou projektu PERSPECTIVES – novej značky pre nezávislú, konštruktívnu a multiperspektívnu žurnalistiku. Projekt je financovaný Európskou úniou. Vyjadrené názory a postoje sú názormi a vyhláseniami autora(-ov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie alebo Európskej výkonnej agentúry pre vzdelávanie a kultúru (EACEA). Európska únia ani EACEA za ne nepreberajú žiadnu zodpovednosť.