Pojďme spolu tvořit světy!

Rádi sníme. Ať už v tramvaji cestou do školy, do práce, anebo během procházky v přírodě. Je pozoruhodné, s jakou přirozeností se rádi touláme v myšlenkách mimo naši vlastní realitu. Bezostyšně se vydáváme na cestu do dálav, které nám jsou druhým domovem, skrytým útočištěm, jemuž můžeme libovolně vtisknout jakoukoli formu. Snový svět dokáže být malým, útulným místem, jež překypuje sálavým teplem z krbu, stejně tak se ovšem může proměnit v neohraničenou krajinu, čekající pouze na to, až se pustíme do jejího objevování. Jsme snílci a vytváříme světy.

Od stavění lega k worldbuildingu

Vytváření světů neboli worldbuilding je prostě a jednoduše uvědomělý a vysoce kreativní proces, kdy se za účelem poznání cíleně „touláme krajinou“ fiktivního světa. Důvody, proč tak konáme, se mohou různit. Od hledání inspirace, touhy objevovat nové a neotřelé, mlhavé predikce věcí budoucích, cesty k sebepoznání až po čirou radost ze samotného procesu tvorby. Faktem ovšem zůstává, že následně tyto světy velmi ochotně necháváme prosakovat do společné reality ve formě, která je nám nejvíce vlastní. Design, umění, literatura a společenské hry. Z původně snové materie dáváme vzniknout něčemu, co lze dále objevovat širším publikem a co zároveň alespoň rámcově naplňuje naši vlastní představu o dosažení vytyčeného cíle.

Než pokročíme dál, pokusím se zde nejprve vyvrátit zažitý omyl, kdy je tvorba světů chápána výhradně jako nástroj určený autorům literární fikce. Hovoříme zde totiž o nástroji, který byl a vždy bude naší neoddělitelnou součástí. Pokusme se na chvíli vrátit do dětských let, kdy mnozí z nás propadli fenoménu stavění z lega. Jak přirozené pro nás bylo vytvářet něco nového, bez nutnosti existence instrukcí z přiloženého manuálu. „Pirátský koráb“ tak mohl být přetvořen v cokoli, nevznikal pouze ryze nový artefakt, ale často jej ruku v ruce doprovázel i příběh popisující okolnosti jeho vzniku. Čerpali jsme ze studnice vlastní fantazie. Zcela bez zábran. S přibývajícími léty pak nabýváme pocitu jakéhosi „odcizení se“ této tvořivé stránce naší fantazie. Nepropadejme však panice. Fantazie nás nikdy neopustila. Pojďme spolu tvořit světy!

Přístupy k tvorbě

Worldbuilding zahrnuje cokoli od tvorby lokací, objektů, postav, zvířat, rostlin, jazyků, kultur až po mýty a historii. Tvůrci a tvůrkyně světů ve své tvorbě nejčastěji využívají dvojici principů rozdělených podle směru a rozsahu, s nimiž na svět pohlížíme. Jde o takzvané top-down a bottom-up přístupy a jejich kombinace. Ještě jednou se proto vrátím ke stavění z lega a ke stavebnicím obecně. Představují totiž užitečnou analogii k bottom-up přístupu k vytváření světa. Začínáme v malém měřítku, dílek po dílku budujeme utopické město, které proměňujeme v úrodnou půdu pro naši designérskou duši. Snílek architekt v této představě přemýšlí, jak zpřístupnit město lidem, i když má k dispozici pouze transparentní dílky. Snílek designér se naopak ptá, jak vizuálně komunikovat v „průhledném světě“, a snílek filozof si láme hlavu nad tím, jestli se v průhledném světě sami stáváme průhlednými. Stavba ve směru zdola nahoru je obecně mnohem více organický proces, ve kterém konečná forma vytvářeného objektu zůstává velkou neznámou, tedy alespoň do doby, než je položen poslední dílek stavebnice.

Opakem bottom-up je top-down přístup, který bývá též nazýván architektonickým přístupem. Jeho cílem je na problém pohlížet optikou big picture – vytvořit si ucelený obraz, tj. nejprve připravit plán, tedy zmapovat základy, celkovou formu „budovy“, a teprve poté přejít k detailním aspektům, jako je kupříkladu rozmístění datových a elektrických zásuvek v rámci jednotlivých místností. V kontextu worldbuildingu začínáme nejprve celkovým konceptem, který postupně doplňujeme o detaily. V rámci tvorby však není nutné lpět výhradně na prvním anebo druhém principu. Naopak je vhodné je kombinovat, což je koneckonců nejčastější způsob tvoření světů.

Budování vlastní budoucnosti

Spojení designu s worldbuildingem je stále nepříliš vídaný jev. Pokud se tyto dva světy protnou ve společném projektu, zpravidla se tak, alespoň prozatím, děje ve filmové produkci anebo u počítačových her. Designéři a designérky svým zásahem oživují spektakulární fiktivní světy. Navrhují futuristická uživatelská rozhraní. Dodávají charakter písmům mimozemských kultur. Tak proč nevyužít stejného nástroje i v rámci jiných aplikací? V čem pro designéry spočívá přínos vytváření vlastních imaginárních světů?

Podívejme se na příklad projektu, který vznikl pod odborným dohledem studia Experimental.Design. Je pro nás zajímavý již pro své ne zcela typické zaměření. Nezabývá se filmem ani komerční sférou. Zadavatelem byla kmenová rada potomků původních obyvatel Aljašky, konkrétně z Cookova zálivu. Společnou spoluprací vznikl interaktivní nástroj pro mládež, který měl ve svém důsledku napomoci posílit komunitního ducha a znovu zažehnout v mladých plamen zájmu o vlastní kulturní dědictví. Původní aljašské kmeny se totiž potýkají se složitou demografickou situací a nejistou budoucností. A právě proto se v roce 2018 zrodil projekt „Inky Lines“. Skupina mladých původních obyvatel Aljašky se rozhodla, že chtějí žít v budoucnosti, kterou sami vybudují, nikoli v té, která jim bude nadiktována. Z výsledků snažení vzešlo několik klíčových idejí, jež byly studiem Experimental.Design následně vizualizovány s pomocí concept artu a animací. Šlo například o návrh dronů, které by napodobovaly skutečná zvířata, aby bylo možné lépe sledovat vývoj jejich řídnoucí populace. Nebo inovovaný tradiční nástroj „Story knife“, který historicky doplňoval orální předávání příběhů rytím a zářezy symbolů do sněhu a ledu. Několik mladých vizionářů a vizionářek dostalo příležitost snít o lepší budoucnosti a snad i motivaci k tomu, aby v tomto ohledu podnikli další kroky.

Naplnit skořápku příběhem

Inovace není jediný způsob, jak nám worldbuilding může být užitečný v praxi. Je vhodný i jako svérázný způsob seberealizace skrze další sebevzdělávání s přesahem daleko mimo náš obor. Čerstvý absolvent, koneckonců mnohdy i zkušený designér, leckdy účelně využívá svůj volný čas pro práci na osobních projektech. Důvody se mohou různit, ale prioritou přednostně bývá rozšíření vlastního portfolia nebo nutnost seznámení se s novým produkčním nástrojem. Ne vždy ovšem disponujeme reálným zadáním. Worldbuilding nám nabízí možnost ušít si na míru své vlastní zadání. Struktury konstruovaného světa totiž představují více než solidní základy pro vybudování komplexního projektu. Vypořádáme se tak s nebezpečím v podobě pocitu niterné prázdnoty, práce s neživou hmotou, projektu postrádajícího hlubší smysl.

Worldbuilding dodává práci živnou půdu, ze které může semínko dále růst a vzkvétat. Dává nám okusit pocit, kdy se cítíme být součástí konstruktivního snění, v němž naplňujeme prázdnou skořápku příběhovou materií. Příběhy totiž hrají v našich životech až překvapivě důležitou roli. Cítíme silnou vnitřní potřebu příběhy vytvářet, transformovat a vyprávět. Pokud si přejeme, aby naše příběhy zněly přesvědčivě, inspirujme se poznatkem, se kterým přichází Mark J. P. Wolf: „Světy mohou existovat bez příběhů, ale příběhy nemohou existovat bez světů.“

Worldbuilding představuje nejen pro designéry a designérky užitečný nástroj a zároveň zdroj zábavy. Je to skvělý způsob, jak vystoupit ze svého stínu a objevovat nepoznané. Nejsme totiž formováni pouze okolním světem, zásadně nás ovlivňuje i svět v nás. My jsme jeho architekty, designéry a toulajícími se dobrodruhy. Proto dál sněme a objevujme.

Autor je snílek designér