Ne válce, ne Putinovi! 

Ruská protiputinská a protiválečná hudba 

Vladimir Vladimirovič Putin je prezidentem Ruské federace už dvacet dva let. Bylo by zvláštní si myslet, že odpor proti němu se objevil teprve v posledních letech, nebo dokonce že by ho všichni v Rusku podporovali. S jeho příchodem začalo utužování poměrů, které přineslo oproti devadesátým letům stabilitu, ta ovšem postupně přešla ve stagnaci. To spolu s druhou čečenskou válkou už v první polovině nultých let vedlo k mnohým protestům, což odráží i hudba. Skutečně přelomovým se však stal rok 2012, kdy se Putin nechal zvolit do třetího volebního období a rozptýlil tak všechny naděje na změnu, kterou kdo ještě mohl v době prezidentství Dmitrije Medveděva chovat. Další vlnu nepokojů vyvolalo zvolení Putina do čtvrtého volebního období v roce 2018. Vývoj protestní hudby odráží popsané skutečnosti – roky 2012 a 2018 přinesly klíčové zlomy v hudební tvorbě. Nejvýznamnějšími tématy protestních písní jsou kritika ekonomické situace v zemi, korupce, nacionalismus, militarismus, cenzura a politické represe.

Protiputinskou a protiválečnou hudbu najdeme napříč žánry. Liší se nejen hudební složkou, ale i ideologickou. Tvorba některých z uvedených umělců a umělkyň je dlouhodobě otevřeně politická, jiní reagovali na konkrétní události. Některé písně jsou přímočaré ve svém protestním obsahu, jiné spoléhají na alegorie. Někomu vadí „pouze“ Putin a s ním spojené bezpráví, jiní kritizují mocenské struktury, které najdeme i mimo Rusko. Obzvláště levicové kapely jako například v Česku oblíbená hardcore/hiphopová skupina Moscow Death Brigade zapadají do západní protestní levicové protestní hudby. Pankáči Posljednije tanki v Pariže (Poslední tanky v Paříži) nebo Mongol Šuudan (Mongolská pošta) se tak zpravidla nevyjadřují k aktuálnímu dění. Píseň těch prvních Puľju buržuju (Kulku pro buržuje) dnes ovšem najdeme i v repertoáru kapely Pornofilmy, jejichž tvorbu rozebíráme níže.

Změny a tradice

Nejpopulárnější písní dodnes provázející demonstrace v Rusku, ale i v Bělorusku je Peremen (Zmeny). Píseň se proslavila díky filmu Assa Sergeje Solovjova z roku 1987 a je neodmyslitelně spojena s tzv. přestavbou. Volání po změnách v kombinaci s energickým postpunkovým podkresem doteď inspiruje protestující v Rusku i jiných postsovětských státech. Vznikají nové a nové covery, které zaznívají i mimo prostředí protestů. Během ukrajinských protestů v letech 2013–2014 nahrála ukrajinská pop-rocková kapela SKAI i ukrajinskou verzi. Do jisté míry podobný je v Česku vztah k hitu Marty Kubišové Modlitba pro Martu z roku 1968.

Další velkou inspirací pro současné ruské hudební prostředí je tvorba Jegora Letova, jehož mnohavrstevnaté a ironické texty v kombinaci s charizmatickou a mystickou osobností stále okouzlují posluchače. V kontextu protestů je potřeba zmínit jeho nejslavnější hity Vsjo iďot po planu (Všechno jde podle plánu) z roku 1988 a Moja oborona (Moje obrana) z roku následujícího.

V neposlední řadě je potřeba říct, že nevyčerpatelným zdrojem inspirace ruského umění je básník a literární kritik Osip Mandelštam perzekvovaný v rámci stalinských represí ve třicátých letech minulého století. Jeho básně jsou zhudebňovány, jednotlivé verše vypůjčovány a objevují se i odkazy na jeho nebásnickou tvorbu.

Přímo k věci! Punk za svobodu

Zásadní součástí ruské punkové scény je kapela Pornofilmy, která ve druhé polovině minulé dekády byla nejviditelnější politicky zaměřenou rockovou kapelou. Je součástí vlny ruské politické hudby, která se objevila po roce 2012, kdy po znovuzvolení Putina do třetího volebního období Ruskem otřásly velké protivládní protesty. Její hit z roku 2017 Rossija dlja grustnych (Rusko je pro smutné) skvěle zachycuje atmosféru panující v zemi a v refrénu podtrhuje, že tu nejsou ani možnosti volby, ani změny. Skladba V diapozoně (V rozsahu) ze stejné desky přibližuje dopady války. Verše „Matky nevěří na smrt. Čekají z nádraží živé syny“ znějí v dnešním kontextu ještě působivěji. Starší Vykľučitě Gimn (Vypněte hymnu) z roku 2014 vyzývá k odmítnutí státních symbolů poskvrněných činy státních představitelů – „vypněte hymnu, zmuchlejte vlajku… zkurvenej Kreml spalte na prach“. Pěsjenka-antiutopija o fašismje (Písnička-antiutopie o fašismu) z roku 2016, která nastiňuje návrat totality, kdy s odkazem na Mandelštama „žijeme, aniž bychom pod sebou cítili zemi“, a varuje před státem, kde fašismus zvítězil („nad všemi kromě nás“). V písni Ďaďa Voloďa (Strejda Voloďa) z roku 2020 ironicky volají po tom, aby jim soused Voloďa utáhl šrouby na kole. V jiné písni ze stejného alba, Eto projďot (Přejde to), zpívají o naději a o tom, že vše nutně někdy končí a vězení, v němž žije celé Rusko, to potká též – „o samotě je v márnici včerejší diktátor, dnes už je to jen mrtvý stařec“.

Další v současnosti populární kapelou je ЙОРШ (Ježdík), která se proslavila v roce 2018 písní Bože, Carja choroni! (Bože, chraň cara), jež svým názvem odkazuje na hymnu Ruského impéria a kritizuje převládající provládní narativy vinící ze všech ruských problémů přistěhovalce, Západ atd. Za zmínku dále stojí Svěrchděržava (Supervelmoc) z roku 2019 a Vlasť (Moc/Vláda) z roku 2021. V obou najdeme kritiku politických represí, policejního násilí a propagandy. Všechny songy kapely se vyznačují přímočarostí textů a jednoduchostí riffů. Píseň Vlasť nahráli s rockovou kapelou Nogu svělo! (Křeč v noze), která po zahájení ruské invaze na Ukrajinu nahrála píseň Mně ně nužna vojna (Nechceme válku), v níž vyzývají ostatní umělce, aby nemlčeli, a opakují – „nechceme válku, máme jen jednu čest a svědomí“.

.

Supervelmoc nahráli společně s NAIV, uskupením, které vzniklo v pozdních osmdesátých letech a jehož raný hit Tanky-Panky (Tanky-Pankáči) z roku 1990 provázel v následujícím roce lidové protesty proti srpnovému puči. V současné tvorbě NAIV je množství songů kritizující vládu, nacionalismus a militarismus, uveďme Geroji našego vremjani (Hrdinové naší doby, odkaz na Lermontova) z roku 2018 vysmívající působení organizace Noční vlci. Po celou dobu své existence se na širší rovině hlásí k anarchistickým ideálům a mluví například o tom, že by rádi byli nepřáteli všech států. V roce 2006 vydali skladbu Iľuzija svobody (Iluze svobody), v níž už tehdy kritizovali utužování poměrů a nacionalismus. Zajímavým bodem v historii kapely je anglojazyčné album Dehumanized States of America z roku 1994, v rámci kterého vyměnili veselé punkové riffy za agresivnější hardcorové a na němž kritizují americký imperialismus, rasismus a policejní dohled.

Jinou starší, ale stále aktuální kapelou je Tarakany! (Švábi!), která vydala v roce 2020 píseň … I ničego kromje pravdy (… A nic než pravdu), v níž odmítají podlehnout politickému nátlaku ze strany vládnoucí garnitury a vyjadřují odhodlání zůstat duchem svobodní za každé situace. V souvislosti s protesty na Ukrajině v letech 2013–2014 Tarakany! nahráli ukrajinskou verzi písně Ulicy svobody (Ulice svobody), která je rovněž oslavou vnitřní svobody.

Specifickou součástí ruského punku jsou Pussy Riot, známe zejména díky Punkové modlitbě z roku 2012 vyzývající pannu Marii, aby zahnala Putina. Zpočátku se jednalo spíše o umělecké uskupení a jejich tvorba měla čistě provokativní charakter – agresivní nesourodé a hlučné písně byly součástí feministických a protiputinských performancí, nikoliv samostatným hudebním produktem. Od roku 2015 začínají Pussy Riot nahrávat hudbu profesionálně – napříč žánry a ve spolupráci s významnými interprety a producenty. Mají tak na kontě spolupráci například s MARINA, Dorian Electra nebo Tomem Morellem (Rage Against the Machine, Audioslave). Hlásí se k západní antiautoritářské antikapitalistické myšlenkové tradici a ve svých písních reflektují kromě politické nesvobody v Rusku především otázku policejního násilí, viz například 1312. Nejvýznamnější protestní písní je RAGE (Vztek) z počátku roku 2021, kterou nahráli na podporu lidí zatčených na těchto protestech, mezi nimiž byla i členka uskupení Máša Aljochina, ale také opoziční politik Alexej Navalnyj.

Přitvrdíme

Hardcorová kapela Psicheja (Psyché) v roce 2004 vydala dodnes v Rusku zakázanou píseň Uběj měnta (Zabij fízla), v níž reflektovala otázku policejního násilí a ptala se posluchače: „Tak kolik stojí tvá svoboda?“ Alt-metalová Louna v roce 2012 ještě před volbami vydala Vremja X (Čas X) přilévající do ohně masových protestů kritikou společenských poměrů v zemi a výzvou k projevu nesouhlasu. O rok později vyšla píseň 1984, ve které, jak je zvykem, Louna srovnává stávající politickou situaci v Rusku se stejnojmenným románem George Orwella. Kromě klasické kritiky propagandy a militarismu tu zaznívá, že před čtvrtstoletím se „krach velkého snu stal počátkem fašismu“. I v dalších písních kritizují militarismus a nacionalismus. Ze slov „těžko na cvičišti, lehko v hrobu“ z Tě, kto v tanke (Ti, kdo jsou v tanku) ve chvíli, kdy jsou na Ukrajinu posílány tisíce ruských branců, přímo mrazí. Další kritickou skladbou je například Moja strana (Moje země). Jinou tvrdší kapelou, shodou okolností též hrají new/alt metal, která se ve své tvorbě viditelně projevuje politicky, je Slot. Jejich Skoľko děněg (Kolik peněz) nebo Kukuška (Kukačka), obě z roku 2018, kritizují korupci i celkovou ekonomickou a politickou situaci v Rusku. V minulosti vydali píseň kritizující přípravu olympiády v Soči.

Další alt-metalovou kapelou neodmyslitelně patřící na ruskou protestní scénu je Lumen. Jejich politická tvorba začíná v roce 2005 hitem Gosudarstvo (Vláda/Stát) s dodnes působivým refrénem „je tu prý demokracie, ale ve skutečnosti carství, já tak miluju svou zemi, ale nenávidím stát“. Ve stejném roce vydali rovněž píseň 02 (02 je v Rusku číslo na policii) kritizující policejní násilí při zvláštních událostech v ruském Blagověščensku v roce 2004. V roce 2007 přitvrdili jak hudebně, tak textově a na albu Pravda? je politická skoro každá skladba. Téma policejního násilí pokračuje v písni Idi v otmach (Oplať jim to), která volá po připravenosti se bránit a označuje policisty za „zlé děti, kterým někdo dal moc“. I v dalších písních vyzývají k politickému aktivismu, například Chvatit! (Dost!). Z pozdější tvorby stojí za zmínku Marš soglasnych (Pochod souhlasících) z roku 2012 nebo Chorošij car’ i znakomaja voň (Dobrý car a známý smrad) z roku 2020.

Ruský rap mezi trendy a poezií 

Ruský raper Noize MC skoro od počátku své kariéry kritizuje vládnoucí stranu Jednotné Rusko nebo policii, v roce 2008 nahrál například Naše dviženije (Naše hnutí), píseň proti mládežnické organizaci zmíněné strany Naši. Dlouhodobě vystupuje s protiválečnými písněmi, například Jordán z roku 2015 o konfliktech na Středním východě, Ljudi s avtomatami (Lidé s puškami) z roku 2018 nebo Stoljetňaja vojna (Stoletá válka) z roku 2021. Po zahájení invaze nahrál Noize MC videoklip na loňskou ukrajinsky nazpívanou protiválečnou píseň Vudu (Voodoo). V klipu vidíme mimo jiné kvetoucí slunečnice, odkazující na virální video, na němž Ukrajinka nabízí ruským vojákům slunečnicová semínka, která by vzešla po jejich smrti.

Patrně nejslavnější ruský raper Oxxxymiron se po většinu své kariéry politicky téměř nevyjadřoval, v posledních letech se ovšem stal pravidelným účastníkem protivládních protestů. Z jeho tvorby stojí za vypíchnutí Větěr pěrjemjen (Vítr změn), track, který v roce 2019 nahrál pro online rapový battle ve spolupráci se Samaraddinem Radžabavem, jenž byl tou dobou trestně stíhán za účast na demonstraci, údajně za útok na příslušníka policie, po kterém ve skutečnosti hodil plastový kelímek. Kromě samozřejmého odsouzení bezpráví a policejního násilí tu najdeme zejména důraz na vnitřní osobní svobodu. Za alegorii na Rusko se dá považovat i antiutopistické konceptuální album Gorgorod z roku 2015.

Mnozí populární rapeři se v poslední době pustili do politicky angažované tvorby. Nejvýraznějším příkladem je raper FACE, který se proslavil zábavnými hity o tom, s kým a jak spal, ale pak v roce 2018 vydal album Puti něispovědimy (Cesty nepopsatelné). Každý track tu představuje politický komentář, například Čjetvjortyj vsadnik (Čtvrtý jezdec) poukazuje na nesvobodu v Rusku – „moje země je jedno velké vězení, ať se octnu kdekoli, cítím se jako doma“. Zajímavostí je, že v úvodní skladbě Vorovannyj vozduch (Kradený vzduch) odkazuje na Mandelštamovu oslavu poezie vznikající svobodně, bez povolení, kterou označil za kradený vzduch. O rok později FACE nahrál píseň pro film Michaila Idova Humorista o humoru a moci v osmdesátkovém Sovětském svazu. Raper ve stejnojmenné písni odkazuje spíše na současnou situaci v Rusku. Některé verše opět dozrály – „ruský děda mráz přinese nám válku“.

Raper Ligalajz vydal v roce 2019 píseň Zastoj 2.0, která srovnává současný stav Ruska s brežněvským SSSR a varuje před tím, že čím víc násilí bude ruský režim páchat v zahraničí, tím víc se nakonec izoluje. Jiný raper, ATL, vydal o rok později track Brasljety (Náramky), taneční track s chytlavým refrénem „zatkli tebe, zatkli mě“ kritizující zatýkání lidí účastnících se protivládních protestů. Dalším tanečním hitem je Akvadiskotéka z roku 2021 od hudebníka TMNV, který odkazuje na Putinovo luxusní sídlo, jež ve stejném roce objevil Navalného Fond boje s korupcí. Velkým překvapením se stal MORGENSHTERN. Jeden z nejslavnějších ruských raperů současnosti 13. března vydal píseň 12, která mimo jiné obsahuje nahrávku ukrajinského novináře Dmitrije Gordona, jenž vyzývá ruské vojáky, aby „šli do prdele“. Na konci pak zaznívá ještě nahrávka telefonátu ukrajinského producenta Palagina s matkou žijící na Ukrajině, která v něm popisuje vlastní zážitek s bombardováním.

Písničkáři jako ruské svědomí 

Značné popularitě se dodnes těší písničkáři z řad sovětských rockových kapel. Nejznámější jsou Andrej Makarevič, lídr kapely Mašina vremjani (Stroj času), a Boris Grebenščikov, známý jako BG, z uskupení Akvárium. Oba mají kultovní postavení jakýchsi otců zakladatelů ruského rocku a oba v posledních deseti letech nahráli desítky písní komentujících společenské dění. Za zmínku stojí například Večerní M  z roku 2019 od BG, v níž se autor vysmívá propagandistickým moderátorům ruských státních televizí. BG ostatně nahrál ve stejném roce protivládní reggae skladbu i se zmíněnou kapelou Akvárium Pošol Von Vavilon (Jdi pryč Babylone), kde aplikuje klasické rastafariánské téma Babylonu na Rusko.

Básník a hudebník vystupující pod pseudonymem Vasja Oblomov se politice věnoval v rámci působení ve studentské rockové kapele Čeboza, například v písni Ně Kolotis’ (Nedělej povyk) z roku 2004, v níž se vysmívá mediálnímu obrazu Vladimira Putina a kritizuje jeho dosavadní politické působení. V rámci sólové tvorby recituje sociálně zaměřenou satirickou poezii s folk-rockovým doprovodem. V roce 2012 nahrál společnou píseň s kritickým novinářem a politickým komentátorem Leonidem Parfonovem a novinářkou a političkou Xenijí Sobčak Poka, medvěd! (Čau, méďo), kde se vysmívají prezidentovi Dmitrijevi Medveděvovi před znovuzvolením Putina v roce 2012. Z další tvorby lze zmínit například píseň S čego načenajetsja rodina (Kde začíná vlast) z roku 2015, v níž reflektuje ruské sociálně-ekonomické problémy a kritizuje korupci a politické represe, nebo Něsti chjerňu (Mlejt hovna) kritizující všudypřítomnou provládní propagandu.

Pop a jiné

Výše zmíněnou píseň Ljudi s avtomatami (Lidé s puškami) Noize MC nahrál s indie-popovou zpěvačkou Monětočka (Mincička). Ta na své průlomové desce z roku 2018 vydala píseň Ruskij kovčeg (Ruská archa) odkazující na stejnojmenný film režiséra Alexandra Sokurova z roku 2002. V refrénu zaznívá závěrečná replika z filmu: „Musíme věčně plout, musíme věčně žít.“ O rok později vydala v době lesních požárů na Sibiři hit gori gori gori (hoř hoř hoř). Požár funguje jako metafora pro četné problémy a rozpory sužující Rusko. Co máme dělat, když „v zemi jeseninských básní došlo umění“?

Během loňských protestů na podporu opozičního politika Alexeje Navalného se na TikToku šířila protestní videa s písní Tarakany (Švábi). Jedná se o skladbu začínající kapely PALC z roku 2019 vyjadřující nespokojenost mladých lidí v Rusku se stávající politickou situací. Přesněji řečeno, na TikToku se šířil remix od producenta BassnPanda, který chytlavou melodii doplnil zejména o pulzující elektronickou basovou linku.

V posledních letech se mezinárodně prosadilo několik ruských hudebních projektů, některé právě díky politickému zaměření jejich textů. Mezi ty nejslavnější patří experimentální hiphopové duo IC3PEAK nebo avant-popová kapela Shortparis. IC3PEAK v roce 2018 proslavil klip na píseň Smjerti boľše nět (Smrt už není), v níž mimo jiné kritizují policejní brutalitu; po uvedení klipu následovalo rušení jejich koncertů po celém Rusku. O dva roky později v další písni, Marš, kritizují okázalý militarismus a celkovou nesvobodu v zemi. Co se týče Shortparis, ti stavějí na tradici experimentální hudby a experimentálního umění obecně, jejich tvorba tak zároveň odráží politickou realitu, propojuje ji s otázkami a dějinami filozofie a zároveň ironizuje. Spíše než popisem reality je jejich tvorba zachycením pocitů a myšlenek. Nejlepší ilustrací je píseň Struktury ně vychoďat na ulici (Struktury nejdou do ulic) z roku 2021 odkazující na slogan spojený s francouzskými nepokoji v roce 1968, který odmítal teoretický rámec strukturalismu. Na stejném albu najdeme i píseň Jablonnyj sad (Jabloňový sad), jejíž klip, kde veteráni druhé světové války pohřbívají jablka, se dá považovat za komentář k válce na Ukrajině i k politické situaci v Rusku.

Závěrem

V reakci na ruskou invazi na Ukrajinu množství ruských – nejen zde zmíněných – hudebníků a hudebnic zrušilo svá plánovaná vystoupení. Symbolicky tak vyjádřili nesouhlas s jednáním Ruské federace. Výjimku tvoří například Lumen, kteří se nechali slyšet, že jejich koncerty nejsou primárně zábavnou událostí a v současnost představují možnost setkání podobně smýšlejících lidí. Raper Oxxxymiron zrušil všechny své akce v Rusku, ale oznámil sérii charitativních protiválečných koncertů Russians Against War mimo zemi. První proběhne 15. března v Istanbulu. Bude se zároveň streamovat a veškerý výtěžek z něj půjde na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Autor je historik