Návrat Radiatora a Recyklatora
Letos se konečně dočkali všichni fanoušci výjimečného českého komiksu Radiator a Recyklator, Petr Korunka totiž po jedenácti letech zakončil svou komiksovou trilogii. O prvních dvou dílech tohoto komiksu jsem psal v Kapitálu již dříve (07/20) a velmi jsem jej chválil. A také bylo za co, Petr Korunka se nebál a pustil se tenký led komiksu – pokusil se světu něco sdělit, teda aspoň tak to tvrdil v roce 2012 pro server vaseliteratura.cz: „Tito dva hrdinové vznikli vlastně za jakéhosi pudu interpretovat některé mé myšlenkové pochody. Občas mívám pocit, že bych rád něco sdělil, a komiks je k tomu myslím velice vhodné médium.“ A od té doby se nenašlo až tolik českých tvůrců a tvůrkyň, kteří by se do něčeho podobného pustili (čest výjimkám, jako je TOY_BOX nebo Štěpánka Jislová). V Česku a na Slovensku je komiks s explicitní ekologickou tematikou naprostý endemit. V tomto směru je Korunka průkopník a zaslouží si respekt. Labyrint také vyšel vstříc novým čtenářům a vydal celou trilogii jako komplet, což nám všem dává příležitost se podívat retrospektivně na Korunkovo dobrodružství dvou hrdinů – Radiatora a Recyklatora.
Kniha první: Nic menšího než záchrana lidstva
Korunka zcela sebevědomě započne první díl na blokádě těžby lesa mezi aktivisty, ostře komentuje tehdejší dění: „Lidi maj mnohem vyšší prioritu než příroda. (…) Objemy obchodů stoupnou! (…) Příroda ustupuje pořad, za chvíli nebude mít kam, protože žádná nebude! Je načase, aby jednou vstoupil člověk!“ A nebojí se ani zobrazit policejní brutalitu vůči ekologickým aktivistům. Radiator a Recyklator se při útěku před policií dostanou do tajné laboratoře šíleného vědce Anihilátora, který je rozhodnut zničit svět a vybudovat nový. Způsobem sobě vlastním tady Petr Korunka docela schopně karikuje technooptimistické mesiáše dnešní doby, jako jsou Bezos nebo Musk, v jednom panelu se dotkne i moci internetu a spolu s výletem na jinou planetu a metačem stromů se Radiator a Recyklator vyloženě jeví jako začátek zábavného sci-fi komiksu s ekologickými prvky. Petr Korunka tak brouzdal na povrchu kritiky kapitalismu a antropocentrismu, což byl na rok 2010 v českém komiksu skutečně intelektuální výkon hodný pozornosti.
Petr Korunka je i pozoruhodný výtvarník. Jeho kresba je dřevní, zábavná a plná imaginace. Kdo má rád vizuály plakátů crustových koncertů a komiksy Maxe Anderssona, Korunkův styl ocení.
Celý komiks je silně inspirován vizuálem PC RPG her, jako jsou Deus Ex nebo Fallout. Jednoznačně čtyři hvězdičky z pěti za novátorství, odvahu a chuť přemýšlet.
Kniha druhá: Restart
Čekali jsme dobrý konec, čekali jsme hrdinskou záchranu světa a poražení technooptimistického kapitálu. Nestane se tak. Hlavní padouch realizuje svůj plán, spálí celou planetu jadernou na popel. Dobrodružství Radiatora a Recyklatora získává nové kulisy, radioaktivní pustinu. Ve druhém díle je Fallout, kam se podíváš ve vizuálu, v popkulturních odkazech, ale i v narativu, totiž Fallout se nevyhýbá ani politickým a sociálním komentářům čili mezi Korunkovým Radiatorem a Recyklatorem a Falloutem Tima Caina je dialog na mnoha úrovních. Z komiksu čouhá i další inspirace, série Mad Max, která úsporně, ale podobně deklarativně kritizuje automobilismus a klimatickou změnu. Restart lze chápat jako pokračování ekologických témat. Ideové poselství druhého dílu se ale trochu posunuje, ekologický populismus prvního je postupně nahrazován optikou jakéhosi neoliberálního individualismu a hlavní problém teď není obchod, antropocentrismus a psychopatičtí miliardáři, ale degenerace jednotlivců, kteří byli chyceni v „krysím závodě“: „Byl to složitej svět plnej psychóz, strachu deprese a bezvýchodnosti. Lidstvo už potřebovalo dostat na prdel.“ Petr Korunka obviňuje jednotlivce skrze abstraktní lidstvo, které zdegenerovalo pod vlivem popkultury a množství neúčelně tráveného volného času. Naprosto mu uniká to slovo na K (kapitalismus), což je zajímavé, ale ignorantské, na systémový pohled měl autor nakročeno už v prvním díle. Ale když člověk přivře oko… nebo obě dvě, tak poselství Restartu stále ještě funguje na té individuální rovině, tedy člověk by se měl nad sebou zamyslet a třídit plasty. V duchu individualismu vymyslel Petr Korunka řešení na třídní, environmentální a genderové problémy společnosti a znovu reinterpretuje hazmat obleky, které na sobě měli hlavní hrdinové už na obálce prvního dílu – když si je člověk obleče, není pod kombinézou poznat, zda je někdo muž, žena, bohatý, chudý, a může dýchat bezpečný filtrovaný vzduch. Pokud by šlo o ironii, jak jsem to kdysi četl, šlo by o pěknou karikaturu neoliberální politické korektnosti, ale obávám, se, že to je spíše myšleno vážně, vzhledem k vývoji ve třetímu dílu. Restart trpí nemocí všech druhých dílů, nemá začátek ani konec, nicméně to trochu vyvažuje zvrat v podobě úspěchu záporáka. Ale je to pořád zábavné! Tři hvězdičky z pěti.
Kniha třetí: Nekonečná cesta
Očekávání jsou velká, nostalgie dokáže omluvit mnohé, ale některé věci omluvit nelze. Při pohledu na název třetího dílu, na který se čekalo jedenáct let, člověk musí varovně pozvednout obočí, jedná se totiž o protimluv, který má vzbuzovat zdání moudrosti – někdy myješ nádobí ty, někdy nádobí myje tebe; někdy jedeš v šalině, někdy jede šalina v tobě. Ve skutečnosti ale jde o ohrané pseudoduchovní klišé.
S každou další stránkou jsem nevěřícně sledoval, co se děje, protože celou sérii jsem vždycky četl jako snahu Petra Korunky něco sdělit světu. Najednou jsou tady energie, telepatie, mix buddhismu a ezoteriky. Nerozlučná dvojka si projde v příběhu krizí a Radiator se vydává na duchovní (!) akční (!!) pouť.
Člověk má opravdu chuť říct, po důkladnějším čtení, že to je to ezo somarina, zejména po tom, co vidí apropriační karikaturu bílého gurua s dredy nebo duchovní iniciaci skrze meditaci hlavního hrdiny na vysoké hoře do ezoterního poznání světa, které jako by vypadlo z knihkupecké police New Age, kde mají nekonečné množství variací na Jardu Duška. V postapokalyptické pustině dával mnohem větší smysl starý dobrý nihilista Radiator poslouchající black metal. Ať se na mě Petr Korunka nezlobí, cením si jeho tvorby, ale zřejmě měl napsat třetí díl už daleko dříve. Takhle to vypadá, jako by se vypravil s Igorem Chaunem řešit krizi středního věku do Peru, dal si Ayahuascu a zjistil, že rozvratu přírody a konci světa se dá čelit hlavně meditací. Radiator dokonce i zažívá vlastní smrt, což bylo hlavní téma všech YouTube videí o ayahuascovém rituálu, nesmírně populárním tématu mezi střední třídou v ČR. A bude hůř. Komerční ezo se nemůže obejít bez chlapáctví a machismu. Hlavní hrdina se tu napojuje na energie, má čistou mysl a necítí bolest, kterou potlačil, což zní jako toxicky maskulinní klišé… a také jím je. Čekají tu na nás další sexistická klišé, jednak záchrana křehké ženy v okovech ze spárů padoucha, za což hlavní hrdina dostane odměnu v podobě trofejové ženy, která nosí přiléhavý hazmat oblek, který ji objektivizuje (ač ve druhém díle dělal přesný opak), jednak hlavní hrdina nakonec dostane jako odměnu soulož. Pak je tu naprosto zbytečná scéna, kde hlavní záporáci znásilní skupinu žen, což je vyvedeno jako pornofantazie, zbytečné utrpení, které je fetišizováno. Jak by řekla Cindy z filmu Commando: „I can’t believe this macho bullshit.“ Pokud by to byl pulp komiks, zábava, klidně mohl ještě přihodit dinosaury a sebeironizující komentáře a vlastně bych nic nenamítal, byl bych spokojen a jako správný cynický hipster bych to celé pochválil, ale Petr Korunka nám od roku 2012 tvrdí, že touto sérií chce něco sdělit světu, něco důležitého. Poselství třetí knihy je podobné ezoternímu reakcionářství, které v Česku rakovinově bují kolem postav moudrých guruů, kteří tu nadávají na uprchlíky, tu se fotí s Danielem Landou, říkají nám, že vše je v pořádku, člověk nemá nic dělat a zároveň kolem sebe pouští toxickou maskulinitu, co to jde.
Zakončení odkazující opět na Fallout a Vault 13 je sice krásně nostalgické, ale v kontextu ideologie třetího dílu zcela povrchní. Je to paradoxní, ale s Falloutem a Mad Maxem pojí RadiAtora a RecyklAtora ještě jedna věc – třetí díly zrazují myšlenku prvního dílu. Válka, válka je pořád stejná, ale třetí díly jsou prokleté. Jedna hvězdička z deseti, zakončit environmentální trilogii po jedenácti letech, která začne na blokádě těžby lesa, ezo škvárem, který nás učí, abychom nic nedělali a že vše je v pořádku, to je skoro podvod na čtenáře.
Petr Korunka: zrcadlo Česka?
Pokud si odmyslíme záměr Petra Korunky sdělit něco závažného světu, což se při jeho nekonzistenci sdělení vyloženě nabízí, máme možnost interpretovat jeho dílo trochu jinak. Česko (potažmo i Slovensko) si prošlo ekonomickou transformací a dle své vlastní mytologie porazilo síly zla – komunismus, který mimo jiné ničil kromě svobody i přírodu, nebylo tak náhodou že řada disidentů a účastníků listopadových událostí roku 1989 byli lidé z ekologického hnutí. V době kdy Radiator a Recyklator vznikl, byla ovšem v české společnosti ve vzduchu tzv. blbá nálada, která byla zapříčiněna více faktory – nesplněním slibů sametové revoluce, média i politici začali opět používat podobný slovník jako normalizátoři osmdesátých let a začali občanskou společnost z ekologických organizací nálepkovat jako ekoteroristy. Petru Korunkovi se tehdy podařilo instinktivně velmi dobře zobrazit náladu tehdejšího Česka, druhý díl ovšem přinesl značnou individualizaci problému, stál za tím Korunkův společenský instinkt? Možná. V našich zemích chybí systémové přemýšlení a problematizace individualismu, který je úzce spjat se spotřebou, kapitalismem a potažmo ekologickým rozvratem. Naopak takové debaty jsou ostrakizovány nálepkou komunismu, nesvobody a lágrů. Česko bylo díky sametovému zklamání a zároveň všeobecně sdílenému individualismu živnou půdou pro ezoterismus, který u nás byl okrajově přítomen už od devadesátých let, ale explodoval v roce 2012 s rozvojem internetu, koncem Mayského kalendáře a krizí středního věku béčkových celebrit. Díky ezoterismu se Češi a Češky vyrovnávají s různými zklamáními a kolektivními traumaty, protože vše je, jak má být, vše je součástí velkého plánu a součástí karmických zkušeností. V tomto novém narativu provoněném vonnými tyčinkami a ozářeném světly krystalů už není moc prostoru pro systémovou kritiku kapitalismu, jasného poukázání na to, kdo je utlačovatel a utlačovaný, a sebekritického přiznání, že divoký kapitalismus nás zabíjí a ničí stejně jako kdysi normalizace. Z tohoto hlediska je dílo Petra Korunky časosběrným komiksem, který ukazuje jednotlivé fáze vyrovnávání se s traumaty naší společnosti. Zatím jsme ve fázi s mindfulness s dredy a toxickou maskulinitou. Držte nám palce, třeba Petr Korunka napíše čtvrtý díl, kde zvítězí zelený nerůstový demokratický socialismus. Nebo ho napíšeme spolu!
Autor je nerd, družstevník a kritický pedagóg