Jak se české klimatické hnutí brání proti energetické chudobě?
Celoevropská energetická krize se prohloubila na podzim 2021 zejména kvůli rostoucím cenám fosilního plynu. Minulý rok ji umocnila ruská invaze na Ukrajinu a současná krize se týká většiny společnosti. Zvyšování cen od minulého podzimu totiž zasáhlo více než polovinu českých domácností. Prohloubení energetické krize, na jejíž příchod klimatické hnutí upozorňovalo několik posledních let, se stalo pro mnohé z nás žitou zkušeností. Řada energetických firem přitom vykazuje rekordní zisky. Vzájemná pomoc se ale ukazuje jako funkční nástroj k utužování solidárních sítí podpory a společného boje o prosazování systémových řešení, která navazují na dlouhodobé aktivity klimatických a sociálních hnutí.
Letošní zimu snad nejlépe vystihuje satirické rčení, které se objevilo s prvními mrazíky: „Kdo není nemocný, tajně topí.“ Výrazné zdražení energií na podzim 2021 zatřáslo životy snad každého z nás. Rizika, která se pojí s liberalizací trhu s energiemi, byla naplněna. Pád několika energetických společností – mezi nimi i Bohemia Energy a její dceřiné firmy – byl bohužel pouze první z mnoha hořkých zkoušek posledních let. Současný neoliberální systém nijak negarantuje dostupné ceny energií. Milion domácností se přes noc ocitlo v režimu dodavatele poslední instance, který pro ně znamenal skokové, takřka likvidační zdražení. Nezastropované výše nových záloh u dodavatele poslední instance, zpoždění nebo úplná absence sociálních dávek a nevyžádané rady ze strany politiků a podnikatelů, abychom si oblékli svetr navíc – to vše bolestně odráželo lehkost, s jakou se firmy jako Bohemia Energy a jejich majitelé mohli zbavit závazků na dodávky jimi nabízené levné energie. Spadají totiž do definice takzvaných energošmejdů, kteří bohatnou na zoufalé snaze lidí ušetřit, protože trh jim neposkytuje dostatečnou ochranu. Ještě silnější ranou pak byl začátek ruské agrese a války na Ukrajině, která vyhnala cenu fosilních paliv rapidně vzhůru.
Ceny energií tak vzrostly nejrychleji za posledních čtyřicet let a úroveň inflace, za níž dle Mezinárodní agentury pro energii (International Energy Agency, IEA) stojí z většiny právě ceny fosilních paliv, je nejvyšší za posledních padesát let. Čtyři z pěti lidí v Evropě mají problém vyjít s penězi a celý svět v posledních letech zažívá protesty kvůli zvyšujícím se cenám bydlení, energií a jídla. Ve stejném čase však fosilní korporace minimálně zdvojnásobily své zisky oproti roku 2021 a EU nadále pokračuje v podpoře fosilního průmyslu, přestože si dle průzkumů většina obyvatel myslí, že by EU měla masivně investovat do rozvoje obnovitelných zdrojů. Český stát tyto snahy dlouhodobě blokuje a rozvoj lokální a komunitní energetiky, tedy možností energii vytvářet či odebírat od menšího nezávislého dodavatele, je tak v plenkách.
Energetická chudoba jako komplexní problém
Všechny tyto události jen doplňují problémy, kterým obyvatelé České republiky čelí dlouhodobě. Zhoršující se kvalita života, kdy máme jedny z nejnižších mezd a zároveň jedny z nejvyšších cen bydlení v Evropské unii, způsobuje, že každá další krize je hlubokou ranou do existenčních jistot lidí. Energetické chudobě, tedy nedostatku zdrojů k zajištění elektřiny, tepla a chladu, čelilo v České republice 900 tisíc lidí již před současnou krizí. Téměř milion českých domácností tak nemá z čeho platit své účty za energie a volí mezi základními životními potřebami. Jde především o rodiny s dětmi, matky samoživitelky a samostatně žijící seniorky. Dle dat žilo už v roce 2021 v energetické chudobě každé desáté dítě. Od té doby se situace výrazně zhoršila, zvyšování cen energií od podzimu 2021 způsobilo finanční potíže u více než poloviny českých domácností a zasahuje značně i střední třídu.
Početnou skupinou v energetické chudobě jsou také lidé v nájemních bytech. V poměru k celkové populaci je jejich zastoupení několikrát vyšší než u jiných skupin obyvatel – zatímco ze všech obyvatel ČR tvoří lidé v nájemních bytech jen 16 procent, z populace v energetické chudobě to je téměř třikrát tolik (46 procent). Důvodem jsou neúsporné a nezateplené budovy, zastaralý a nevyhovující bytový fond a neschopnost jejich majitelů zajistit vyšší standard. Vysoká energetická náročnost bydlení je přitom jednou z hlavních příčin energetické chudoby, protože k naší spotřebě přispívá téměř z poloviny. V celé Evropské unii je energeticky neefektivních zhruba 75 procent budov. Největší potenciál pro snižování energetické chudoby má tedy snižování energetické náročnosti nájemního bydlení v bytech. Každé jedno procento renovovaných a zateplených budov by přitom pomohlo sedmi milionům lidí dostat se z energetické chudoby.
Energetičtí giganti si naplňují kapsy
Zatímco čím dál více domácností upadá do chudoby, fosilní korporace hlásí rekordní zisky – oproti roku 2021 své zisky společnosti minimálně zdvojnásobily a hromadí se pouze v rukou pár z nich (například Exxon, Chevron, BP, Shell and Total). Situace u nás není o moc jiná – Energetický a průmyslový holding (EPH) Daniela Křetínského vydělal za minulý rok o 60 procent více než v roce 2021 a stal se největší českou firmou. Křetínský si tak může kupovat zámečky ve Francii, vily po Praze a svůj byznys přesouvá do zahraničí, aby se vyhnul dani z neočekávaných zisků. Stejně tak skupina Sev.en podnikatele Pavla Tykače za minulý rok zvýšila své zisky na 66 miliard a tak jako Křetínský utíká do zahraničí kvůli daním a plánuje se svým špinavým byznysem pokračovat v USA a Austrálii, kde nakoupil další doly a elektrárny. Aby toho nebylo málo, Křetínský i Tykač kupují největší mediální společnosti v ČR i zahraničí. Teplárenská společnost Veolia Energie ČR loni navýšila čistý zisk více než osminásobně. Korporaci E.ON Energy, v tuzemsku druhému největšímu dodavateli elektřiny, meziročně stoupl zisk o 56 procent.
Po revoluci došlo k deregulaci a liberalizaci energetického trhu, který měl zajistit cenově dostupnou energii a svobodu volby pro zákazníka. V roce 2008 však přišla celosvětová finanční krize a ukázalo se, že trh není tak stabilní, jak se předpokládalo. Neregulovaný trh se stal spoluviníkem rostoucích cen – tržní mechanismy krize nijak neusměrňují, ale naopak je prohlubují. Spotřebitelé žijí v sílící nejistotě a strachu z budoucnosti. Ceny energií napříč dodavateli mezitím dál rostou a dosahují nevídaných cifer. Současný systém totiž za všech okolností upřednostňuje zisk před vším ostatním.
V současnosti jsou důsledky ještě dalekosáhlejší, protože stejná deregulace probíhá i na trhu bydlení a dalších životních potřeb – domácnosti zatěžují extrémní výdaje na bydlení, trh problém neřeší a stát také ne. Vláda naopak přilévá olej do ohně tím, že mluví o zneužívání dávek a sociální podporu plánuje ještě více omezovat. Liberalizace měla zamezit monopolizaci, v době krize však vede spíše k opaku. Kontrola nad českým energetickým trhem se koncentruje v rukou čím dál méně aktérů. Závislost na nesmyslně vysoké spotřebě fosilních paliv a centralizace energetických zdrojů do několika málo rukou tak činí odběratele zranitelnými vůči výkyvům na energetickém trhu.
Naší zbraní je solidarita a fréza
Bití na poplach v létě 2022 a tlak na stát, aby provedl potřebná opatření před další zimou, však bohužel příliš nepadly na úrodnou půdu. Vznik kampaně Energie lidem se tak stal reakcí na neschopnost státu včas přijít se smysluplným a systémovým řešením energetické krize, které by bylo nejen sociálně citlivé, ale i klimaticky udržitelné. Kampaň Energie lidem spojuje jak ekologické, tak sociální organizace s cílem snižovat dopady rostoucích cen energií, energetické chudoby a prosazovat řešení, jež umožní rozvoj čisté a dostupné energie pro všechny. Díky tomuto neobvyklému a mezioborovému propojení jsme mohli vytvořit seznam opatření, která se dotýkají nejen energetiky, ale také klimatu, krize bydlení, nastavení státní sociální podpory a spravedlivějšího rozdělení moci. Jelikož nám bylo od začátku jasné, že systémové problémy a prevence se budou řešit až na posledním místě, přistoupili jsme také k instantnímu řešení – sestavili jsme doporučení k úspoře energií v domácnostech a odhodlali se ke svépomocným zateplovacím brigádám, které stojí na principu vzájemné pomoci. „Ve chvíli, kdy stát selhává, je třeba se samostatně postarat o to, aby lidé v našich sousedstvích nezmrzli sami doma s pocitem, že selhali, ve chvíli, kdy se potýkáme se systémovým selháním. Naším cílem je tak nabídnout pomoc, která bude v našich silách, lidem v našem okolí, kteří ji následně díky přenosu zkušeností mohou nabídnout dále. Učíme se nebát si říct o pomoc a podporu, nebát se ozvat a žádat systémová řešení založená na respektu k lidské důstojnosti i Zemi, která nás živí,“ píše se v manuálu pro skupiny vzájemné pomoci s názvem Jak se v krizi organizovat za právo na dostupnou energii a bydlení?
Vzájemná pomoc tak v praxi znamená si navzájem dobrovolně, bez nároku na odměnu nebo očekávání protislužby pomáhat. Ať už jde o vyslechnutí a nabídnutí informací o možných energetických opatřeních v domácnosti a možnostech státní podpory, nebo o předávání zkušeností a technik zateplování. Současně společně usilujeme o nápravu systémových selhání, která způsobila to, že stávající společenské a ekonomické nastavení naše potřeby nenaplňuje dostatečně. Vzájemná pomoc byla historicky vždy součástí silných a úspěšných sociálních hnutí usilujících o společenskou změnu a není ani pro současné generace ničím neznámým. Není to tak dávno, kdy si lidé během první vlny koronavirové pandemie navzájem šili roušky a současně žádali od státu systémová opatření, která by zajistila větší ochranu zranitelných. Podobné sítě podpory se pak často znovu objevují a utužují jakožto flexibilní komunity vzájemné pomoci – struktury, které se zrodily při šití roušek, tak v současnosti fungují i při tvorbuě látkových těsnění do oken.
Samotné zateplovací práce mohou mít různou podobu. Od zaizolování střechy po instalaci těsnících prostředků. Z naší dosavadní praktické zkušenosti jde hlavně o zateplování oken, tedy o techniku, která je poměrně jednoduchá, dostupná a přitom nabízí snížení spotřeby energií až o 20 procent. To dokazují i zkušenosti z devadesátých let, kdy podobné zateplovací techniky používalo Hnutí DUHA pro izolaci oken v několika základních školách, které jsou dodnes funkční. V praxi je nejprve nutné okna vyjmout z rámu a očistit. Následně se do vnitřního okraje vyfrézují drážky a do vzniklých drážek se vloží izolace, které pracovně říkáme „stromeček“ a kterou lze běžně zakoupit v železářství. Následně zkontrolujeme tmel kolem skla, případně ho doplníme klasickým sklenářským tmelem. Nakonec můžeme okno vrátit zpět do rámu, a pokud chceme být pečliví, můžeme naolejovat panty. Je ale nutné myslet na to, že jde o techniku, která je vhodná pouze pro izolaci starých netěsnících dřevěných oken, kde majitel nechce nebo nemá prostředky na jejich výměnu a kde se netopí pevnými palivy. Bohužel jsou však netěsnící okna stále realitou mnohých z nás.
V rámci zateplovacích brigád se tak podařilo zateplit například Charitou provozovanou zimní noclehárnu v Hradci Králové nebo prostor ženského vzdělávacího spolku Vesna v Brně. Sdružení, která se snaží zajistit důstojné zázemí pro lidi v nouzi či poskytovat prostor pro vzdělávací či komunitní aktivity, se kvůli zdražování energií v současnosti potýkají s existenčními problémy a trpí dlouhodobým nedostatkem prostředků na provoz i opravy. Přitom jsou to často právě tyto organizace, které jsou schopné flexibilně jednat ve chvílích krize.
Když zrovna neblokujeme, tak zateplujeme
Současný spolek Vesna vznikl spojením solidárního Šatníku, který poskytoval materiální pomoc ženám v nouzi, a obnovou historického spolku Vesna. Po událostech 24. února, kdy Putin zaútočil na Ukrajinu, vše nabralo šílené tempo. „Zatímco v Šatníku v Pražákově paláci jsme denně vydávaly oblečení, obuv, drogerii a další věci stovkám ukrajinských rodin, od dubna nám město Brno zapůjčilo budovy na Údolní 10, kde jsme mohly na nabídku Šatníku navázat. Rodinám – ukrajinským i českým – jsme tady vytvořily spolehlivé zázemí, místo, kde najdou radu a pomoc, příležitost k setkávání, aktivity pro děti i dospělé, zábavu i práci. Namísto několika plánovaných let se tedy obnova Vesny odehrála během pár zběsilých měsíců,“ vysvětluje ředitelka Barbora Antonová. Bohužel faktura za plyn od dubna do ledna čítala 250 tisíc korun. Díky zateplovací brigádě a vidině budoucího zlepšení tak měla ředitelka Barbora, jak s nadsázkou říká, „jen mikromrtvici“. Podařilo se nám zaizolovat okna jak v prostorech ukrajinské školky, tak v několika kancelářích či víceúčelových místnostech. „Hrozně mě mrzí celková pasivita společnosti, necitlivost většiny vůči zcela zjevným společenským průserům, které se tady dějou a jejichž přehlížením si zaděláváme na nepopsatelně větší průser. A jsem moc vděčná, že se z té pasivity vymyká aspoň ta hrstka ‚ekoteroristů‘, kteří mají energii nejen upozorňovat na očividné problémy, ale taky dokonce něco dělat,“ říká Antonová při vzpomínce na „zateplovačky“. Láskyplným označením „ekoteroristi“ tak Barbora ironicky parafrázuje vztah společnosti k aktivistům.
Častou reakcí na energetickou krizi v České republice totiž byla snaha zdiskreditovat klimatické hnutí, kvůli němuž zde dle jeho odpůrců nemáme více jaderných elektráren, které by nás činily nezávislými. To však opomíjí skutečnost, že jaderné elektrárny nejen že nejsou cestou k soběstačnosti a bezpečnosti země, ale i to, že klimatické hnutí od začátku mluví o zvyšování soběstačnosti skrze obnovitelné zdroje, jež jsou dlouhodobě nejlevnějším zdrojem energie a které budou v rukou lidí, ne dalších monopolních korporací. Jenže fosilní lobby vytrvale a systematicky blokuje snahy o rozvoj obnovitelných zdrojů, energetické korporace se barví nazeleno v rámci svých greenwashingových kampaní a naše závislost na korporátních fosilních palivech krizi dále prohlubuje.
V Hradci Králové, v noclehárně, na jejíž opravu bohužel město nemá prostředky, se nám tak podařilo, jak dokládá i náhodné setkání s ředitelem ubytovny v hospodě, citelně navýšit tepelný komfort. Navazování vzájemné důvěry a snaha o vybudování širší sítě lidí jsou další z důsledků solidárního přístupu. Společná práce umožňuje intimnější setkání na osobnější úrovni. Schopnost lidí vzájemně si pomoci a zorganizovat se kolem svých potřeb přináší pro mnohé zážitek kolektivní moci, který můžeme v rámci klimatického hnutí zažívat například při blokádě fosilní infrastruktury.
Vzájemná pomoc a zateplovací brigády se tak v tomto kontextu dají považovat za formu přímé kolektivní akce, která dokáže zapojit úplně jiný okruh aktérů. Zdražování potravin, prohlubující se krize bydlení a energetická krize, to jsou problémy společné životům téměř nás všech. Kampaně proti energetické chudobě mnozí z nás plánujeme sami, zabalení v dekách a bundách. Měníme dodavatele energií, učíme se zateplovat okna v bytech a domech, kde sami bydlíme. Stačí se podívat na vlastní termostat, husí kůži nebo účet za elektřinu, abychom přímé důsledky současné krize pocítili. V evropských zemích se energetická chudoba neprojevuje úplnou nemožností topit či osvětlit domácnost, jako spíš nutností každodenního rozhodování mezi teplým domovem a dalšími nezbytnými výdaji, jako je vydatná strava. Dá se tak říct, že současná energetická krize smazává hranice města a periferie, kdy se problémy netýkají jen „zasažených regionů“, ale na bázi každodennosti se dotýkají nás všech.
Energii zpět do rukou lidí
Zateplovací brigády nejsou první snahou klimatického hnutí v Čechách přiblížit se lidem z regionů a rozporovat tak představu neslučitelnosti názorů. V letech 2020 a 2021 jsme pořádali tzv. klimajízdy za spravedlivou transformací, kdy jsme po dobu přibližně osmi dnů projížděli na kole severními Čechami, které jsou silně zasaženy těžbou, spalováním uhlí i těžkým průmyslem. Smyslem jízdy bylo vstoupit do regionu, poznávat místní krajinu, potkávat se s lidmi a naslouchat potřebám těch, kdo jsou přímo zasaženi těžbou uhlí nebo naopak jejím útlumem. Program byl proto doplněn participativními debatami ve snaze co nejvíce zapojit místní lidi do přemýšlení a debaty nad svou budoucností. Podobné metody v této oblasti totiž žalostně chybějí, což dokazuje i fakt, že publikace Spravedlivá transformace očima místních lidí navazující na tato setkání se stala do té doby nejdůkladněji zpracovanou participativní analýzou stěžejních problémů spravedlivé transformace. O podporu lokálních ekologických skupin se snažíme dlouhodobě, například sdílením zkušeností se sebeorganizováním. Právě podobné sítě kontaktů se pro možnosti zateplovacích brigád v různých koutech republiky staly zásadními.
I když počátek kampaně trpěl přílišným očekáváním, výsledky rozhodně nejsou zanedbatelné. Kolektivně se často neubráníme pocitu, že jsme neudělali dost, ale nesmíme zapomínat, že každé zateplené okno má za sebou konkrétní hmatatelné životní úlevy a zlepšení. Zkušenost vzájemné pomoci a solidarity je o to důležitější v kontrastu se vzrůstající frustrací a strachem z budoucnosti ve společnosti. Neefektivní podpora státu je často rámována dezinformační scénou s čím dál tím více otevřenými fašistickými tendencemi, které se zhmotňují v početných demonstracích a nedávno vyvrcholily ve snaze strhnout ukrajinskou vlajku z budovy Národního muzea. Je tak v rukou nás všech, zda současný strach o budoucnost bude eskalovat v obranu vlastních hranic, nebo uvědomění vzájemné závislosti a nutnosti vzájemné pomoci. Chceme ukázat, že existují jiná řešení. To vše se děje navíc v době, kdy musíme projít dalekosáhlou proměnou, abychom vůbec udrželi život na naší planetě.
Autorky jsou členkami hnutí Limity jsme my a Re-set: Platforma pro sociálně-ekologickou transformaci a jsou aktivní v českém klimatickém hnutí
Text vznikol v spolupráci s pražskou kanceláriou Heinrich Böll Stiftung
