Jak Rusko každý den pustoší ukrajinské pohraničí

Hranice Ukrajiny, nelítostně ostřelované desítkami bomb denně, se mění v „zóny smrti“. Přesto zde někteří lidé zůstavují žít i za cenu výpadků elektřiny či nedostatku vody, o každodenním riskování života nemluvě. Když například bomba zasáhla kryt Sveského psychoneurologického ústavu, pacienti s duševními poruchami jako zázrakem přežili, protože nestihli do úkrytu doběhnout. Nepřítele by mohla od dalšího ostřelování odradit kvalitnější protivzdušná obrana.

Na konci března 2023 Rusko poprvé zaútočilo na Ukrajinu řízenými klouzavými bombami s půltunovou hlavicí. Od okamžiku vypuštění dokážou tyto bomby zasáhnout cíl vzdálený až 70 kilometrů. Obecně je tato bomba určena k ničení stacionárních pozemních a námořních cílů jako jsou sklady, vojensko-průmyslové objekty nebo lodě v kotvištích. V Ukrajině však Rusko chaoticky útočí na Sumskou a Černihovskou oblast, které leží na severu země při hranicích s Běloruskem a Ruskem, a také na Záporožskou a Chersonskou oblast ležící na frontové linii na jihu Ukrajiny.

Zatímco situace na severu země se zlepšila díky nasazení systému protivzdušné obrany Patriot, který během jednoho dne sestřelil pět ruských letadel, jež se chystaly odpálit bomby, Chersonská oblast nyní čelí útokům přesně naváděných leteckých pum. Podle slov Jurije Ihnata, mluvčího ukrajinského letectva, dokážou Rusové za jeden den shodit 80 až 100 takových bomb o celkové hmotnosti až 50 000 kilogramů. Kvůli chaotickému odpalování a nepřesnosti samotných bomb nejvíce trpí civilní infrastruktura ukrajinského pohraničí a obytné domy.

„Nejprve vypouštěli desítky těchto bomb, nyní jsou to stovky. To je doslova antirekord. Na Ukrajinu dnes dopadá více než stovka bomb na různých místech, ale nejhůře je na tom Chersonská oblast. Pro Rusy není důležitá kvalita, nýbrž kvantita. Řízené letecké pumy se pro ně staly alternativou k raketám na frontové linii,“ vysvětluje mluvčí ukrajinského letectva. V současné době kvůli leteckým útokům nejvíce trpí levobřežní a pravobřežní obce Chersonské oblasti. Zejména okres Beryslav. V posledních týdnech sem denně dopadá asi 80 leteckých bomb.

Inna Kučmak z vesnice Šljachove v beryslavském okrese k tomu dodává: „Bomby srovnaly se zemí několik továren v oblasti, včetně strojírenského závodu, sýrárny a dalších podniků. Zničeny byly nejen ony, ale i všechny budovy v přilehlém okolí.“ Inna je ředitelkou místní střední školy, která je také poškozená. Kromě leteckých pum čelí vesnice útokům dělostřelectva. Z 2 000 lidí, kteří ve vesnici žili před válkou, jich zůstalo pouhých 300. Bomby dopadly na Šljachove hned dvakrát. Jedna skončila v poli a druhá v místě, kde v tu chvíli nebyli žádní lidé. „Bylo to velmi děsivé. Jakmile začíná ostřelování, vždycky se běžíme schovat do sklepa. Stěny se třesou, i když to přilítne jen pět kilometrů od nás. Nevím, jak žijí lidé, kteří jsou mnohem blíž frontě,“ říká Inna.

Ještě před měsícem a půl varoval obyvatele vesnice Šljachove před možným ostřelováním letecký poplach. Jenže poté, co byl během ostřelování zničen transformátor a vypadl proud, nefunguje ani ten. Oprava transformátoru v ostřelované zóně je pro elektrikáře smrtelně nebezpečná, proto tam takové práce neprovádějí. „Zůstáváme bez elektřiny. Vodu máme každý druhý den, protože jsme k vodnímu čerpadlu připojili generátor. Dvakrát až třikrát týdně vozím vodu rodičům do Beryslavi. Tam elektřina taky není. Dnes se podařilo nahodit generátor, objevil se mobilní signál, takže jsem mohla asi minutu telefonovat s maminkou,“ popisuje Inna.

Podle Inny se na tříkilometrové cestě vedoucí do Beryslavi vystavuje smrtelnému nebezpečí, protože se může snadno dostat pod palbu. Vlastně jako na každé jiné silnici poblíž frontové linie. „Loni jsme to tady od konce října do ledna museli přečkat sami. Teď je to jednodušší alespoň psychologicky, protože s námi jsou ukrajinští vojáci. Už jsme se přizpůsobili. Jsme tu s manželem a synem a vzájemně se podporujeme. Samozřejmě čas od času je to hodně skličující a depresivní, ale když mám opravdu strach, prostě se modlím k Bohu,“ přiznává Inna.

Domovy v zónách smrti

„První přesně naváděné letecké pumy dopadly na hranice Sumské oblasti 23. března 2023,“ uvádí pro revue Prostor sumská novinářka Aljona Jacyna. Ruská nepřátelská letadla, aniž by překročila ukrajinskou státní hranici, shazovala bomby na ukrajinské vzdělávací a kulturní instituce: školky, školy, kulturní střediska a administrativní budovy. Nejvíce byly postiženy Seredynobudská, Šalyhynská, Bilopilská, Novoslobodská, Esmanská, Chotinská, Junakivská, Velykopysarivská a Krasnopilská hromada, tedy správní jednotky, které zahrnují města a přilehlé vesnice.

„Jedna bomba dopadla na Sveský psychoneurologický ústav. Ruská propaganda tvrdila, že se tam nachází ukrajinští vojáci, ale ve skutečnosti tam byli pacienti s duševními poruchami. Bomba zasáhla kryt. Lidé jako zázrakem přežili, protože nestihli do úkrytu doběhnout. To je nakonec zachránilo,“ popisuje Jacyna.

Tento teror podle Jacyny trval několik měsíců, dokud v polovině léta 2023 Ozbrojené síly Ukrajiny nesestřelily několik ruských letadel (myslí se tím výše popsaný případ úspěšné práce systému protivzdušné obrany Patriot – pozn. red.). „Tehdy klouzavé bomby přestaly dopadat na Sumskou oblast. Bohužel přetrvává jiný problém: ruská letadla shazují na Sumskou oblast rakety ještě z ruského území a z vrtulníků odpalují neřízené střely. Každý den na území Sumské oblasti ležící u hranic útočí až 20 takových raket,“ říká novinářka.

V červenci 2023 označily místní úřady Sumské oblasti pětikilometrové pásmo podél ukrajinsko-ruské hranice za „zónu smrti“ a přestaly zde poskytovat jakékoli služby. Nejezdí sem policie, nefunguje zde zásobování ani komunální služby, není možné zajistit dodávky elektřiny ani plynu. Lidem byla nabídnuta dobrovolná evakuace do bezpečnějších obcí. Ne všichni však souhlasili s opuštěním svých domovů, a to i navzdory každodennímu ostřelování.

Jurij Ihnat dodává, že systémy protivzdušné obrany dlouhého dosahu, jako je Patriot, a letectvo mohou chránit ukrajinskou hranici před neustálými útoky jak leteckých pum, tak i raket. Zejména se spoléhá na americké stíhačky F-16, na kterých v současnosti probíhá výcvik ukrajinských pilotů. Tyto letouny by též měly posílit vzdušnou obranu Ukrajiny. „Možná to pak nepřítele odradí od útoků,“ doufá Ihnat.

Galyna Ostapovets je ukrajinská novinářka původem ze Lvovské oblasti. Od roku 2006 působí v Kyjevě. Pracovala v předních ukrajinských médiích, poslední dva roky jako novinářka internetového portálu Novyny.LIVE. Aktivně se věnuje válce Ruska proti Ukrajině. Spolupracuje se západními médii. V dubnu 2023 se stala novinářkou měsíce na mezinárodní novinářské síti IJnet.

Z ukrajinčiny preložila Kaťa Gazukina.

Text publikujeme s láskavým súhlasom revue Prostor.

V rámci projektu Perspectives si k téme vojny na Ukrajine môžete prečítať aj tieto texty či vypočuť podcasty z partnerských médií:
Kristína Harmaňošová: „Ľudia chcú zo seba dostať svoje príbehy a emócie“ (JÁDU)
Peggy Lohse: Leto bolesti. Vojnová každodennosť na Ukrajine (JÁDU)
Serhiy Demchuk: Ukrajina je dnes amputačné centrum (JÁDU)
Oksana Shchur: Nad oponami. Ukrajinští umělci/umělkyně v exilu (JÁDU)
Tetyana Hrubenyuk: Prosiłam matkę, żeby zapomniała o dziecku, które miała, bo jej syn wróci z wojny jako kto inny (Kultura Liberalna)
WOJCZAL: Czy Ukraina jest niewdzięczna ? (Kultura Liberalna)
Witold Jurasz: Konflikt Ukraina – Polska. Zboże i embargo – kto ma racje? (Kultura Liberalna)
Aurelija Babinskienė: Lietuvoje besikuriantys ukrainiečiai: baiminamės, kad netrukus galime netekti darbo [Ukrainians setting up in Lithuania: we fear we may soon lose our jobs] (Bendra.lt)
Karolis Vyšniauskas: „Šitaip moteris paima ginklą.“ Eglė Murauskaitė apie moteris – karo nusikaltėles [„This is how a woman takes a weapon.“ Eglė Murauskaitė about women – war criminals] (NARA)