Jak rozlišíme, co je mainstream a co nezávislá literatura?

„Literatura je v tom nejlepším případě ryzím setkáním: odolává spotřebě, protože ji nelze vyčerpat a nemá spotřební lhůtu. Pouta, jež se vytvářejí mezi čtenáři a autory, mezi čtenáři a postavami a mezi čtenáři a myšlenkami, mají smysl, jaký nikdy nemohou mít pouta vytvořená mezi spotřebiteli a produkty,“ napsala v roce 2013 spisovatelka Eleanor Catton. Komentovala tak situaci, kdy se literatura a knihy v současném tržním systému redukují na pouhé zboží. Proč nestačí knihy vnímat pouze prizmatem prodaných výtisků a na nich utržených marží, budeme postupně zjišťovat v průběhu seriálu, který otevírá právě tento text.

Zkoumat, ohmatávat a snažit se pochopit knižní provoz a trh není jednoduché a ani příliš populární. Kulturní publicistika se do značné míry omezuje na komentování výsledků, tedy například recenzování knih a rozhovory s autorkami*autory. Za jakých podmínek tyto „produkty“ vznikají, kdo za nimi stojí a jak to celé uchopit a zasadit do kontextu současného světa, je něco, co není příliš vlastní ani (literárním) akademičkám*akademikům, tím méně samotným knižním aktérkám či aktérům.

Abychom dokázali nahlížet biotop literatury, je třeba definovat a vysvětlit určité pojmy. Pro čtenářky a čtenáře může být užitečné vědět, co znamená označení či zařazení konkrétního titulu k určitému typu literatury. Umožňuje to totiž lepší orientaci na knižním trhu a především v tom, jak a co čteme. Pokud nám jde o to, abychom poznali dosud nepoznané životní zkušenosti, pravděpodobně sáhneme po jiné knize, než když hledáme odpočinkové čtení na dovolenou. A je dobré vědět, jaké vztahy a konotace jsou s tímto rozhodnutím spojené.

Knižní trh versus knižní provoz

V první řadě je potřeba vymezit, co je to knižní trh a co knižní provoz. Vnímám v těchto pojmech totiž trochu rozdílné nuance, ani ne tak v obsahu, ale především v tom, jak na tyto pojmy nahlížíme. Knižní trh je systém, kde se obchodují knihy v tom nejširším slova smyslu – produkce knih, prodej práv, honoráře apod. Ve zkratce jde o to, že v trhu uplatňujeme ekonomická měřítka, tedy co lze spočítat, vyčíslit a v neposlední řadě monetizovat. Knižní provoz je subtilnější, zohledňuje i jiné aspekty než jen ty ekonomické – například sociální a kulturní. Definuje či zahrnuje to, kdy a za jakých podmínek knihy vznikají, jaké jsou redakční procesy, kdo jsou lidé, kteří za nimi stojí, apod. Tyto pojmy jsou často nerozlišené a zaměnitelné, přesto je důležité i takové nuance vnímat, protože pak mění naši perspektivu.

Další pohled, kterým můžeme na literaturu nahlížet, představuje její pozice právě z hlediska schopnosti působit tržně. Dnes se mluví například o spotřební literatuře, mainstreamové literatuře, rychloobrátkových knihách, nezávislé či (ne)komerční literatuře a tak dále. Vymezení těchto pojmů není jasné, často se do nějaké míry překrývají a záleží, z jakého úhlu pohledu se na ten konkrétní typ či titul díváme.

Pokusím se roztřídit, co kam patří a k čemu se vztahuje.

Spotřební literaturou se obvykle myslí ta, která nemá velké umělecké ambice, přestože jde typicky o beletrii, a takové jde především o to, aby ji čtenářstvo „spotřebovalo“ a ideálně ihned zakoupilo další. Její společenský dopad bývá minimální a péče, která je jí při vydání věnována, nebývá největší. Spotřební literatura je nahlížena pohledem trhu. Do stejné skupiny můžeme zařadit rychloobrátkové knihy, jejich účel je stejný. Můžeme říct, že výsledkem spotřební literatury je rychloobrátková kniha, která splní svůj (ekonomický) účel a nevstupuje do literatury jakožto článek kolektivní identity, paměti atd.

Dalšími pojmy jsou komerční a mainstreamová literatura a také nekomerční a nezávislá literatura. Tyto pojmy lze definovat především vztahy mezi nimi a náhledem na ně. Zatímco komerční literaturu definuje její ekonomický dosah, tu mainstreamovou spíš nazíráme skrze její recepci u čtenářstva. Jde však prakticky o totéž, mění se úhel pohledu. Jak ale uvidíme dále, neplatí to stoprocentně stejně u nekomerční a nezávislé literatury.

S mainstreamovou (neboli komerční) literaturou (ujasnit si tento pojem mi v první fázi pomohl ChatGPT) je to složitější než s tou spotřební, jde sice také o beletrii, ale nahlížíme ji, jak jsem naznačila, ještě jiným pohledem než jen ekonomickými hledisky. Primárně totiž jde o její recepci společností – mainstreamová literatura většinou dobře funguje na více úrovních, je populární u čtenářské obce, je tedy komerčně úspěšná, často ale boduje i u kritiky a její dosah je tedy – na rozdíl od té spotřební – značný. Velmi často zpracovává, odkazuje se či nějak referuje o současné společnosti, případně nově zpracovává archetypální příběhy a vnáší do nich aktualizace. Není to komplikovaná experimentální literatura, je přístupná širokému spektru čtenářstva a může mít terapeutický nebo sjednocující efekt. Využívá tradiční postupy a velmi často z hlediska estetických a literárněvědných měřítek nepřináší v zásadě nic nového. Jejím nesporným přínosem však je její vliv na čtenářství a rozvoj čtenářské gramotnosti. Pokud hledáme v našem kontextu nějaké knihy typicky naplňující tyto aspekty, v posledních letech jsou to například knihy Kateřiny Tučkové.

Nezávislá, nebo nekomerční?

V opozici k této literatuře stojí už zmíněná tzv. nezávislá nebo také nekomerční literatura. Opět jde do určité míry o zaměnitelné pojmy, ale nejsou to úplná synonyma. Záleží na úhlu, z jakého se na knižní provoz díváme. Nekomerční literatura stojí – nepřekvapivě – v opozici k té komerční, „měříme“ ji tedy ekonomickými meřítky a můžeme říct, že takové literatuře, respektive lidem, kteří ji vydávají, nejde primárně o zisk. Z výzkumu, který jsem prováděla v roce 2020, vyplynulo, že nakladatelstvím takové literatury jde spíše o to, aby přinášela nová, jiná a různorodá témata, žánry, perspektivy a zkušenosti. Obvykle je pro ně motivací rozšířit nabídku o to, co jim samotným chybí, nebo o to, co jim připadá důležité a potřebné. V nemalé míře také chtějí vydávat vlastní texty bez edičních zásahů jiných stran.

U pojmu nezávislá literatura si můžeme vypomoci tím, jak The International Alliance of Independent Publishers definuje jejího producenta, tedy nezávislé/malé nakladatelství, jakožto „nakladatel[ství], které nedostává finanční prostředky ani jiné prostředky, nemá podporu institucí, jako jsou politické strany, náboženské organizace či univerzity, a může tedy o vydávání knih rozhodovat. Tato definice nakladatel[stvím] nebrání v přijímání grantů, pokud orgán poskytující podporu nerozhoduje o jejich edičním programu.“ V přeneseném významu jde tedy o literaturu, která nepodléhá ani ekonomickým, ale ani editorským zásahům (institucí, organizací atd.) ve smyslu cenzury (nikoli ve smyslu redaktorských zásahů). V tomto ohledu jde tedy o širší pojem než literatura nekomerční. Nekomerční literaturu může bezesporu vydávat i nakladatelství zaměřené primárně na ziskovost. Například tak, že peníze z některých úspěšných bestsellerů sem tam vloží do několika debutů, což z něj ale ještě nečiní nezávislého nakladatele. Nezávislá literatura do velké míry stojí na těch, kdo ji tvoří, tedy nezávislých nakladatelstvích, a také by měla naopak přinášet to nové a experimentální, ale také dávat prostor hlasům a perspektivám, které nejsou tak široce zastoupeny v té komerční/mainstreamové literatuře. Typicky jde dnes o etnické či sexuální menšiny, minoritizované jazyky atd.

K podpoře a rozvoji právě nezávislé literatury směřuje také koncept bibliodiverzity, který pomalu, ale jistě proniká i do našich literárních končin a periferií. Jde o pojem, který vznikl ve španělsky mluvících zemích a postupně se etabloval v devadesátých letech. Jeho definici formulovala už zmíněná Alliance of Independent Publihers a do celého manifestu jej pak rozvedla australská básnířka, nakladatelka a feministka Susan Hawthorne v roce 2014. Tento koncept vychází z analogie s biodiverzitou, pracuje s pojmy jako dynamická rovnováha nebo multiverzita. Jeho nedílnou součástí je udržitelnost a feminismus. Na tento koncept a jeho aktérky a aktéry se zaměříme příště. A také na to, co nám mohou přinést knihy, které naplňují aspekty bibliodiverzity a proč o ně máme stát a usilovat.

Za konzultace a podněty děkuju Sylvě Ficové a studujícím předmětu Literární biotop na Katedře informačních studií a knihovnictví FF MU.

Autorka je básnířka a doktorandka a vyučující na FF MUNI