Pokusy o definování půdy, zlepšování půdní úrodnosti a tím zvyšování výnosů, to jsou témata, která lidstvo provázejí od počátků hospodaření před více než 10 000 lety. Historicky jsme si prošli mnoha obdobími, v rámci kterých byla půdní úrodnost chápána a bylo jí dosahováno různě, často protichůdnými principy. Následující text zachycuje diskurzivní vývoj vztahování se k půdě a půdní úrodnosti od první poloviny dvacátého století dodnes v československé a české pedologické a zemědělské literatuře. Zlepšování půdy, výchova půdy, vyspělost půdy, zkulturnění půdy. To jsou některé z agronomických ideologických narativů, které lze najít v předmluvách a úvodech k odborným publikacím. Předmluvy zde představují osobitý literární žánr s velkou výpovědní hodnotou. Je to právě předmluva, která často lépe vystihuje stav poznání, diskurz a ideologický kontext doby, či lépe paradigma, než samotný obsah knih. Dvojnásobně to platí pro literaturu, jež se zabývá půdou, pedologií, výživou rostlin, hnojivy, zvyšováním výnosů či zemědělstvím, protože tato oblast byla a je jednou ze strategických, jak politicky, společensky, ekonomicky, tak environmentálně. Následující text nabízí exkurz do historického rámování půdy, její role, vnímání její funkce a hodnoty, způsobů jejího užívání. Nabízí nahlédnutí do proměn, ale i linie kontinua vztahování se k půdě v období zhruba posledních sta let a identifikujeme dva hlavní [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
