České voličstvo rozumí kroužkování. A nebojí se ho použít

8. 10. 2025

Nové složení české Poslanecké sněmovny ukazuje dva světy: na jednom břehu stojí dezinformátoři, popírači covidu a proponenti krajní pravice, na tom druhém překvapivé množství mladých poslankyň i poslanců, které do sněmovny vyneslo uvědomělé kroužkování části liberálního tábora. Je Česko „rozdělené genderem“?

České volby mnoho důvodů k radosti nepřinesly. Vcelku nepřekvapivě vyhrál Andrej Babiš, a to téměř historickým ziskem hlasů a ještě před sečtením celkového počtu mandátů dál ústy svého nejbližšího, Karla Havlíčka, najevo, že se chystá vyjednávat s Motoristy a SPD. Znovu se tak ukazuje, co Babiš na ideovém poli reprezentuje: všechno i nic. Ve svém předvolebním textu jsem psala, že se mnohdy zdá, jako by v Česku byla problematičtější jeho levicová poloha než ta krajně pravicová, kterou zastává v Evropě participací v Patriotech pro Evropu. To se potvrdilo i nyní.

Babišova krajně pravicová poloha, skrze kterou bude legitimizovat dezinformátory ve vládě i koalici, se dere na povrch. A ačkoli takzvaně demokratické strany strávily dva roky přesvědčováním obyvatelstva, že vládu s krajní pravicí a dezinfo scénou nedopustí, nyní se vzmohou jen na krčení rameny a na slova o ostudě. Ostuda to je, ale hlavně jejich: dva roky aktivně dláždili cestu k proměně české politické krajiny v laboratoř klimatického popíračství, útoků na genderovou rovnost, nenávisti k migraci, popírání covidu nebo proruským narativům. To vše totiž Sněmovna SPD, Motoristů sobě a ANO nyní bude reprezentovat. Co zbyde opozici kromě morálních soudů? Především odpovědnost za hodnotovou a racionální politiku.

Letos Pirátky

Suverénně největším překvapením těchto voleb je vzpoura pirátského voličstva. Piráti se sice tváří jako ta nejliberálnější česká strana, nicméně na složení jejich kandidátek se to snad ještě nikdy neodrazilo. V roce 2021 za ně v čele kandidátky byla pouze jediná žena, v letošních volbách se tristní situace opakovala. Ve čtrnácti krajích jen jedna žena-lídryně. A voličská odezva na sebe nenechala dlouho čekat.

Téměř všechny známé tváře České pirátské strany zůstaly před branami sněmovny a místo nich se do poslaneckých lavic nahrnuly ženy, často ve věku pod třicet let. Ty přeskákaly mnohem známější mužské kolegy mnohdy z nízkých míst kandidátek a voličstvo tak udělilo Pirátům důležitou lekci: už nás nebaví, jak systematicky blokujete ženy tím, že je umisťujete na téměř nevolitelná místa, a rozhodli jsme se s tím něco udělat.

Z matadorů se do sněmovny probojoval jen Ivan Bartoš a Zdeněk Hřib, muže pak bude reprezentovat ještě Samuel Volpe, mladý zastupitel se specializací na sexualizované násilí. Jaká ironie: Hřib s Bartošem totiž ještě krátce před volbami natočili video, v němž vyzývali, aby voliči nekroužkovali. Ale ani jejich vlastní elektorát je neposlechl – a možná právě to je na celé věci nejzajímavější.

Mužské slzy

Už o víkendu se přitom ozvaly první podrážděné reakce „přeskákaných“ mužů z Pirátské strany, kteří se nedokážou smířit s tím, že se jim zhroutila samozřejmost jejich pozic. I to vypovídá o tom, jak hluboko je v české politice zakořeněné přesvědčení, že moc patří mužům a že ženy mají být spíš doplňkem než hybnou silou. Problém přitom je, že nejen v politice, ale i ve veřejném zastoupení obecně existuje jen jeden gender, který po staletí profituje z toho, „co má daná osoba mezi nohama“. Jsou to muži.

Někteří neúspěšní pirátští kandidáti neskrývají rozčarování z toho, že letos rozhodly hlasy pro ženy. V reportáži Deníku N se odkopala celá řada z nich jen několik hodin po volbách. „Naši voliči a voličky evidentně chtějí, aby bylo ve Sněmovně více žen, což já určitě chci také, ale mám pocit, že jdeme z extrému do extrému,“ říká bývalý kandidát Marek Lahoda. Jihočeský lídr Josef Soumar si postěžoval, že jako muž by si kampaň „Zakroužkuj muže“ nemohl dovolit, a přirovnal potřebu „ostřejšího křídla“ ve Sněmovně k hokejovému Radku Gudasovi, který „vlítne do protihráče“. „Je otázka, jestli se tohle dámám ve většině podaří,“ dodal.

Soumar zároveň poznamenal, že některé kandidátky prý „berou sprosté zprávy příliš osobně, protože jsou to křehká stvoření“. A ústecký lídr Lukáš Blažej Chorovský se zase domnívá, že za úspěchem žen není žádný obsah, ale „pouze kampaň“, která prý rozhodla o tom, kdo půjde dopředu.

Ukřivdění pirátští muži tím asi narážejí na to, že letos zafungovala i kampaň „Zakroužkuj ženu“, která správně upozorňovala na to, že ženy často bývají odsunuty na nižší místa kandidátek a bylo by fajn to z voličské perspektivy zreflektovat. A zdá se, že právě u Pirátů a také u Starostů padl apel „Zakroužkuj ženu“ na úrodnou půdu. I strana Víta Rakušana, dříve vypadající jak okresní strejcokracie, se proměnila. A je v ní snad ten nejvyšší počet mladých lidí vůbec, včetně třetí nejmladší poslankyně v historii Česka, Julie Smejkalové.

Levice not found

Stejně jako před čtyřmi roky ani letos neusednou v Poslanecké sněmovně zástupci levicových stran, protože na relevantní bázi ani žádná levice nekandidovala. Ano, jsou tu malé a nové strany jako Levice nebo Hnutí Kruh a je určitě důležité ocenit jejich snahy. Ale podporu nezískaly. Vedle nich se tu pak objevilo jen nacionálně konzervativní hnutí Stačilo!, které spojilo krajní pravici s krajní levicí a dezinformátory a zbytky Sociální demokracie. Skončilo to neúspěchem, absolutně přehrocená rétorika europoslankyně Kateřiny Konečné, proruského fanatika Ondřeje Dostála nebo bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka voliče odradily.

Poslední jmenovaný například ještě pár dní před volbami natočil odpudivé video z bruselského Molenbeeku, což sice není žádná „no-go zóna“ – ostatně proto tam taky Zaorálek s klidem mohl řečnit o problémech migrace –, ale funguje jako symbol údajné islamizace Evropy. Nevědět, v jaké straně Zaorálek dekády působil, tipoval by ho člověk na příslušníka Okamurovy rasistické a xenofobní SPD. Kdo ví, možná tam jednou doputuje.

Jedna věc je ale oproti minulým volbám zajímavá: nominálně bude reprezentace progresivních a téměř levicových sil vyšší. Zatímco za možná nejvíce levicovou poslankyni minulé sněmovny se dala označit Klára Kocmanová z Pirátů, letos s nástupem celé řady nových poslankyň budou minimálně agendy jako ekologie, genderová rovnost, boj proti extremismu nebo práce na ekonomicky spravedlivější společnosti alespoň nějak zastoupeny. Je otázka, jak vlastně v dnešní době vnímat politické osy: místo levice–pravice žijeme spíš na ose liberalismu a konzervatismu s tím, že třetí bod pomyslného trojúhelníku může tvořit onen bájný progresivismus. K němu má pak určitě blízko řada mladých poslankyň hnutí STAN i většina Pirátek. A speciální kapitolu tvoří dvě zvolené poslankyně Zelených, které rozhodně patří k velkým překvapením těchto voleb. I proto, jak nelehkou pozici měly.

Rozděleni genderem?

Gabriela Svárovská byla vykroužkována z dvanáctého místa, jihomoravská politička Irena Ferčíková Konečná pak z místa sedmého. Právě ony dvě budou nejspíš tvořit hráz proti masivní dezinformační kampani v oblasti klimatu, kterou možná z pozice ministra zahraničních věcí povede Petr Macinka, s ním všichni Motoristi a také SPD i ANO. Mimochodem: Zelení jsou také jediná strana, která setrvale kritizuje vládu za nekritický postoj k Izraeli a opakovaně a nahlas mluví o tom, že se v Gaze děje genocida. I to je výrazně odlišuje od zbytku politického pole: Piráti ani STAN dosud nenašli „čas“ cokoli tímto směrem říct.

Je těžké mluvit o levici, když v Česku na vysoké úrovni prakticky neexistuje. I tak se ale nedá jednoznačně říct, že se sněmovna posunula ještě více doprava. Vznikl spíš jistý paradox odrážející nastavení celé země. Dobře to ilustrují právě mladé Pirátky, zástupkyně Zelených nebo ženy u Starostů. Žijeme v době, kdy je gender jedním z velmi rozdělujících témat a kdy minimálně u Generace Z dochází k masivnímu rozpojení zkušeností, mladí muži se obracejí ke konzervatismu, ženy dál chtějí pracovat na umenšování genderových nerovností.

Je zcela zásadní pochopit, že i tyto zdánlivě kulturní otázky mají své socioekonomické pozadí, o něj nakonec jde téměř nejvíce. V tomto ohledu pak alespoň nějakou – minimální – naději nová sněmovna dává. Tvoří ji totiž i lidé, které do politiky skutečně přivedla potřeba artikulovat dlouho opomíjené otázky a zvedat i nepopulární témata, jako je rovnost, ekologie, duševní zdraví, exekuce, chudoba, veřejná infrastruktura, dostupnost služeb. A to není v době, kdy sledujeme téměř globální úsvit autoritářství s fašistickými rysy, vůbec málo.

Autorka je filmová režisérka a šéfredaktorka mediálneho projektu Page Not Found.