Bude mít česká vláda svého Huliaka a Šimkovičovou? Hnutí ANO na rozcestí
V podstatě okamžitě po volbách do české Poslanecké sněmovny se rozjela vyjednávání o podobě nové vlády. Ještě v průběhu sčítání hlasů to vypadalo, že vítězné hnutí ANO bude dominantním hráčem, který si bude diktovat podmínky, a mohlo by se ujmout dokonce sestavování jednobarevné vlády. Informace z povolebních vyjednávání nicméně zprvu ukazovaly na to, že pozice hnutí ANO až tak silná být nemusí a menší subjekty si mohou vymoci nad očekávání velké množství důležitých křesel. Což sice v českém prostředí není nic nového, vzpomeňme si na Piráty, kteří měli v minulém volebním období skoro stejně ministrů jako poslanců. Pár posledních dní však naznačilo další posun, a to zejména s narůstajícími pochybnostmi o kompetenci politických nominantů na ministerská křesla u dvou potenciálních koaličních partnerů, Motoristů a SPD.
V jednom voze s Motoristy
V předvolebních debatách představitelé hnutí ANO odpovídali na otázky o možné povolební konstelaci spíše vyhýbavě, respektive tak, že prioritou je pro ně jednobarevný kabinet. Zpočátku hladký průběh koaličních vyjednávání ANO s jasně pravicovými Motoristy proto pro zájmy velké části voličské základny ANO naznačoval překvapení, a to nemilé. Vláda ANO s Motoristy by totiž znamenala odklon zejména od těch voličů ANO, kteří hnutí vnímali jako sociální sílu, a také od těch, kteří si na něm cenili jeho pragmatismu a možná nebyli tak všímaví k ideologizaci hnutí v posledních letech.
Jedním z úhelných kamenů rétoriky ANO v opozici byl boj proti asociálnosti vlády Petra Fialy. A i dříve, ve svých vládních angažmá se sociálními demokraty, hrálo ANO roli středové síly, jíž se podařilo na svou stranu přetáhnout levicové voliče, kteří tradičně volili právě sociální demokracii. Naopak vláda s Motoristy, stranou prosazující ekonomicky zásadně neoliberální program směřující k vyrovnanému rozpočtu, se může snadno stát vládou škrtů v sociální oblasti a v klíčové obslužné státní infrastruktuře. Ideová podpora Motoristů od exprezidenta Václava Klause, politika mezi nízkopříjmovými voličskými skupinami ANO značně neoblíbeného, rovněž nesvědčí o tom, že by vláda ANO s Motoristy měla být sociálně vstřícnou středovou koalicí. Taková vláda by v socioekonomickém programu postavila před hnutí ANO lecjaká dilemata, a to i přesto, že uvnitř ANO posiluje pozice představitelů s jasně pravicovou orientací, zejména prvního místopředsedy Karla Havlíčka.
Možný je ale samozřejmě i druhý scénář, takový, v němž si předseda ANO Andrej Babiš i přes nesouhlasnou motoristickou vlnovku prosadí svou a dojde například ke znatelnému zvýšení důchodů a platů státních zaměstnanců. To by z druhé strany znamenalo oslabení Motoristů před jejich voliči a zklamání zvláště „starých motorek“, tedy těch zásadově pravicových voličů, kteří v Motoristech vidí revival ODS devadesátých let. Což by zanedlouho mohl být možný počátek vládní nestability.
Vládou s ministry z řad Motoristů by ale mohl utrpět i druhý obraz hnutí ANO, ten, na němž stavělo svůj úspěch snad již od svého založení. A to obraz pragmatického, někdy až technokratického hnutí, ohánějícího se „zdravým rozumem“. Koalicí s Motoristy se budou muset podřídit silně ideologické partaji, u které by mohly ideologické poučky pravicové ekonomie převažovat nad flexibilními pragmatickými řešeními, často vyžadujícími státní zásahy do ekonomiky. Důkazem pro tuto tezi by bylo obsazení ministerstva životního prostředí Petrem Macinkou, dlouholetým manažerem Institutu Václava Klause, hlavní ideologické buňky české protizelené politiky, a vítězem ankety Zelená perla za antiekologický výrok roku 2024. Myslím, že v tomto případě není úplně nedůvodná obava z amerického scénáře, kdy by Petr Macinka na Ministerstvu životního prostředí mohl být obdobou Roberta F. Kennedyho Jr. na americkém ministerstvu zdravotnictví a sociální péče, který je známý kroky, nad nimiž odborné veřejnosti zůstává rozum stát. To by měla být silná káva i pro nikterak zelené ANO, které však rétoricky zdůrazňuje odbornost jako jednu ze základních hodnot hnutí. Odborná veřejnost se ostatně v Česku již ozvala a otázku reputace vlády při obsazování postu ministra životního prostředí zdůraznil otevřený dopis, který podepsalo již několik set vědeckých pracovníků, zejména z oblasti přírodních věd.
Hajlující ministr
Ostatně lze říci – při vší kritice, kterou bychom vůči hnutí ANO mohli mít –, že vítěz voleb má snad na jakýkoli vládní post lepšího kandidáta či kandidátku než koaliční partneři, kteří jsou aktuálně ve hře (kromě Motoristů ještě národovecko-populistická SPD). Má za sebou ostatně již dvojí vládní angažmá, práci ve stínové vládě a je ukotveno v administrativních strukturách se znalostí legislativních procedur. V posledních dnech vyjednávání si tuto konstelaci již začínají v hnutí ANO uvědomovat a s SPD je zatím dohoda taková, že tento koaliční partner na ministerské posty nenominuje stranické kandidáty, ale nestranické odborníky. V sobotním videu se Andrej Babiš vyjádřil, že podobně by k tomu měli nakonec přistoupit i Motoristé, na jejichž kandidáty se začíná kupit kritika z více stran. Nejde již jen o výše zmíněného Macinku, ale také o Filipa Turka, u kterého se propírají jeho otevřeně rasistické příspěvky, které měl před lety zveřejnit (a později smazat) na svých sociálních sítích. Není to však jen tato kauza, která vrhá na možné Turkovo ministerské angažmá stín. Turek si totiž pomýšlel na ministerstvo zahraničních věcí, přičemž právě pro tento rezort postrádá zcela základní kompetence. Je na pováženou, že by šéfem diplomacie – sféry, v níž se musí vážit každé slovo – měl být člověk, který byl několikrát zachycen při hajlování a který se veřejně prezentuje jako osoba záměrně používající nekorektní vyjadřování. Hnutí ANO tak možná začíná docházet, že zpočátku nebylo k menším koaličním partnerům dostatečně ostražité. Přitom má po ruce slovenský příklad, kde se i v rámci vlády Roberta Fica svou nízkou kompetentností vymykají ministři zvolení původně na kandidátce menší Slovenské národní strany Martina Šimkovičová a Rudolf Huliak, nemluvě o nepředvídatelné náchylnosti ke skandálům předsedy SNS Andreje Danka.
Příliš hluboké příkopy
S ohledem na zmíněné rizikové vyhlídky se zdá vykopání tak hlubokých příkopů mezi hnutím ANO a stranami bývalé pětikoalice o to trestuhodnější – všichni do jednoho zatím prohlašují, že ani koalice, ani podpora nejsou vůbec ve hře. Je-li hnutí ANO již leta umístěno do škatulky „populisté s extremisty“ v opozici vůči „demokratickým stranám“, není se co divit, že má omezený výběr koaličních partnerů. K situaci pak nepřispívá ani to, že na přelomu milénia došlo kvůli reálné praxi opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD na dlouhou dobu ke špatné pověsti podpory menšinových vlád ze strany politických oponentů. Přitom je tato možnost, stejně jako třeba velká koalice, legitimní demokratickou praxí a bylo by chybou tyto varianty předčasně vylučovat ze spektra možných výsledků povolebních vyjednávání.
Na druhou stranu je však třeba zdůraznit skutečnost, že se ANO po podpoře jednobarevné vlády od stran bývalé pětikoalice zatím ani neohlíží. Až příliš hladké vyjednávání s Motoristy, potažmo SPD, by tak poukazovalo na proměnu v samotném hnutí ANO, na kterou aktuálně upozorňují třeba Jan Bělíček s Pavlem Šplíchalem. A to proměnu z pragmatického uskupení s technokratickými a umírněně sociálními tendencemi k silnějšímu ideologickému ukotvení na konzervativně-národovecké pravici. Koalice s Motoristy by tak mohla být jakousi obdobou evropských Patriotů pro Evropu, v jejichž frakci ANO i Motoristé působí. Pokud dosud mohla účast ANO v Patriotech – vedle politiků s komplexním ideologickým projektem typu Viktora Orbána – ještě donedávna působit jako sňatek z rozumu, zopakování podobné koalice i na národní úrovni by u ANO znamenalo důkaz jeho proměny v ideologicko-aktivistické hnutí. Což je nálepka, kterou vždy označovalo negativně ostatní.
Zaměříme-li se na tento ideologický posun, tak pokud by snad někdo mohl být mít z prvních pár povolebních dní přeci jen drobnou radost – alespoň tedy z vyloženě osobních zájmových důvodů –, pak je to skomírající česká demokratická levice. Pokud by se totiž hnutí ANO koalicí s Motoristy posunulo na politickém spektru ještě výrazněji doprava, mohly by toho levicové síly využít a obsadit uprázdněný ideologický prostor. Najdou-li však v sobě dostatečnou energii.
K možnosti práce s uprázdněným ideovým prostorem by teoreticky mohlo přispět i případné zvýraznění rozdílů mezi čelnými představiteli ANO, jakkoli je pro toto hnutí charakteristický jednotný hlas a silná loajalita členů k Andreji Babišovi. Například u Karla Havlíčka je jeho pravicové směřování zřejmé a deklarované a spolupráce s Motoristy přirozenější než u jiných členů hnutí. Miliardářské zázemí Andreje Babiše by nasvědčovalo tomu, že i on bude na pravicový posun ANO pozitivně naladěn, nicméně je třeba připomenout, že v předchozích letech se právě Babiš stylizoval do role hlavního zastánce důchodců. Jasné padnutí do náruče pravicových Motoristů by mu tak mohlo personálně uškodit právě u jeho největší voličské skupiny.
Autor je právní teoretik a publicista
Text je súčasťou projektu PERSPECTIVES – novej značky pre nezávislú, konštruktívnu a multiperspektívnu žurnalistiku. Projekt je financovaný Európskou úniou. Vyjadrené názory a postoje sú názormi a vyhláseniami autora(-ov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie alebo Európskej výkonnej agentúry pre vzdelávanie a kultúru (EACEA). Európska únia ani EACEA za ne nepreberajú žiadnu zodpovednosť.