#slam/unfinished
u nás doma se s nočními můrami bojovalo nožem schovaným pod polštářem –
bez ostří, protože se věřilo, že čepel si má člověk vždycky držet u srdce
a tak dodnes usnu jenom s jednou rukou pod polštářem a druhou rukou na svém srdci
protože se neustále bojím
nosím svůj strach v kleci jako kanárka do dolu
u nás doma bylo v uhelném kraji, kde se sny zalévaly betonem
a z jejich kostek dláždili chodníky podél knihkupectví, do kterých nikdo nechodil
a tak vždycky usínám s jednou rukou pod polštářem a druhou rukou na tvém srdci, které mi rozumí
protože oba dva jsme děti odchované uhlím, mramorem a pronikavým betonovým tichem
občas nás vídám ve snech, jak kráčíme ruku v ruce po chodníku
a knihy ve výlohách nám neříkají vůbec nic
a jejich obálky se smějí naší prostotě, jako by je stvořil jiný druh, než ke kterému patříme
a tak pevně stisknu svůj jídelní nůž pod polštářem
svírám ho, jako svírám tvoji ruku před výlohou knihkupectví
a pak mě probudí hlasitý zpěv kanárka v kleci
když mluvím svou rodnou řečí, jsem tím nejnudnějším člověkem na světě
ve večerkách zásadně zdravím potichu a česky
aby se nepoznalo, že nevím, [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
