Jachty, lety, akcie. Ultra bohatí drancují planetu

Kim Kardashian, celebrita, která je pro mě zdrojem nekonečné fascinace, před pár lety prohlásila v časopise Interview: „Věřím v klimatickou změnu. Jsem ale realistka. Je tolik věcí, které člověku na této planetě dělají starosti. Je děsivé žít život v úzkosti. Dělám, co můžu. Každý si ale musí vybrat, co v jeho životě funguje.“

V roce 2022, kdy tento rozhovor vyšel, se Kim rozhodla koupit si letadlo Gulfstream G650 za 95 milionů dolarů. Za dalších 55 milionů dolarů nechala vylepšit interiér (sedačky nechala potáhnout kašmírem a podobně) a nový interiér představila ve své reality show. Se svým Kim Air od té doby létá po celém světě. Podle veřejně dostupných záznamů podnikla Kim Kardashian v roce 2024 třicet letů, včetně cesty na pařížský týden módy a zpět ve stejný den nebo pěti letů po Kalifornii za jediný den. Svoje vlastní letadlo si za 73 milionu dolarů koupila i její sestra Kylie Jenner, aby mohla navštěvovat přátele v Kalifornii. Veřejné pobouření způsobil její 17 minutový let z Los Angeles do nedalekého města Camarillo, kam by autem dojela za čtyřicet minut a způsobila by zlomek emisí. 

Kim Kardashian patří se svým odhadovaným čistým jměním ve výši přibližně 1,9 miliardy amerických dolarů mezi jedno promile nejbohatších lidí na světě. Ostatní prominentní členové tohoto klubu, například Taylor Swift, Elon Musk, Bill Gates, Jeff Bezos nebo Mark Zuckerberg, také létají soukromými tryskáči, vlastní rozlehlá sídla a další nemovitosti, jezdí v luxusních autech, tráví čas na superjachtách nebo létají do vesmíru. Emise z luxusní spotřeby těchto prominentů jsou nesrovnatelně vyšší než emise průměrných lidí, jako jste vy nebo já. Tyto emise pohánějí klimatickou krizi, posouvají nás k nebezpečné hranici oteplení o 2 °C a prokazatelně způsobují ekonomické potíže, chudobu, hlad a utrpení milionům zranitelných lidí po celém světě.  

Elita znečišťovatelů

Emisní nerovnosti mezi zeměmi, regiony a ekonomickými třídami jsou známé již nějakou dobu. Zpráva organizace Oxfam z roku 2023 s názvem Climate Equality: A Planet for the 99% (Klimatická rovnost: Planeta pro 99 procent) odhalila, že v roce 2019 bylo 10 procent nejbohatších lidí zodpovědných za polovinu všech globálních emisí. Jedno procento nejbohatších (cca 77 milionů osob) způsobilo 16 procent globálních emisí – stejné množství, jaké vyprodukovalo spodních 66 procent lidstva (asi 5 miliard lidí). Nejbohatší promile lidí na světě se podílí na 7–8 procentech globálních emisí. 

Vrcholem pyramidy nejbohatších je globální elita miliardářů. Patří do ní převážně muži žijící hlavně v Severní Americe a Evropě, kteří buď zdědili rodinné podniky, nebo nashromáždili své jmění v oblasti financí, technologií, nemovitostí či těžebního průmyslu. Oxfam je nazývá elitou znečišťovatelů. Jejich nadměrné emise pocházejí hlavně z létání soukromými letadly, provozu superjachet a také z investičních portfolií. Zpráva Oxfamu Carbon Inequality Kills (Uhlíková nerovnost zabíjí) na základě dat o soukromých cestách letadlem třiadvaceti nejbohatších miliardářů světa uvádí, že každý z nich podnikl za jeden rok v průměru 184 cest a vyprodukoval 2 074 tun CO₂ ročně pouze z létání. To je množství, které vygeneruje osoba s globálními průměrnými ročními emisemi 6–7 tun CO₂ za zhruba tři sta let a osoba z rozvojové země s průměrnou roční uhlíkovou stopou jedné tuny za dva tisíce let. Superjachty, které jsou mezi miliardáři stále oblíbenější, spotřebují ještě větší množství paliva pro pohon, klimatizaci, bazény, vrtulníky a přídavná plavidla pro personál. Podle Oxfamu může za sebou jedna superjachta zanechat roční uhlíkovou stopu až 5 672 tun CO₂. To odpovídá 860 letům emisí průměrného člověka. Tři jachty rodiny Waltonů, dědiců obchodního řetězce Walmart, podle Oxfamu vyprodukovaly za jeden rok 18 tisíc tun CO₂ – přibližně tolik jako 1 714 prodavačů v jejich obchodech.  

Jeff Bezos je takový symbol znečišťující elity. Vlastní dvě soukromá letadla a superjachtu Koru, ke které patří podpůrná jachta Abeona. Používá je k cestování mezi svými četnými domovy a luxusními destinacemi po celém světě. Vlastní také společnost Blue Origin, která nabízí za stovky tisíc dolarů let k hranici vesmíru. Vodíkové motory rakety New Shepard produkují především vodní páru, nicméně celková ekologická stopa každého desetiminutového letu se pohybuje kolem stovky tun CO₂. I v České republice žije několik dolarových miliardářů – členů znečišťující elity s podobnou úrovní excesivní luxusní spotřeby. Petr Kellner, nejbohatší Čech, před svou smrtí při pádu vrtulníku na aljašském ledovci v roce 2021 vlastnil Boeing 737. Miliardář Karel Komárek vlastní Gulfstream G550. Uhelní magnáti Daniel Křetínský a Pavel Tykač často létají soukromými letadly, která vlastní jejich společnosti nebo jim poskytují soukromí provozovatelé. Opulentní luxusní spotřeba této třídy výrazně vzrostla. Podle další zprávy Oxfamu nazvané Climate Plunder (2025; Rabování klimatu) vyprodukuje každý člen jednoho promile nejbohatších v posledních letech průměrně 298 tun CO₂ ročně (800 kg CO₂ denně) – o polovinu více než v roce 1990. 

K emisím z luxusní osobní spotřeby je potřeba připočítat emise, které pocházejí z majetkových podílů ve firmách působících v emisně náročných odvětvích – ropném, plynárenském, těžebním, cementářském, ocelářském, leteckém atd. Emise z investic a podílů padesáti nejbohatších miliardářů světa mohou činit až 2,6 milionu tun ekvivalentu CO₂ na osobu, což je 2,6 milionu let emisí typického člověka z rozvojové části světa, který v průměru vyprodukuje jednu tunu CO₂ ročně. Za jediný rok může jeden ultra bohatý podnikatel vyprodukovat emise odpovídající celkovým ročním emisím malého státu, například Malediv, země s půl milionem obyvatel, která se potápí kvůli stoupající hladině moře.

Luxusní spotřeba zabíjí

Díky extravagantní luxusní spotřebě a majetkovým podílům ve vysokoemisních průmyslových odvětvích generují ultra bohatí lidé uhlíkovou stopu, která může být stotisíckrát až milionkrát vyšší než emise běžných lidí. Tento extrémní nepoměr znamená dramaticky disproporční a nepřijatelně nerovné využívání společných planetárních ekologických zdrojů (atmosférické odpadní jímky) prostřednictvím nesmyslných a obscénně plýtvavých aktivit, které mají jediný účel, a to demonstrovat moc a status. Tato absolutní nerovnováha je obzvláště alarmující, protože zbývající prostor pro další uhlík v atmosféře, tak abychom zachovali šanci udržet globální oteplování mezi 1,5–2 °C a zabránit nebezpečné klimatické změně, se rapidně zmenšuje. 

Oteplení o 1,1–1,2 °C, k němuž již došlo a které detailně popisují vědecké zprávy IPCC, má měřitelné a zcela konkrétní globální dopady: častější a horší vlny veder, intenzivnější sucha, silnější srážky a povodně, ničivější lesní požáry, zrychlující se vzestup hladiny moří, okyselování oceánů a masové bělení korálů, úbytek arktického mořského ledu. Obří emise každého miliardáře tyto změny akcelerují. Zpráva Oxfam Carbon Inequality Kills (Uhlíková nerovnost zabíjí) detailně ukazuje, jak emise nejbohatších měřitelně zvyšují globální teplotu a způsobují pokles HDP a úrovně lidského rozvoje v teplejších zemích globálního Jihu. Projevují se zvýšeným rizikem neúrody, nedostatkem vody, šířením nemocí, vysídlením, poškozením infrastruktury a rostoucími ekonomickými ztrátami, které dopadají na obyvatelstvo, které je za krizi nejméně zodpovědné.

Luxusní emise znečišťující elity nejsou pouhá abstraktní čísla vymykající se lidské představivosti. Jsou zcela konkrétně spojena s chudobou, strádáním a existenčními riziky. Výše zmíněné Maledivy mají roční emise 2–3 miliony tun CO₂, což je srovnatelné s emisemi jediného miliardáře, jako je britský magnát a zakladatel Virgin Group Richard Branson, který sem často a rád jezdí, nebo uhlobaron Daniel Křetínský, který zde vlastní podíl v luxusním rezortu. Více než 80 procent Malediv leží méně než jeden metr nad mořem a je tak existenčně ohroženo stoupající hladinou moře. Záplavy pobřeží, pronikání slané vody do půdy a eroze ohrožují domy, infrastrukturu, půdu a ekonomiku závislou na plážovém turismu a rybolovu. S veřejným dluhem přesahujícím 120 procent HDP mají Maledivy jen velmi omezenou kapacitu financovat adaptační opatření, jako jsou pobřežní hráze nebo zúrodňování půdy. Přestože Maledivy téměř nijak nepřispívají ke globálním emisím, jsou v první linii klimatické krize. 

Regulace luxusní spotřeby 

Frivolní, dekadentní a zbytečná spotřeba a majetek ultra bohatých prokazatelně ničí Zemi. Luxusní emise ultra bohatých přesto dále rostou a zůstávají víceméně bez jakékoli systematické regulace. Palivo pro soukromá letadla je často zcela osvobozeno od zdanění. Superjachty, jejichž počet se od roku 2000 více než zdvojnásobil, nepodléhají regulaci emisí CO₂. Mezinárodní námořní organizace stanovuje limity emisí CO₂ pro lodní dopravu pouze pro komerční lodě a EU, která teprve plánuje zahrnout komerční lodní dopravu do systému emisního obchodování, nemá také žádnou iniciativu zavést cenu uhlíku pro osobní luxusní plavidla. Opatření k omezení emisí ultra bohatých přitom existuje celá řada – patří sem progresivní daně z příjmu a majetku, přirážky na zisky z fosilních paliv, mimořádné daně z neočekávaných zisků a „luxusní“ daně na soukromé lety, superjachty, SUV a časté cestování. Volají po nich dlouhodobě nejen akademici (naposled například speciální zpravodaj OSN Olivier de Schutter) a organizace jako Oxfam, ale také Světová banka a Mezinárodní měnový fond, kteří se shodují, že tato opatření jsou nezbytná pro účinné snižování emisí a spravedlivé rozdělení nákladů na řešení dopadů klimatické krize. 

Než se dočkáme zavedení těchto daní a regulací, mohli bychom začít kultivovat trefnější a kritičtější jazyk popisující luxusní spotřebu ultra bohatých. Místo abychom opatrně říkali, že jde o nepřiměřené a nerovné využívání sdílené ekologické kapacity, bychom měli říkat, že jde o drancování a ničení atmosférické odpadní jímky a bezohledné hazardování s omezeným uhlíkovým rozpočtem lidstva. Místo abychom říkali, že urychluje změnu klimatu, bychom mohli říkat, že způsobuje ekologickou zkázu. Místo poukazů na dopady a náklady, jako je sucho, neúroda, nedostatek potravin, bychom měli mluvit o systematickém environmentálním násilí. Luxusní emise nejsou externality, nežádoucí vedlejší účinky nebo nezohledněné společenské náklady, ale fyzické a majetkové škody, újmy a úmyslné ohrožení způsobené konkrétními jednotlivci.

Autorka je politologička. V súčasnosti pôsobí na Univerzite Friedricha Schillera v Jene. Špecializuje sa na výskum v oblasti medzinárodnej politickej teórie, medzinárodného práva a globálnej spravodlivosti.

Text vznikol s podporou Friedrich Ebert Stiftung, zastúpenie v Slovenskej republike