Všichni toužíme po bydlení v energeticky úsporných budovách s vertikální zahradou, jízdě na kole do práce a školy a čerstvém vzduchu. Ještě než jsme si to stihli představit, byznys už tuhle krásnou představu proměnil na zboží, a tak vznikl jev, kterému se říká ekologická gentrifikace. Sexy znějící výrazy „climate-friendly urban environment“ nebo „low carbon lifestyle“ mohou ve skutečnosti vést k vlně vysídlení a posilovat nerovnosti.
Do tohoto druhu gentrifikace spadají již známé regenerace brownfieldů a budování nových parků, které zvyšují kvalitu života, ceny nemovitostí a následně vytlačují chudší vrstvy obyvatelstva. Jak ukazuje Jennifer Rice a další autoři na příkladu transformace ústředí Amazonu v Seattlu, snaha o nižší uhlíkovou stopu vede k paradoxu: udržitelné a ekologické městské prostředí (zeleň, parky, cyklostezky) přitahuje bohatší vrstvu obyvatelstva, která má větší spotřebu a tím pádem uhlíkovou stopu naopak zvyšuje. Když se na to podíváme ne z lokálního pohledu zelenější městské čtvrti, ale globálně, tak je paradoxně výsledek celé snahy o udržitelný život téměř nulový.
Americké prostředí, v němž plánuje Amazon pro své zaměstnance a zaměstnankyně postavit celé čtvrtě plné zeleně a cyklostezek, je zatím daleko od našeho postsocialistického kontextu, kde cyklostezky ještě nejsou dostatečně cool. Ale propojení městského a klimatického hnutí se stává [Read More]