Šťastné a ožralé?

„Tak už jen týden, pak to utichne,“ píše mi kolega, který z duše nesnáší večírky, ty vánoční především. „Je to fakt úlet, opravdu, co s tím lidi pořád mají?“ ptá se mě pro změnu kamarádka, která tak často nechodí ven, protože má rodinu. Pozvánky na různá předvánoční setkání jí ale chodí stejně – a jen v ní prohlubují už tak silné FOMO.

Advent. Svátky. Vánoce. Silvestr. Také vám při četbě těchto slov v mozku zní spíš pivo, víno, bary a šampaňské? A ucítíte závan svařeného vína a grogu, který prostupuje ulice a náměstí? Je to tak, Vánoce jsou svátky klidu, míru (you wish) a chlastu. Pro mnoho lidí je to tak samozřejmé, že je ani nenapadne, kde by se mohl skrývat problém. A přesto tam je.

Kdo alespoň jednou za život neviděl nebo sám nezpůsobil v lepším případě trapas, v tom horším nepříjemnou situaci důsledkem konzumace alkoholu, jako by snad ani nebyl. Pití je v Česku i na Slovensku zcela normalizované, sama piju už více než 20 let – podobně jako pije valná část českých dětí. Takže o tom něco vím. I já si dokážu všimnout, že to, co se pravidelně spouští kolem Vánoc, je téměř čiré alkoholové šílenství. Alkohol je úplně všude, někteří lidé mají tendenci ho konzumovat klidně od samého rána, jako záminka jim stačí jen obyčejná návštěva trhů. Pije se u štědrovečerní večeře, stejně jako během rodinných obědů mezi svátky. A vrchol, jak jinak, přichází na silvestra. Tam se všichni urvem.

Znám příběhy holek, které právě na firemních vánočních večírcích obtěžovali jejich kolegové, protože jim alkohol notně pomohl k sebevědomí, které jinak neměli. Trauma, které si z vánočního popíjení v práci, nepříjemných dotěrných dotazů, osahávání nebo pokusů nacpat se jim do taxíku odnesly, často trvá dodnes. Znám rodiny, které se kvůli nezvládnutému pití pohádaly přímo během večeře nebo rozbalování dárků.

Znám děti, které kvůli násilí, na jehož počátku stála vypitá láhev a alkoholem odstraněné zábrany, utekly z domu a raději se v noci toulaly ulicemi. A ne, nebylo to jako v Sám doma. Znám lidi, kteří kvůli nadmíře pití nechtějí jezdit za svými blízkými, protože se bojí, že se něco pokazí. Znám lidi, kteří nepijí nebo zkoušejí s alkoholem přestat a celá tahle „kultura“ je akorát otravuje.

Většina z nás se na normalizaci alkoholismu uvnitř našich společností nějak podílí. Důvody pro předvánoční a vánoční popíjení jsou různé. Odborníci zmiňují dva hlavní spouštěče: víc volného času, tlak a stres, které dopadají zejména na ty, kdo se bojí samoty nebo naopak musí trávit čas s lidmi, s nimiž být nechtějí. Ne každý má zrovna funkční nukleární rodinu, ne každý má možnost vybudovat si nějakou jinou, vlastní.

V takové chvíli se z pití snadno stane způsob, jak zvládnout samotu a napětí – na pár hodin to ztlumí úzkost a člověk nemusí tolik řešit, co nebo kdo mu chybí.

Stresu je v období kolem svátku taky hodně: Vánoce znamenají zvýšené náklady, na které některé rodiny prostě nemají. Pro ty nejchudší je mnohdy těžké pořídit jídlo na štědrovečerní večeři, upéct cukroví a koupit dětem alespoň jeden dárek. Přitom od půlky listopadu to všude vypadá, jako by vánoční konzum byl každodenní součástí života nás všech a každý na něj měl. Vyrovnat se s takovým tlakem na dokonalost v podobě vycíděného a nazdobeného bytu, napečeného cukroví, nakoupených dárků a dokonalé atmosféry může být pro někoho důvod, proč se raději napije.

Říkají nám to i data: konec roku patří k obdobím, během nichž konzumace alkoholu narůstá. A je to také období, které je velmi rizikové pro ty, kdo se závislostí bojují: nejde jen o sváteční, někdy až uvolněnou atmosféru, ale o faktickou všudypřítomnost alkoholu. Nejde na něj nenarazit. Je zkrátka všude – ještě víc než kdykoli jindy během roku. A to je, v Česku i na Slovensku, vlastně co říct. Tak jak tak se prosinec může stát měsícem nepřetržitého popíjení.

Umělkyně Kateřina Šedá letos v Brně připravila zajímavý vánoční projekt, zamýšlený jako alternativu k běžným trhům: místo svařáku a konzumu má nabídnout prostor bez alkoholu, ztišení a osobní reflexi. Koncept propojila s Národní sbírkou zlozvyků – návštěvník prochází „cestou“ přes symbolické bariéry se zlozvyky a na konci vstupuje do zpovědnice vedené formou terapeutického dialogu, z níž mu vyjede „zúčtenka“ ne za nákup, ale za možnost změny a předsevzetí.

Šedá spolu s týmem zadavatelů z Brna trefila důležitý bod svátků, a to hned dvakrát. Především vymezení se vůči pití je ale obzvlášť zajímavé. Zrcadlí nám totiž normalitu alkoholu ve veřejném prostoru. Ať už se nad svým pitím zamýšlíme, nebo ne, mohou nám Vánoce posloužit jako lakmusový papírek: při bližším pohledu nám totiž ukazují, že si svátky bez alkoholu drtivá většina společnosti neumí už ani představit. Je dobré to alespoň zkusit a minimálně si pití během Vánoc zvědomit. Třeba pak lépe pochopíme, proč, kdy a kvůli čemu vlastně sami alkohol pijeme.

Autorka je filmová režisérka a šéfredaktorka mediálneho projektu Page Not Found.

Text je súčasťou projektu PERSPECTIVES – novej značky pre nezávislú, konštruktívnu a multiperspektívnu žurnalistiku. Projekt je financovaný Európskou úniou. Vyjadrené názory a postoje sú názormi a vyhláseniami autora(-ov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie alebo Európskej výkonnej agentúry pre vzdelávanie a kultúru (EACEA). Európska únia ani EACEA za ne nepreberajú žiadnu zodpovednosť.