Roman Giertych není hlavním viníkem prohraného hlasování o dekriminalizaci potratů v Polsku. Tím jsou s opozicí hlasující lidovci. Představuje ale symbol, který už svou existencí popírá sliby dané polským ženám.
Ačkoli si Tuskova vláda předsevzala, že potratovou legislativu liberalizuje během prvních sto dní svého působení, neprošel prozatím ani zákon, jenž měl být počátkem celého rozvolňovacího procesu. A to šlo jen o to, aby už nebyla trestná pomoc při interrupci. Samotným ženám za ni sice ani dnes nic nehrozí, komukoli dalšímu, kdo jim pomůže, už ale ano. Stačí poradit a člověk může skončit ve vězení.
Novela, která měla situaci změnit, v Sejmu 12. července těsně neprošla. Pro bylo 215 poslanců, proti 218. Pro Občanskou koalici (Koalicja Obywatelska), v jejímž čele stojí Donald Tusk, je neúčast tří jejích straníků něčím, co bude muset rozhodně vysvětlovat voličům, zejména těm, díky jejichž účasti ve volbách do Sejmu musela od žezla strana PiS, totiž ženám.
O dekriminalizaci potratů neřekli ani tak, ani tak poslanci Krzysztof Grabczuk, který je v nemocnici, Waldemar Sługocki, jenž se podle svých slov omlouval s tím, že bude v zahraničí, a Roman Giertych, který byl v Sejmu na rozdíl od svých kolegů přítomný, ale nehlasoval.
Politik později na sociální síti X napsal, že respektuje názory voličů Občanské koalice, a proto se rozhodl pro neúčast. Jakkoli by toto jeho tvrzení mohlo vypadat smířlivě, koresponduje spíše s jeho dřívějšími krajně pravicovými názory protipotratového radikála a odpůrce práv LGBT lidí. Giertych proslul rovněž tím, že jako ministr školství z povinné četby škrtl mimo jiné dílo spisovatele Witolda Gombrowicze, protože údajně propagovalo homosexualitu.
Ideální mstitel
Giertych začínal počátkem devadesátých let jako přesvědčený ultrapravičák, jehož prvním větším počinem bylo v roce 1989 obnovení národovecké organizace Všepolská mládež (Młodzież Wszechpolska). Do vysoké politiky se pak mladý ambiciózní právník vyšvihl po roce 2000 díky krajně pravicové Lize polských rodin podporované spojencem strany PiS, knězem Tadeuszem Rydzykem, majitelem mediálního impéria v Toruni. Blízko měl v té době i k Jarosławu Kaczyńskému. Ostatně právě v jeho první vládě zastával funkci vicepremiéra a ministra školství.
V politice ale nepobyl dlouho. Odešel z ní poté, co se 13. srpna 2007 rozpadla vládní koalice a Liga polských rodin už neměla šanci se do Sejmu znovu probojovat, přičemž Kaczyński dal najevo, že v tom Giertychovi nehodlá pomáhat.
Než byl loni 15. října zvolen do Sejmu, živil se jako advokát. Mezi jeho klienty se počítali i významní lidé protipisovské opozice. Zastupoval například nynějšího ministra zahraničí Radosława Sikorského, bývalého ministra dopravy, výstavby a mořského hospodářství Sławomira Nowaka či současného předsedu vlády Donalda Tuska. Právě kvůli úzkým a důvěrným vazbám na něj se Giertych stal obětí špehovacího systému Pegasus, jímž ho nechali sledovat jeho bývalí spojenci ze strany PiS. Člověk věřící Kaczyńského metodám, který prosazování tohoto typu politiky sám napomáhal, se tak paradoxně po letech stal jeho obětí. Vedle současného europoslance Krzysztofa Brejzy nebo prokurátorky Ewy Wrzosekové byl třetí veřejně známou osobou, u které se potvrdilo, že ji měly nezákonně napíchnutou polské tajné služby.
Sjednocená pravice se měla vlivného právníka proč obávat. Poté co Jarosław Kaczyński v roce 2007 de facto rozpustil koalici, nemohl mu Giertych zapomenout, že se Liga polských rodin dostala pod práh volitelnosti. Svou nevůli dával najevo veřejně. Od opětovného nástupu strany PiS k moci v roce 2015 kritizoval takzvanou dobrou změnu čili politický program Kaczyńského partaje a účastnil se i protivládních demonstrací. Politicky se sblížil s Občanskou platformou.
Vrcholem zátahu proti Giertychovi byl rok 2020, kdy ho členové Polského antikorupčního úřadu CBA (Centralne Biuro Antykorupcyjne) zadrželi kvůli podezření z praní špinavých peněz, k němuž mělo docházet v rámci developerské společnosti Polnord. Nakonec ale obviněn nebyl, protože omdlel, když mu agenti prohledávali dům, a musel být hospitalizován. Na to, že si neuniformovaní příslušníci tajné služby dovolili mu nasadit pouta, vzpomíná dodnes s neskrývaným odporem.
Politickým hrám musí ženy ustoupit
Giertych už dávno není reprezentantem krajně pravicové politiky. Změnil se. Stal se z něj proevropský politik s konzervativními názory toužící pomstít se Jarosławu Kaczyńskému. Díky spojenectví s Tuskem, bez něhož by se sám o sobě neměl jak vytáhnout do horních pater politiky, se mu k tomu naskytla příležitost. A jde o oboustranně chtěné spolčení. Byl to totiž lídr Občanské koalice, kdo ho v roce 2023 prosadil na stranickou kandidátku. Snaha přitáhnout konzervativní voliče a držet si Giertycha u těla, protože ten ví, co sjednocená pravice dovede, byla pro Tuska jednoduše politicky výhodná.
Podobnou strategii přetažení na svou stranu volila hlava Občanské koalice rovněž v případě temperamentního šéfa Agrounie Michala Kołodziejczaka, který měl zase potenciál vysát straně PiS některé její voliče z řad zemědělců.
Již v průběhu volební kampaně bylo zřejmé, že Giertych i Tusk myslí na totéž: na pomstu straně PiS a Jarosławu Kaczyńskému. Snaha o rivalizaci obou dřívějších koaličních partnerů se projevila, když nechal současný premiér svého někdejšího advokáta startovat z kandidátky ve Svatokřížském vojvodství, kde se o mandát pokoušel také předseda strany PiS. Postavit tyto dva proti sobě byl Tuskův záměr. A snaha využít Giertychových schopností vygradovala, když dostal po vyhraných volbách na starost vedení vyšetřovací skupiny, která se zabývá prohřešky strany PiS.
Jestliže má tento politik pro současnou vládní koalici cenu zlata, co se týká vyšetřování přečinů jejích předchůdců, což je mimochodem taková zajímavá novodobá polská tradice, je na druhé straně jeho účast ve vládě neakceptovatelná minimálně u jedné významné části voličstva: u žen. Zejména těch, které doufaly, že spolu s novou vládou přijde i liberalizace potratového práva.
Uvěřily Tuskovi, přestože ten svými činy pošlapával svou vstřícnou propotratovou rétoriku už v předvolebním období. Podle slibu, jejž dal v roce 2022, se lidé stavějící se proti interrupcím vůbec neměli objevit na kandidátce Občanské koalice. O rok později na svá slova zapomněl, když oznámil, že na jejím posledním místě angažuje Giertycha.
Jakkoli platí, že na prohře zastánců liberalizace potratové politiky nese větší vinu Polská lidová strana, kdy bylo proti novele interrupčního zákona hned 24 poslanců, zůstává Roman Giertych symbolem stranické nedisciplinovanosti a pokoření Donalda Tuska, který si ho nedokázal ukočírovat, ačkoli dříve tvrdil, že to zvládne. Jde tak o symbolické vítězství současné opozice. Tu při hlasování o interrupcích posílili koaliční lidovci, u nichž bylo už krátce po volbách zřejmé, že raději než s vládními partnery se v případě potratů spojí se stranou PiS, krajně pravicovou Konfederací i uskupením se zcela marginálním zastoupením Kukiz15.
Papírem šustící hypotéza o záchraně života matky v případě ohrožení života zůstává nadále jen prázdnou frází, protože ve skutečnosti se polští lékaři a lékařky bojí život rodiček zachraňovat právě proto, že mohou být obviněni z nezákonného provedení potratu. Důsledkem jsou zmařené životy, kdy se čeká, až odumře plod, který pak kvůli sepsi následuje i žena, na jejíž záchranu už bývá pozdě.
Ujištění generálního prokurátora Adama Bodnara, že se případům nedovolených potratů nebude věnovat, je smírným a vstřícným gestem, které však nikomu nedává žádné garance, protože platné právo mluví jinak. Ženy se tak místo spoléhání se na své volené zastupující chystají 23. července znovu do ulic.
Autorka je novinářka
Text je súčasťou projektu PERSPECTIVES – novej značky pre nezávislú, konštruktívnu a multiperspektívnu žurnalistiku. Projekt je financovaný Európskou úniou. Vyjadrené názory a postoje sú názormi a vyhláseniami autora(-ov) a nemusia nevyhnutne odrážať názory a stanoviská Európskej únie alebo Európskej výkonnej agentúry pre vzdelávanie a kultúru (EACEA). Európska únia ani EACEA za ne nepreberajú žiadnu zodpovednosť.
