Knihy – ohrožený druh? 9. díl O kulturní politice se mluví nejvíc před volbami, těsně po nich a pak už nikdy. Málokdo tedy reálně ví, co kulturní politika je. Minule jsme si přiblížili, jak o ní lze různě uvažovat, nyní bychom se mohli podívat na to, co to je prakticky a jak ji lze – ideálně smysluplně – realizovat. Kulturní politika se skládá z různých druhů opatření a systémů a v konečném důsledku jde jen o to, jak si daná země (či jiná entita) nastaví ten „svůj“ koktejl. Cílem by mělo být, aby kulturu netvořili jen ti zajištění, privilegovaní, komerčně úspěšní, zkrátka ti, kdo si to mohou dovolit, protože buď patří mezi těch pár nejlépe placených, nebo mají příjem odjinud a nepotřebují důstojné příjmy z tvůrčí činnosti. Jedním z prvních a stěžejních opatření je rozdělení koncepční práce a exekutivy. Co to znamená? V ideálním případě by jedna instituce – typicky ministerstvo kultury – měla na poli kulturní politiky spíše formulovat cíle a strategie, prosazovat je na vládní úrovni a snažit se získat potřebné prostředky. Měla by být napřed ve smyslu, že se nezabývá současnou kulturní politikou, ale definuje, co a jak se má dít v příštích letech. Samotné naplňování stávající politiky nemá ležet – a v jiných, [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
Predchádzajúci
Ďaleko od moci, blízko do (analytického) raja
Ďalší
