Třídní a „nadčasové“ ve vzniku a vnímání díla
Problém vztahu literatury a třídy má dvě strany. Na jedné straně pojem třídy funguje jako nástroj společenského vysvětlení a historické interpretace vzniku díla. Na straně druhé je tento pojem vnímán jako omezující v perspektivě vnímání díla. Otázka pak zní: Jak z hlediska třídní analýzy vysvětlíme, že nás oslovují významy děl, která vznikla ve společnostech odlišného charakteru, než je společnost naše?
Obraz a skutečnost
Naznačená dvojstrannost problému souvisí s tím, jak byla otázka třídy v myšlení o literatuře a umění tradičně tematizována. Týká se to zejména roviny vzniku díla. Zdůrazňoval se třídní původ autora, charakter jeho ideologie či – poněkud zastarale vyjádřeno – jeho třídně podmíněného světonázoru, jejž svou tvorbou potvrzoval nebo přesahoval. Fakt, že autor dílem vlastní třídní zakotvení přesáhl, vždy působil v logice takto postaveného výkladu poněkud rozvratně. Uveďme jako příklad Engelsovo hodnocení Balzaka. Engels nazval dílo francouzského romanopisce „neustálým žalozpěvem nad neodvratným rozkladem vyšší společnosti“. A ačkoli Balzakovy sympatie stály na straně této vyšší společnosti, spisovatel ji podle Engelse popsal způsobem natolik nemilosrdným, že si lepší osud – literární ani historický – nezasluhovala. Kritičnost uměleckého realismu tak triumfovala nad autorovou třídní náklonností.
V Engelsově argumentaci získává převahu druhý možný způsob tematizace vztahu literatury a třídy. Nevztahuje [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
