Nová kniha, kterou napsala Rafia Zakaria, ukazuje, jak je feminismus, i když osvobozující hnutí, zatížený svou dlouholetou ignorací imperialismu a rasového útlaku. Před několika lety jsem se octla na události, během které prominentní novinářka líčila svoji návštěvu země, ve které „panovala chudoba a bydleli tam muslimové“. Tato mladá žena, tehdy teprve snící o kariéře válečné novinářky, se během cesty, ač původně mířila jinam, ocitla ve středu válečného konfliktu v jedné z tranzitních zemí. Začala tedy korespondovat jako novinářka z terénu. „Konečně jsem mohla být tou válečnou novinářkou,“ ukončila povídání, o kterém tuším, že to měla být feel good story o začátku jedné úspěšné kariéry. Rámec, jenž mi umožnil verbálně uchopit nepohodlí, které jsem v ten moment jako posluchačka pociťovala, jsem získala teprve po přečtení knihy Against White Feminism: Notes on Disruption (2021) americko-pakistánské autorky Rafii Zakaria. Against White Feminism není manifestem, jenž by agitoval proti bílým ženám ve feminismu, nýbrž výkladem, jak bělost negativně ovlivnila feminismus. Zakaria zodpovědně hned v úvodní autorské poznámky uvádí, že „nemusíte být bílá, abyste byla bílá feministka“. Feministické hnutí je hnutí sice inherentně osvobozující, ale i tak mu nelze nevyčíst, že v historii systematického útlaku zkratka má máslo na hlavě. V osmi kapitolách a informovaném [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
