Popírání klimatické změny se neobjevilo z ničeho. Jeho kořeny sahají desetiletí nazpátek k informační ofenzivě fosilního průmyslu, který začal být ohrožován regulací. S kým vším se spojil? Kde se inspiroval? A proč je tak silně spojen s nástupem neoliberalismu?
„Ledovce sa topia, nech sa roztopia, potom možno zamrznú znova,“ prohlásil předseda strany Svoboda a Solidarita Richard Sulík. A potom v následujících vysvětleních ukázal celou řadu manipulativních obratů, kdy vytrháváním z kontextu, selektivním zaměřováním se na detaily bagatelizoval závažnost problematiky růstu hladin oceánů. Sulík má pravdu, že ledovce jednou zase zřejmě zamrznou. Jenom neřekl, že to bude za tisíce či desetitisíce let. Sulík má také pravdu, že tání mořských ledovců nezvedne hladinu oceánů. Ale nedodal, že tají také pevninské ledové příkrovy, které mají potenciál zvednout ji o desítky metrů. Nebo termální expanze (zvětšování objemu vlivem zvyšující se teploty) ohřívající se oceánské vody.
Když se moderátor Sulíka zeptal, jestli roste hladina oceánů, pokrčil rameny s tím, že si není jistý a neví, jestli za to může tání ledovců. Zajímavé je, že ještě před okamžikem ho školil o rozdílech mezi mořským a pevninským ledem a přitom nezná jeden ze základních údajů celé problematiky. To, že hladina oceánů stoupá, víme díky satelitní [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
