Jaké jsou podoby chápání duchovní transcendence v současném umění? Může být dnes umění současně intenzivní spirituální zkušeností i politickým postojem? Tento text se snaží tyto, ale i některé další otázky, jako je například vztah mezi technologií, fikcí a hledáním lepších světů, na několika případech alespoň krátce nastínit.
Umělec jako šaman
Role výtvarného či akčního umělce, který prostřednictvím svých rekvizit, odkazů k animismu a rituálům mimoevropských či archaických kultur připomíná šamana, je od druhé poloviny dvacátého století poměrně častým jevem. Stejně jako rovněž obvyklé propojení těchto charakteristik se zájmem těchto tvůrců o ekologickou tematiku, hledání alternativních možností sociální komunikace či jejich tendence k přesahům klasicky definovaných hranic umělecké činnosti. Nejznámějším příkladem takové osobnosti asi i dnes zůstává Josef Beuys, jehož zjevně velmi konstruktivní zájem o rozvoj občanské společnosti a zeleného hnutí byl vždy spojen i s naopak až idiosynkraticky zakódovanou symbolickou řečí materiálů, předmětů a procesů, provázaných i s autorovou vlastní pečlivě pěstovanou mytologií. V Beuysově případě jsou jak ona racionální, tak ona rituálně kódovaná umělecká řeč, spojené i s jeho teorií sociální plastiky, pojaty jako bez jakékoli nadsázky velmi vážně uchopené aktivity, které mají mít stejnou váhu v umělecké i společenské oblasti. Mohli bychom tuto janusovsky zdvojenou tvář Beuysovy tvorby [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
