Čím inspirovala Tragédie na obecní pastvině hnutí přístupu k půdě?

Alena Wranová15. septembra 2021210

Přístup k zemědělské půdě se v dnešní době opět dostává díky jejím zvyšujícím se cenám do užšího hledáčku mnoha organizací. Ani evropská síť Access to Land (A2LN) sdružující od roku 2012 více než patnáct rozličných občanských organizací nezůstává pozadu a otevřeně sdílí letité zkušenosti, jak se může i jednotlivec zapojit do hnutí, jehož nedílnou součástí je myšlenková změna samotného vnímání a nakládání s půdou.

Letmé připomenutí globální ekonomické krize roku 2008, díky níž v mnohých zemích nastartoval exponenciální nárůst cen zemědělské půdy, poslouží jako názorný příklad narůstajícího tlaku a nervozity mezi vlastníky a uživateli. Mnozí pocházejí z řad drobných zemědělců, pro něž se v tomto současném pojetí půda stává již více než potřebným nástrojem pro jejich hospodaření. Pro začínající zemědělce je volná půda nelehko překročitelným milníkem na cestě k soběstačnému podnikání a skromným začátkům. Pro ty již hospodařící může znamenat vysněná meta hospodařit pouze na vlastní půdě nebezpečné volání vnitřního hlasu. Onen zaklínaný přístup k půdě se i z pohledu zájemců usilujících o komoditu vhodnou k investicím komplikuje, když přestává být pouhým artiklem obchodní transakce. Ve chvílích, kdy ani velcí investoři nejsou schopni splácet finanční závazky a hrozí, že majetek, a tedy i pozemky začnou získávat banky, přichází na scénu trend zvyšujícího se počtu shora nastavených regulací k ochraně půdy (případy Německa, Francie, Švýcarska v posledních deseti letech).

Doslova živná půda pro novou éru měnící i samotné pojetí pohledu na půdu dorazila i k tuzemským polnostem. Upouští od racionálního vnímání sledujícího v prvé řadě nezbytnost tohoto zdroje živin pro existenci lidí a vyjádření volí formou bohatství a finančních statků. Častěji se lze i v Evropě opět potkat s holistickým vnímání půdy, které se již nespokojí s faktickým popisem v přepočtech ztrát orné půdy například v důsledku eroze a jejího významu pro finanční ekvivalent. Otevřeně se začíná hovořit o hodnotách půdy v podobě vzácného živoucího organismu zasluhujícího řádnou péči i náležitou svobodu. Tyto hlasy sílí a lze se s nimi potkat nejen díky pestrosti organizací působících v uskupení A2LN. Jak potom může vypadat konkrétní symbióza tohoto vztahu, kdy je člověk více správcem půdy než jejím vlastníkem?

Nabízí se příležitost dostat se trochu hlouběji pod povrch v tomto bujícím paradigmatu o nakládání s půdou na příkladu některých formálních i neformálních členů A2LN. Rovnou si dopředu můžeme prozradit, že tito aktéři se častěji shodují s výkladem známým jako „Tragédie na obecní pastvině“ spíše z pohledu Jamese Garveye než s liberálním pojetím klasického příkladu o střetu soukromého a kolektivního vlastnictví a zodpovědnosti. Preferují principy zacházení s pozemky s důrazem na sdílení statků a užší spolupráci lokálních komunit. Jaké další hodnoty zastávají a proč upřednostňují sdílené vlastnictví, či se dokonce snaží využívat principy, které si kladou za cíl dát půdě jako takové svobodu, přiblíží následující příklady.

Kulturland Genossenschaft v duchu fungování s postojem k životu „Já jako jednotlivec jsem tady k dispozici pro okolní svět“ aneb Kolektivním vlastníkem s osobní zodpovědností

Tento specifický model německého družstva má sice za sebou ani ne deset let působení, ale navazuje na tamní více než čtyřicetiletou zkušenost téměř dvou stovek původních vlastníků biodynamických farem. Prvním impulzem byla snaha dostat se k půdě pro faremní hospodaření. Získat 30 hektarů s prodejní cenou půl milionu eur. Okolo roku 2013 nebylo ovšem ani v Německu zvykem darování peněz na realizaci odkupu půdy z běžného volného trhu. Tři iniciátoři si proto zvolili vydat se přímou cestou crowdfundingu. Věřili, že se nejedná o nahodilou akci a bude výhodnější spojit se pro vznik vlastní platformy s OpenCrowdinvest. Vznikl tak „crowd-investiční“ nástroj speciálně navržený pro komunitní projekty, zejména ze sociální, environmentální a zemědělské sféry financované na ně napojenými vlastními komunitami. Transparentní řešení s přímou správou vlastní kampaně, poskytující možnost mobilizace vlastní komunity a používání vlastní webové stránky. V duchu sdílení a otevřenosti si nastartování projektu vyžádalo (a stále dílčí měrou potřebuje) i velký podíl dobrovolnické práce a aktivit. Uplatňovaný princip nazývaný „Umkreisbildung“ spočívá v zapojení okolní komunity kolem budované/pořizované farmy s důrazem na spolupřevzetí zodpovědnosti i za správu půdy a je zakotvený i v samotném fungování jak z právního, tak finančního hlediska. Z původního konceptu postaveného na crowdfundingu se vyvinulo i současné přijímání dočasných investic. Ustanovil se základní družstevní podíl ve výši 500 eur, ze kterého se neplatí žádné úroky. Po uplynutí minimálně pěti let mohou členové svoje podíly každoročně vypovědět s šestiměsíční výpovědní lhůtou a ty jsou následně nabídnuty novým zájemcům, vklady se samozřejmě vracejí v původní výši. Pokud členové chtějí podíl s definitivní platností darovat (s využitím daňových úlev), děje se tak prostřednictvím Nadace Schweisfurth. Družstevní podíly ani půda vložená prostřednictvím nadace již nesmějí být vráceny zpátky na běžný trh. Takto získaná půda je dlouhodobě pronajímána pouze ekologickým zemědělcům, kteří mají kromě řádného hospodaření povinnost podporovat biologickou rozmanitost na pozemcích (min. 10 % z plochy), zapojovat se do lokálních přímých řetězců (často se jedná o komunitou podporované zemědělství, tzv. KPZ), pořádat místní osvětovou i pedagogickou činnost anebo se věnovat mnoha dalším aktivitám, které bychom v našem právním prostředí zařadili do charakteru sociálních environmentálních podniků. Takto pojatý model kolektivní držby půdy s úzkým napojením na komunity a ekologické hospodaření je nazýván společenství „Allmende 2.0“ a snaha je dostat ho i na státní úroveň, aby mohl ovlivňovat stávající regulaci trhu s půdou v Německu.

Společné družstevní vlastnictví detailněji prezentované na příkladu Kulturland eG je častou formou pro podobné organizace AL2N na národní i regionální úrovní v Belgii a Francii, jen s rozličným provedením.

Terre-en-vue působící ve valonské části Belgie, naopak ve Vlámsku ji zastupuje mladší a menší De Landgenoten. Obě organizace jsou tvořeny několika strukturami. Jedna je z principu vždy občanské sdružení, případně nadace, doplněné o družstevní část. Zde podílnické vklady členům opět nepřinášejí zisk ani úroky, pouze je různou měrou zapojují do rozhodování a fungování. Co se týče vlivu na celou organizaci, bývá často menší než právě snaha motivovat k tvorbě přímých vztahů s minimálně jedním z farmářů, jehož příběh podílníka mnohdy vedl k zapojení do aktivit organizace. V případě darů je v Belgii umožněn od výše nad 40 eur vysoký daňový odpočet (nad 45 %). Což by na první pohled mohlo lákat obyvatele spíše k darování, ale opak je pravdou a například dle vyjádření zástupců De Landgenoten je jich pouhá pětina, z celkového počtu převažují družstevní podílníci.

„Tato země je jedinečná“ neboli motto Terre-en-vue umisťované na pozemcích v jejich správě názorně dokladuje v Belgii patrný trend vyjmutí půdy z volného trhu směřovaný k většímu otevírání tohoto poznání pro širokou veřejnost. Apel na mimořádný význam půdy a její potřeba při zajištění potravin pro obyvatelstvo prezentuje důležitou podstatu veřejného statku. Současně se obě organizace aktivně věnují rozsáhlému poradenství ekologickým zemědělcům, začínajícím i pokročilým, jednak v realizaci jejich faremních projektů a jednak v motivaci k užší kooperaci s obyvateli. V případě odcházejících zemědělců do důchodu nabádají ke včasnému hledání následovníků, jejichž podíl v nerodovém následovnictví narůstá. Laťka komunitní participace tu sice není nastavena tak vysoko, ale v drtivé většině je spolupráce zahájena jen s těmi zemědělci, kteří jsou otevření minimálně tvorbě komunit do budoucna. Pro všechny zemědělce je k dispozici například i poradenský servis z oblasti komunikace a bližší seznámení se sociokratickými nástroji. Ambicí je vznik zcela nových způsobů správy pozemků a hospodářství.

Terre de liens jakožto jeden z významných zakládajících členů A2LN je sám o sobě spletitý organismus sdružující 21 dílčích nezávislých organizací působících ve 20 regionech Francie. Za zmínku stojí, že ho v současnosti podporuje přes 38 tisíc lidí, z nichž 44 % představují podílníci a 22 % dárci, nejmenší skupinou jsou členové (10 %), zbývajících 24 % tvoří široce zapojení účastníci. Prostor pro investování v rámci akvizice půdy mají podílníci, kteří si mohou díky daňovým odpočtům odečíst až 25 %. Této možnost využívá přes 88 % podílníků. Je to také jediná z uvedených organizací, která se kromě nákupu půdy zaměřuje i na rozsáhlé akvizice farem (některé z organizací A2LN nerealizují odkup farem, protože je u nich větší pravděpodobnost opětovného vstupu na volný trh a představují hmotný majetek). V rámci úrovně fungování je nejsilnější ta regionální, kde i zde jsou velmi důležitou součástí rozsáhlé sítě dobrovolníků, kteří často ani neznají všechny zapojené lokální farmáře, ale sdílejí hodnoty angažované občanské společnosti s výrazným akcentem na solidární propojování městských a venkovských oblastí. V současnosti se dostala i do situace, kdy se začíná potýkat s nedostatkem zemědělců, kteří by převzali zvláště farmy do zodpovědné správy. Naopak disponuje i filantropickou podporou díky Nadaci Charles Léopold Mayer pour le Progrès de l’Homme.

Situace v České republice

Českým neformálním reprezentantem A2LN je i Nadace Pro půdu, jejíž počátky spadají do roku 2015. Vychází z individuálního záměru manželů Knížkových nevlastnit půdu, ale převést ji postupně do nadační jistiny spravované širší skupinou lidí, kterým je blízké osvobození půdy od vlastnictví. Pojetí půdy jako daru propůjčeného ke správě do rukou ekologickým zemědělcům, kdy nemá být v žádném případě vnímána jako komodita, ovlivňuje i dosavadní relativně umírněné rozšiřování nadačního působení (tři farmy). Ke spolupráci si prozatím volí pokročilé zemědělce, díky nimž se může posouvat práh zodpovědnosti citlivého ekologicky šetrného hospodaření s půdou například i k novým směrům, jako je moderní využití koní. Pro nákup půdy využívá příjmy z pachtovného od nadačních zemědělců a doposud spíše menší měrou i dary od dlouhodobějších podporovatelů i drobných individuálních dárců z řad fyzických osob.

Jestliže je dilematem pastevců na obecní pastvině nevyčerpat její kapacity nadměrným navyšováním počtu krav, tak hnutí přístupu k půdě vsadilo na fakt nezůstat hlavně sedět s rukama v klíně a dát možnost každému jedinci zapojit se. Ať ho představuje zemědělec, komunitní nadšenec, či osamělý rentiér. Co všem zůstává i nadále velký otazníkem, je, zda stávající sázka na „obyčejné jednotlivce“ a doposud minimální vstup soukromých investic do tohoto fungování bude nadále udržitelný. Neboť jsme v tomto případě nepootevřeli zcela plnou šíři tzv. etického investování do nákupu půdy. Stranou nesmějí zůstat ani velcí vlastníci, jakými jsou stát, obce a církve. Tam, kde stát snad zatím i díky pokračujícím komplexním pozemkovým úpravám volí přenechávat vlastnictví a správu raději obcím, ukazují se některé z nich jako pionýrští průkopníci při definování nových podmínek hospodaření na reálné obecní půdě. Začínají se více zajímat, zda je pachtýř smýšlením i konáním ekologický zemědělec. Obdobně jsou poněkud stále mimo hledáčky zájmu i církve, kde se v podobném duchu jako u některých obcí najdou velmi všímavé diecéze, které se sice nechystají přímo osvobodit půdu, ale dopřát jí dlouhodobě šetrnou péči jim není proti mysli ani činu.

Autorka je koordinátorka medzinárodných projektov siete komunitou podporovaného poľnohospodárstva v Asociaci místních potravinových iniciativ a je členkou predstavenstva vznikajúceho sociálneho a environmentálneho podniku Centra Konipas

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *

Partneri: