Uzrozumnenie
„jsem tu uzemněná víš“
z básne s incipitom „odpojení od města“
V literatúre (a nielen v nej) často operujeme s opozíciou mesto (urbánne) – vidiek (rurálne). Základným rozhraním zbierky Lenky Chýle Raná / Deník pastýřky je práve rozvíjanie myšlienky kontaktných a kontrastných aspektov týchto dvoch myšlienkových konceptov. Subjektná osoba zbierky je „mestská intelektuálka“ presadená do prírodnej periférie (navyše vyľudnenej), kde sa hlavnou náplňou jej bytia stáva pasenie oviec.
Pastierstvo má pritom v básnickej tradícii špecifické miesto v podobe žánru bukoliky (Theokritus, Vergílius), čiže pastierskej idyly. Je teda dosť možné, že ak pastierstvo prežíva v našich „mestských“ mysliach dodnes, tak práve v idylizovanej či zromantizovanej podobe. Do tohto medzipriestoru skutočnej činnosti a našej predstavy o nej vstupuje (seba)ironicky aj protagonistka zbierky.
V citovanom úryvku vysvetľuje aktérka svoju motiváciu presunu z urbánneho do rurálneho prostredia – pravdepodobne však nielen akejsi druhej osobe, no tento krok sa snaží zracionalizovať aj vo svojom vlastnom vnímaní. Kľúčovým slovom predmetného výroku je „uzemnenie“. Metaforický, teda obrazný význam tohto výrazu reprezentuje idylický pól – akési zastabilizovanie, vyjadrujúce istú úroveň harmonizovania s okolím.
A domnelú idylickosť potvrdzuje aj význam „uzemnenia“ ako doslovného priľnutia k pôde. Opäť tu ide predovšetkým o kultúrny myšlienkový komplex – spojenie človeka a zeme je výrazným prvkom literatúry a umenia, často však ide o motív, ktorého hlavnou funkciou nie je realistické vyobrazenie „rurálneho“, ale skôr jeho mýtizácia s ideologickým zámerom.
Je tu však aj tretí význam: aktérka je „uzemnená“ práve nesúladom medzi jej intelektualizovanou, kultúrne ovplyvnenou predstavou pastierstva a disharmonickou realitou. Citovaná veta v takomto čítaní mení modalitu z úprimnej snahy odôvodniť vlastné konanie na sebaironické zhodnotenie situácie. Vďaka tomuto záblesku dekonštrukcie ide o podnetný príspevok do uvažovania nad vzťahom medzi urbánnym a rurálnym.
Lenka Chýle: Raná / Deník pastýřky. Čelákovice, nakladatelství Ouklejky, 2024.
Autorstvo tvorí obsah instagramového projektu @instapretacia
Výber básní z knihy Lenky Chýle Raná / Deník pastýřky
u košáru umírá čtvrtý jehně
černý nedochůdče
u břicha má malou bouli
nosila jsem ho z pastvy na pastvu
lízalo mi krk
pak mi dalo hlavičku na rameno
občas mu cvakly zuby
když jsme šly z kopce
nohy mělo zkroucený
včera zase chodilo se stádem
teď se tam choulí
s pěnou u pusy
popadá dech
ani už jsem ho netahala nahoru
když ho odklízim
už nebulim
beru si rukavice
věčný bečení
doplňuje pravidelný tikání baterie elektrickýho plotu
pokud se násobí
něco se ho dotýká
nebo tam uvízlo jehně
divoce sebou škube
snaží se proskočit sítí
dostává šoky v pra vi del ných in ter va lech
když si všimnu
vypnu proud
při vyprošťování sebou mněhně plácá jak ryba
a pak ztuhne
srdíčko mu buší jak o závod
chvíli ho podržim
a šeptnu neumírej
romantická představa
o hledání vnitřního klidu
možnost meditace a čtení při výpasech
je iluze
když to neumíš se psem hned od začátku
ovce si zvyknou, že ho přetlačí
denní výpasy se tak pohybují
v různých levelech
pekla
možnosti útěku, rozpadu stáda jsou nepřeberné
zákonitě chodí, kam nechceš:
žrát do pole na soukromou louku na parkoviště na
posekanou trávu,
ožírat okrasný kytky u hospody
nebo do Jezevcovy zahrádky