Následující text vychází z mé přímé zkušenosti a fascinace zemědělstvím. Oblasti, která je uměleckému světu až bizarně blízko. Nejistá, prekarizovaná, tvůrčí a lidskému rodu od nepaměti vlastní. V závěru svého studia na pražské AVU mě začaly zajímat kolektivy a projekty pohybující se mezi uměním, aplikovaným uměním a kulturní krajinou. Díky tomuto zájmu jsem měla možnost strávit postgraduální stáž ve španělské organizaci Inland (https://inland.org). Jejich činnost je dosti komplexní a inspirativní natolik, že jsem se rozhodla toto téma zpracovávat v rámci doktorandského studia na brněnské FaVU. Ale hlavně jsem díky této stáži na jaře roku 2022 měla možnost poznat pastevkyni Julii, její ovce a stát se na chvíli součástí jejího stáda. Všude okolo je hrozný ruch a zmatek. Jedna ovce má rodit, tak se snažíme pro ni připravit místo v chlívě. Julia (čti „chulia“) na mě cosi křičí a mám pocit, že je tak trochu naštvaná. Ona je vždycky dost přísná a soustředěná, když je nějaká vyhrocená situace. Už rodí, tělo se jí pravidelně zmítá v křeči kontrakcí a jen ve vytřeštěných očích a lehce strnulém výrazu můžu číst bolest, kterou teď zažívá. Jinak vše probíhá v tichosti, žádný křik. Pravidelnost stahů doplňují stejně pravidelně tupé nárazy končetin o zem po [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
