Moje první práce na ovčí farmě byla v Maine, když mi bylo dvacet. Našel*a jsem si tuto práci poblíž svého domova na venkově v Nové Anglii z touhy navázat spojení s řeckou kulturou, ze které pocházela moje matka. Ovce jsou pravděpodobně nejdůležitějším zvířetem pro přežití a prosperitu obyvatel východního Středomoří již po tisíce let. Jejich kopyta utvářela svahy řeckých kopců. Na vesnicích, jako je ta na středním Peloponésu, odkud pochází moje maminka, byla fyzická přítomnost ovcí a koz vždy nablízku. Bylo slyšet cinkání zvonců, když si stádo spásalo cestu po nedalekém svahu. Hučivé volání pastýře se sladce mísilo s antifonickým bečením zvířat. Před řeznickými krámy visela jejich lesklá těla stažená z kůže, jejich krev pod nimi tvořila drobné potůčky na dlažbě. Byla cítit vůně jejich masa, které se vařilo v kotlích uvnitř domů a opékalo se na rožni na náměstí. Tím či oním smyslem se neustále odhalovala blízkost těchto tvorů k lidskému životu. Hojení ran V dospělosti mě tyto vzpomínky z dětství přivedly ke zvířatům, která byla pro mé předky tak důležitá. Vyhledával*a jsem malé řemeslné ovčí a kozí mlékárny a pracoval*a u nich jako pomocný*á dělník*ice, učeň*učnice nebo dobrovolník*ice. Prostý zájem o přeměnu mléka na sýr mi otevřel dveře [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
