Hra na válku se i nadále těší nebývalé popularitě a zůstává jedním ze zásadních fenoménů současného herního průmyslu. A bylo tomu tak vždycky – různé formy toho, co bylo na začátku 19. století v Prusku zkompilováno do podoby tzv. Kriegsspiel (válečná hra), se objevovaly napříč kulturami i dějinami a válečné strategie si dodnes udržují pevnou hráčskou základnu.
V tomto článku se budu věnovat konkrétní modalitě těchto válečných her – půjde o perspektivu, která se objevuje snad ve všech „strategických“ hrách, a to sice o tzv. ptačí perspektivu. Tento pohled není nevinný – má za sebou pohnutou historii, kde se modelování válečných situací, stavěných na moderní kartografii a znalosti terénu, propojovalo s realitou vojenství, tedy institucí „poslušných těl“, která se hýbou a umírají na základě prognóz, projekcí a modelových situacích moci. Pohled svrchu, který vidíme v nespočtu válečných strategiích (Axis and Allies, Civilization, Europa Universalis, Age of Wonders, Dominions, série Warhammer, série Total War…), není triviální a spojení hry a války se v kulturním dědictví lidstva skládá do ve velmi složitých a eticky ambivalentních konstelací.
Pre pokračovanie článku a pre prístup do archívu, si prosím zakúpte ročné predplatné. Ďakujeme a prajeme dobré čítanie.
Autor je filozof