Nádraží Holešovice

Ondřej Hanus7. decembra 20171121

I

šedý kocour mě posadil na černého geparda a zachránil mě tak před hadem ve skleníku

první verš rozhodne
holešovickým podchodem zpátky do Matky
vzduchotěsný spánek vyprávění plodí zarudlé mikronarativy věc je ekfrází esence a esence je ekfrází Boha
toto je poslední uplatnění hmoty
a láhev vodky je matčin prs
nevědomí je močopudné jako šťovík
loukou neslyšně běží smečka šedých kocourů
pevné pohledy a tlamy pootevřené v očekávání
všechno je trochu menší než se zdá
syntax byla definitivně prohlášena za urážku na jazyce
a sen je to jediné co nelze ironizovat
takže lebku ti čistě proráží vhodně zvolený rampouch
a ty šetříš dechem někdo jiný ho bude potřebovat
jenže to nezjistíš dokud to nezjistíš

II

na zemi je potopa někteří lidé zemřou
jiní se promění v ryby a další zase v anděly

ze všech sluncí má smysl jen to březnové
připomíná řitní otvor nebo kedluben
z cigarety mají smysl jen první tři šluky
na holešovickém nádraží kusovky po čtyřech korunách zase jsem dítě

a vraždím motýly a drůbež
zase dospívám
a masturbuji nad reklamou na podprsenky
na zadní straně Vlasty nebo Květů nebo kdoví zatímco ostatní s napětím sledují co ze mě vyroste sedneš si doprostřed a závory začnou hořet příteli lehneš si a začneš hořet sám
pod sebou černou kůži a za hlavou stín Matky
proč jsi měla dřív tatínka než mě
jak tuhle zradu přechlastat

III

všude okolo je moře trampolín skáču na nich a nemůžu se zastavit

toto je únik nikoli pátrání
toto je otvor vedoucí k prvním dveřím
předběžná pitva vsazená kladivem do jazyka
kdo bude loupat omítku toho sežere můra
kdo si sáhne do rozkroku pozná strašlivou absenci představuju si vás nahou paní doktorko
nakreslím kolem vás kruh
jsem sběratel chybných úkonů
probourat závoru je nemožné
ukázkový výsek ze zapomenutého masa
shoda přísudku s prdelí
mířící prst začíná spojovat nesouvislé body
dlaň se mění v tučnou řeznickou vagínu
chlebem ji neucpeš masem ji zadávíš
toto je pátrání nikoli únik

IV

tělo je vrstva mojí mysli a ta je slupkou mé duše

neboj maminko on jí doroste
proč jí řežete do ucha a pojď se koukat na Večerníček paměť začíná tam kde končí obraznost
ze strachu se nevylížeš z úzkosti se nevylžeš
co si schováš do kapsy to najdeš pod polštářem naložený v bažině jako skrčencový utopenec
tvým novým přítelem je obří díra v chodidle
sem patří cokoli a tak vám nosím sny jako květiny krajiny které jsem nikdy neviděl
ženy kterých jsem se nikdy nedotkl
ženy které si mě kus urvaly
a teď si dorůstej ty zasranej malej potrate
úzkost je díra
úzkost je trvalka
úzkost je neochočená kočka

V

hraji nějakou hru přede mnou stojí tři postavy prostřední se představí jako smrt

chtělo to naříznout
mělo se to prokopnout
muselo se to nastřihnout
aby se vyvalilo a smrdělo
to vrásčité nemluvně paměti
aby se strčilo pod nůž
a rozneslo na příslušné cizí stoly
maminko mělas mě potratit
co já teď tady teprve dnes doopravdy dítětem všechno je trochu větší než se zdá
chtělo to zaříznout
mělo se to vyrvat
muselo se to jednou
muselo se to dvakrát
muselo se to třikrát narodit

VI

není pravda že sem přicházíme žít jenom zde spíme jenom zde sníme

jako se luk napíná jen z jedné strany
kdežto z druhé se láme
tak do snů se vstupuje jen v prochcaném dětském pyžamu a vzpomínky hlídá matečný arachnid vědomí
krizová výprava do země za vagínou
hřebelcování systematického masa
známý stín vržený neznámým tělem
děloha je nejlepší přítel člověka
avšak není strašnějšího údělu než stát se synem
doživotní hra na třetího
agresivní morfologie nechápavých palců
budiž posvěcena rituální nečistota dětství
tětiva tuhne jako zasolený pupečník
luk se z jedné strany napíná až k ochabnutí
a z druhé jej láme nedětská ruka

VII

vzali jste nám barák vezmeme vám město

zatímco sebelítost uplatňovala své právo cesty spustil se mimoděložní pohon
sdružený živel případku a projekce
nikoli aby ale protože

nikoli ale ale kvantová menstruace výčitek útržky snů v limbu předvědomí
zcizené jako podíl na mateřství
podzemní ještěr deklinuje vaječníky

jazyk plazí středem
u nás v hlavě se tomu říká zrada masturbace prohlubuje absenci akcesorní významy vydávají počet
kam se nedohlédne tam se probrečí bezchybné salto do plodové vody
vzali jste nám dělohu vezmeme vám svět

VIII

jsem na horách mám sex s Terezou a Markem

šedý kocour se zastavuje vždy až za propastí
plnou pečlivě orchestrovaných zapomínek
trvale svolný k nesymbolické kastraci privilegovaných únik nabývá účinku ke dni útěku
útěk nabývá účinku ke dni útoku
obojí je obojí
běžec neběžec živec neživec
zrychlený jazyk zpomaluje svět
stín začíná tam kde končí matka
ústřel paměti podchycený tápajícím ukazováčkem sálající hermetickým patosem dětství
přesahy získávají status dekorací
objekt je střežen psem subjekt je střežen kocourem nesymbolický kastrát na mě křičí ze sna
že život se dá prosrat nebo promrdat

IX

Lucie spí na chatě pod peřinou na které spí obrovští sršáni

analýza je nepřítel státu
dítě je tvořeno proteinem a pádovou koncovkou když není kam uhnout je třeba se propadnout dosycení je nepříčetně dostupná děvka
lyrika je prdel přistižená při činu
toto je útok nikoli útěk
toto je pomsta na bezmoci dětství
toto je pochodeň zapálená proti paměti
nechť mi ctihodné metafory vylížou sítnici
co si strčíš do jazyka to najdeš pod peřinou
had ve skleníku se živí bezuzdnou sebekonstrukcí dále jen jako šedý kocour
kdo chce spát pod peřinou ať si sedne
kdo chce vyhladovět bezmoc ať rodí maso
kdo chce přeskočit propast ať se zastaví

X

možná že život je jen sen a na konci vede cesta ven

všechno je právě tak směšné jak se zdá příteli z nosu ti kape ústřední motiv
závora je nastřižena jako hráz
mikronarativ se hroutí v pointu

na koho ukážeš ten přijde na řadu
některé linie podléhají zkáze a jiné syntéze kdes nechal sen tam najdeš infinitiv
hra na třetího nemá vítěze
mířící prst se ztrácí v dlani
nesouvislé body se hroutí v obrys
smečka šedých kocourů se neslyšně blíží příští stanice
nádraží Holešovice
v podchodu hoří pochodně
a poslední verš rozhodne

Ondrej Hanus (1987) je básnik, publicista a prekladateľ. Bol šéfredaktorom časopisu pre súčasnú poéziu Psí víno, pôsobil na Ústave pre českú literatúru AV ČR. Vydal zbierky básní Stínohrad (Weles, 2008) a Výjevy (Host, 2013), za ktorú získal cenu Jiřího Ortena. Jeho básne boli preložené do angličtiny, rumunčiny a nemčiny. 

Napíšte komentár

Vaša emailová adresa nebude publikovaná. Povinné polia sú označené *

Partneri: