Menalkas, Damoetas, Palaemon MENALKAS Řekni, čí to jest stádo, ó Damoete! – Meliboeovo? DAMOETAS Nikoli, Aegonovo, jež nedávno svěřil mi k pastvě. MENALKAS Kterak jste nešťastné stádo, vy ovečky! Zatímco pán váš Neaeru ze strachu hlídá, by mně snad nedala přednost, námezdník ten, váš pastýř, vás dvakrát v hodině dojí, vám tím veškeru sílu a jehňatům odnímá mléko. DAMOETAS Pomni, že takovou věc bys skromněj měl vytýkat mužům! Známo je, kýms byl sveden – jak úkosem hleděli kozli – v které svatyňce též – však nymfy se laškovně smály! MENALKAS Bylo to tenkráte, myslím, když viděly, kterak jsem řezal zlovolně Mikonu stromky a na nich mladistvou révu. DAMOETAS Zde snad, v bučině staré, když Dafnidu luk jsi a šípy zpřelámal, závisti pln, když viděls, Menalku zvrhlý, já jak dávám chlapci ten dárek – a kdybys byl neměl provést mu nějaký pych, pak závistí bledou jsi zhynul. MENALKAS Co si má počíti pán, když tuhletu drzost má zloděj! Copak jsem neviděl já, jaks Damonu, ničemo, kozla hodlal z nástrahy vzít, ač Lyciska štěkala strašně? Když pak křičel jsem já: „Kam plíží se tamhleten člověk? Tityre, sežeň stádo!“ – tys v rokytí zatím se skrýval. DAMOETAS Cožpak, v zápase hrou byv překonán, [Read More]
Pre pokračovanie článku, si prosím zakúpte predplatné.
Ak už naše predplatné máte, prihláste sa.
