Rozhovor s ředitelem Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě
Ke stoletému výročí Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě přinášíme rozhovor s ředitelem Jaroslavem Čeplem. Mluvili jsme nejen o specifikách odrůd, šlechtění a pěstování brambor, ale také o problematice bramborářské politiky a roli samozásobitelství.
Předně, jak a kdy se vlastně brambory dostaly do Evropy a do Českých zemí?
Cesty, jak se brambory dostaly do Evropy, byly dvě. Uvádí se, že někdy kolem poloviny šestnáctého století je dovezl do Anglie Francis Drake a současně byly dovezeny španělskými dobyvateli na španělský trůn. Jako původ se uvádějí dvě oblasti z Jižní Ameriky – Peru a Chile. Je docela zajímavé, že teprve pak byly brambory z těchto evropských zdrojů, odkud se dále rozšiřovaly po Evropě, dovezeny z Evropy do Severní Ameriky, takže se tam dostaly vlastně oklikou a pak doputovaly i do Asie. Brambory měly na evropský stůl dlouhou a trnitou cestu. Sice byly dovezeny s nějakou zkušeností původních obyvatel Peru a Chile, kteří je samozřejmě využívali jako potravinu a zvláštním způsobem je konzervovali, ale v Evropě existuje řada historek, jak se brambory jedly pocukrované, jedly se bobule, z čehož se pak konzumenti mohli otrávit, atd. Jisté však je, že jak v německých, tak hlavně v českých zemích začali brambory podporovat tamní vládci. U nás poznala jejich potenciál v době neúrod a hladu Marie Terezie a někdy mezi lety 1780 a 1790 začalo být jejich pěstování velmi podporováno. Brambory představovaly levný a rychlý zdroj energie a dokázaly nasytit zvyšující se populaci. Málo se to zdůrazňuje, ale domnívám se, že i v sociálním a společenském kontextu sehrály velkou roli nejenom v zemědělství obecně, ale vůbec v nasycení populace a v podpoře industrializace společnosti.
A je pravda, že název brambory pochází od slova Branibory, tedy že se k nám rozšířily z Braniborska, nebo je to mýtus?
Asi ano. Dodnes přetrvávají různé přenice, jestli slovo brambory pochází od slova Branibory, jak říkáte, nebo od slova „bambol“, které má vystihovat kulatý či oblý tvar hlízy. V šedesátých letech vyšel odborný etymologický článek, kde je Česko rozděleno na různé oblasti podle toho, jak se kde brambory nazývají. Třeba na severní Moravě se jim říká „kobzole“, „erteple“ nebo „jablůška“.
Kolik odrůd brambor je registrováno v EU a kolik v České republice?
V evropském katalogu jich je přes 1 600, u nás přibližně 123, máme tady čtyři šlechtitelské stanice.
Kolik z nich je vyšlechtěných v ČR a které odrůdy jsou ty tržně nejatraktivnější?
V roce 1995 bylo 31 českých odrůd, v současné době je to 74 českých odrůd. U nás se letos aktuálně pěstuje asi 188 odrůd, podle ploch množitelských porostů je ale jen deset odrůd, které zabírají více než 60 procent pěstební plochy, a ten zbytek tvoří těch asi 170 zbývajících odrůd. Takže větší význam má jen několik odrůd. Ale když říkáme brambory, máme na mysli nejenom konzumní odrůdy, ale i odrůdy pro zpracování na výrobky, jako jsou lupínky, hranolky, a hlavně na škrob, tyto odrůdy u nás mají poměrně velkou plochu, pět a půl tisíce hektaru. Z těch nejpěstovanějších odrůd se na výrobu škrobu pěstuje například Eurostarch, z konzumních odrůd například Antonie, Marabel nebo Adéla. To je z té desítky. Někdo říká, že je odrůd zbytečně moc, což je asi pravda, často totiž mají jepičí život. Šlechtitelé zahraniční i naši jsou velmi pilní, odrůd vzniká celá řada, ale málokterá si vydobude své místo na slunci, aby měla dost výhod pro pěstitele (což je asi základ), aby se dobře pěstovala, ale aby byla výhodná i pro trh a pro spotřebitele (na což se někdy dbá méně). Když se však taková odrůda povede, vládne i několik let.
Co se sleduje při šlechtění nových odrůd? Respektive když šlechtíte brambory primárně pro domácí pěstování a spotřebu, existují nějaká specifika ohledně tvaru, velikosti a specifického chuťového kódu, který Češi nebo Slováci preferují?
To je zajímavá otázka. Co se týče chuti, to asi úplně sledovat nejde, i když jsme podávali návrhy na projekty, kde by se chuť měřila nějakými faktory. Zatím se to ale nepovedlo. Jsou soutěže a degustace například v rámci bramborářských dnů. V Česku jsou za lepší brambory považovány ty žlutomasé odrůdy, alespoň donedávna. V Polsku a Anglii měli v oblibě bělomasé odrůdy. Co se týče barvy slupky, například v Maďarsku mají víc v oblibě odrůdy s červenou slupkou. Tvar se spíše využívá směrem k výrobkům – třeba u lupínků je standardem „tenisový míček“, aby výtěžnost byla co nejlepší. U hranolků je zase důležitá délka, všichni známe hranolky od McDonald’s, ty se vyrábějí z odrůdy Innovator, Ludmilla nebo Ivory Russet
Jaká jsou hlavní kritéria při šlechtění nových odrůd?
Na povolování nových odrůd máme ÚKZÚZ, odbor zkušebnictví, který zkouší nově přihlášenou odrůdu ve srovnání s jinými standardními odrůdami, zda je lepší ve vlastnostech, a po dvou letech zkoušení je tato odrůda buď povolena, nebo zamítnuta. Co se týče šlechtitelských cílů, každého zajímá výnos a tvar hlíz, ale úplně nejdůležitějším šlechtitelským cílem je odolnost proti plísni a to se podle představ pěstitelů stále nedaří.
Jak velkým problémem je plíseň bramborová, jak moc je rozšířená a jak významnou škodu dokáže napáchat ve špatných letech?
Ve srovnání konvenčního a ekologického zemědělství použiji konkrétní roky. Brambory lze pěstovat ekologickým způsobem do té doby, než přijde plíseň, protože eko pěstitelé nemají žádný účinný nástroj, jak proti ní zasáhnout. Když to srovnám s letošním rokem, tak přesně teď (rozhovor proběhl 7. srpna 2023 – pozn. red.) máme období, kdy nastupuje plíseň, která úrodu dokáže kompletně zničit. Napadlo mezi 50 a 60 mm srážek, a až se zvýší teploty, za den za dva, tak plíseň nastoupí. Již bylo naplněno tzv. kritické číslo, jímž se hodnotí řada faktorů jako suma srážek, suma teplot, vlhkosti a pěstitelům se doporučuje, kdy je třeba ošetřovat. Loni se plíseň neobjevila skoro vůbec, takže ekologičtí pěstitelé měli srovnatelné podmínky s těmi konvenčními a nebyl problém. Letos se pozdě sázelo. Pokud plíseň nastoupí tento týden a hlízy ještě nejsou narostlé (kromě velmi raných odrůd), tak to bude špatné. Doteď zemědělci ošetřovat nemuseli, ale teď budou muset ošetřovat každý týden. Pokud by bylo nasazení plísně masivní, tak by dokázalo zničit až dvě třetiny úrody.
Jaké je srovnání velikosti ploch ekologického a konvenčního pěstování brambor?
Ploch brambor máme něco přes 22 tisíc hektarů v podnicích plus samozásobitelé, celkem asi 29 tisíc hektarů. Bio brambory se počítají na stovky hektarů, to je řádově jen zlomek.
V kruzích ekologického zemědělství se často diskutuje, že povolených přípravků na ochranu rostlin v ekologickém zemědělství je málo, neboť Česko a Slovensko představují malý trh pro biopotraviny a pěstitelů je nízký počet – na rozdíl od zemí, jako je Německo, Rakousko, Francie. Proces zavádění a testování je velice nákladný a časové náročný a nevyplatí se. Existují v zahraničí fungicidy na plíseň bramborovou povolené v ekologickém zemědělství, které u nás zatím nejsou a má smysl je zavést?
Ne, v případě fungicidů v ekologickém zemědělství to neplatí. U brambor je to celoevropský problém. Používají se přípravky s hydroxidem měďnatým, ale u nich nebyla prokázána velká účinnost. Jsou různé výluhy z kopřiv nebo jiných bylin, které jsou účinnější, ale v boji proti plísni je skutečně nejlepší ukončit vegetaci, plísni zabránit v přenosu z natě na hlízy (pokud už pod zemí stihly narůst) a neriskovat, že je plíseň napadne.
To znamená, že pro ekologické pěstitele je nejlepší zařadit brambory do osevního postupu, tak aby plodily jako rané brambory, a tím se mohou tomuto problému, který nastupuje až během léta, vyhnout?
V Polabí, kde se sází v březnu či začátkem dubna a sklízí se v červnu, mají šanci dotáhnout to do konce a plísni utéct. Tady na Vysočině je to sázka do loterie. Jsou roky, jako byl ten minulý, kdy to vyjde úplně, ale stává se to tak jednou za deset let.
Kvůli tomu, že bylo sucho?
Ano. Plíseň v porostu je a čeká na vhodné podmínky.
Pozorujete v kontextu změny klimatu například migraci invazních škůdců, nové nemoci, výkyvy teplot, výkyvy srážek nebo nějaké nové fenomény, na které se snažíte adaptovat šlechtěním nových odrůd?
Šlechtění na suchovzdornost je významný faktor, který šlechtitele zajímá. Ve spolupráci s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Praze jsme dělali screening současných odrůd, jak dokážou hospodařit s vodou, pomocí snímkování, výpočtem indexů. Šlechtění brambor je dlouhodobý, desetiletý proces, takže než se šlechtitelské cíle projeví, chvilku to trvá. Ale pracuje se i s odrůdami, které více odolávají suchu. Co se týče chorob a škůdců, je to snad jedině mandelinka. Její výskyty se také střídají podle počasí, zejména na jižní Moravě jsou někdy katastrofické, ale objevují se i na Vysočině. Existuje však účinná biologická ochrana pomocí přípravků NeemAzal (účinná látka ze semen tropické rostliny azadirachta) a Spintor (fermentační činností bakterií Saccharopolyspora spinosa).
Jen dodám, že účinkují na mandelinku ve stadiu larvy, nikoli na dospělce, jak se někteří domnívají, a jsou pak z použití těchto prostředků zklamaní.
Ano, samozřejmě.
Odrůda Keřkovské rohlíčky byla vyšlechtěna v Čechách. Jaký je původ jejího vzniku? Kdy byla vyšlechtěna a k jakému účelu?
Keřkovské rohlíčky jsou nejstarší, byly vyšlechtěny v roce 1940. Zajímavé je, že někdy v devadesátých letech byly vyřazeny ze sortimentu, protože trpěly na různé neduhy a byly zamořeny virem. My jsme odrůdu ozdravili pomocí technik tkáňových kultur a znovu přihlásili. Není to extra rozšířená odrůda, na trhu se objeví občas. Lidé název odrůdy znají, ale vzhledově současným odrůdám nekonkuruje. Bohužel, protože na salát jsou vynikající.
Další specialitou je odrůda Valfi s modrou dužninou.
Nejenom odrůda Valfi, ale i odrůda Val Blue, to je náš počin díky kolegyni Ing. Domkářové. Je to výsledek snahy rozšířit sortiment o barevné odrůdy. Val Blue vznikla křížením, a co se týká barvy, je kvalitnější. Valfi neměla barvu tak výraznou, zejména po uvaření. Val Blue má barvu sytě fialovou a od loňského roku máme i odrůdu s červenou dužinou, Val Red. Cílem je stejně jako u těch fialových ozvláštnit nabídku brambor o barevné odrůdy.
Když se každý rok procházím kolem stánků bramborářů na veletrhu Země živitelka a listuju katalogy odrůd brambor, tak je zajímavé, že v názvech odrůd dominují ženská jména. Škrobové brambory mají čistě mužská jména, třeba Jonas, Lukas, Tarzan, a na speciální přípravu delikates jsou určeny odrůdy Annabelle, Cecile, odrůdy loupané Sunita, Princess, Sunshine apod. Jak je to tedy s konstruováním názvů odrůd?
Když odrůdu přihlašujete pod nějakým kódem, musíte navrhnout jméno. Podle legislativy samozřejmě nesmí mít stejné jméno jako minulé a současné odrůdy. Když to vezmu z historického hlediska, u stanic, jako je Keřkov, což je nejstarší stanice, dbali na to, aby v názvu odrůdy bylo K a R, vznikly tak například názvy odrůd jako Karin, Krasa.
Škrobárenské odrůdy nesly zeměpisné označení podle kopců nebo řek – Sázava, Oreb, Kamýk. Tak tomu bylo do devadesátých let, pak nastal ve šlechtění velký boom, každá stanice má za rok hned několik odrůd. Šlechtitelé z Velhartic volí třeba i křestní jména svých blízkých. My máme výzkumnou stanici ve Valečově, chtěli jsme mít v názvech „Val“, aby odkazovaly na původ vniku – Val Blue, Valkýra, Valda a další. Ale používají se i jména světová, třebaže se jedná o české odrůdy, například Susan a Red Anna; je to už takový pelmel.
Podle výzkumů jsou čeští zahrádkáři a samozásobitelé významnými pěstiteli brambor. Uvádí se ve statistikách, kolik vypěstují brambor, a existují nějaké odrůdy oblíbené mezi zahrádkáři, které nereflektují tržní trendy?
Odrůdy speciálně určené pro zahrádkáře nejsou. Používají velmi rané odrůdy, například ty, které jsou v nabídce maloprodejen nebo které zahrádkáři získají třeba výměnou mezi sebou a řeknou si, že odrůda je dobrá. Statistika podle svých metod dopočítává plochy, které jsou pod jeden hektar, nebo menší plochy zahrádkářů. Celkem máme nějakých 29 tisíc hektarů. Docela dobře víme, kolik ploch je v zemědělských podnicích, na to jsou evidence – je to asi 22 700 hektarů. Zbytek se dopočítává díky informacím statistického úřadu – na domácnosti připadá asi 7 tisíc hektarů. To jsou oficiální čísla, která se všude uvádějí.
Když to srovnáme s jinými zeměmi EU, jak jsme na tom se samozásobitelským pěstováním, je to nějak významné?
Já myslím, že ano, pěstování u zahrádkářů v Německu nebo Rakousku není rozšířené v takové míře jako u nás. Mladá generace už o to nemá zájem nebo lidé mají méně času. Ale je to významná součást, a samozřejmě když se s někým bavíme, tak se lidé ptají, jaké brambory doporučujeme. V supermarketu je nabídka výběru odrůd omezená, kupovat brambory od svého pěstitele je vždycky lepší, ale asi vůbec nejlepší je, když si brambory člověk pěstuje sám. Když si je vypipláte, tak vám chutnají nejvíc.
V bramborách jsme soběstační zhruba ze 75 procent, jsou do tohoto objemu započítáni i samozásobitelé, zahrádkáři?
Myslím, že ano. Vždycky se budou nějaké brambory dovážet a nějaké vyvážet, to je zcela přirozené.
Když jste zmínil ten dovoz, v současné době je Egypt hlavním dovozcem brambor do Evropy. Čím to, že se Egypt stal takovou bramborářskou velmocí?
Během roku jsou na evropských trzích dostupné různé brambory. Podle terminologie označujeme jako nové brambory ty od 1. ledna do 15. června. To jsou první brambory a jsou dováženy ze severní Afriky, z Egypta a Maroka. Potom se evropský trh plní bramborami z jižního Španělska, jižní Itálie. Záleží na tom, jaký je ročník. V dubnu a květnu začíná sklizeň v Polabí, takže to opět přicházejí české brambory. Jinak největším producentem a exportérem brambor je trojlístek Holandsko, Německo, Francie. Speciálně Holandsko expanduje se svými odrůdami do celého světa.
V tomto kontextu mne zaujalo, že Čína jenejvětším globálním producentem brambor, a to primárně díky vládním strategiím a pobídkám na pěstování a integraci brambor do stravování. V závěsu za Čínou je Indie. Jak si vysvětlujete tento trend, nesouvisí to – ostatně jako v minulosti – opět s množstvím dělníků a zvyšující se populací, která potřebuje levně nakrmit?
Myslím, že máte pravdu. Rok 2008 byl mezinárodním rokem brambor a kladl se důraz na význam brambor jako nástroje v boji proti hladu, který – ač se nám to může zdát neuvěřitelné – ve světě představuje velký problém. Byly proti sobě kladeny plochy brambor z rozvojových a rozvinutých zemí a strategie a pobídka k rozšíření pěstování brambor v rozvojových zemích trvá dodnes. Ne že by Čína byla rozvojová země, ale z důvodu nárůstu populace představují brambory jako zdroj energie a vitaminů to nejlepší. Čína vždy měla velké plochy brambor, stejně jako Indie, Rusko, Ukrajina, Polsko (které v posledních letech dost snižuje), byly to bramborářské velmoci.
Z českých statistik od roku 1920 vyplývá, že rok 1937 byl nejvýznamnější z hlediska plochy brambor, které zabíraly nějakých 507 tisíc hektarů. Od roku 1952 už tento počet strmě klesal, až do dneška. Dnes jsme z historického hlediska na zanedbatelných výměrách. Jak lze tento stav interpretovat? Proměnila se struktura společnosti, kdy manuální činnost nedominuje a sní se tak méně brambor, nebo to s tím nijak nesouvisí?
Když začneme od konce, tzn. od současné doby, tak za rok se sní 60–70 kg brambor na osobu. Když jdete do restaurace, většinou jsou jako příloha brambory nebo výrobek z brambor, potom knedlík, rýže. Spotřeba brambor na hlavu v padesátých letech a dnes není příliš rozdílná. A pak – zvýšily se výnosy, v padesátých letech to bylo 12–14 tun na hektar, dnes je jich 30–35, ale hlavně se změnil účel použití. Ve dvacátých letech se až do druhé světové války používalo hodně brambor na zpracování, na líh, dnes kdybych chtěl někomu koupit kořalku z brambor, tak ji skoro neseženu. Líh z brambor se už nedělá, protože je to drahé. Lihovary a škrobárny dřív byly pomalu v každé větší vesnici, dneska máme škrobárny dvě, ale s obrovskou kapacitou, vždyť ta plocha je asi 5 300 hektarů. Rovněž se brambory přestaly používat na krmení. Dříve se zkrmil velký objem brambor, to už dnes vlastně vůbec není. To všechno dohromady a soběstačnost, to jsou faktory, které působily na snižování objemu vypěstovaných brambor.
Mohl byste ještě ve zkratce přiblížit dějiny Výzkumného ústavu bramborářského?
V letošním roce máme 100 let od založení. Popud přišel od Družstva pěstitelů zemáků, které vzniklo před první světovou válkou. Sdružovali se v něm pěstitelé a průmyslníci, kteří zpracovávali brambory a naznali, že by bylo dobré založit instituci, která by zkoušela odrůdy, a tak iniciovali založení Výzkumného ústavu bramborářského, ale tenkrát jako státního ústavu. Z ministerstva zemědělství a ministerstva financí na to sehnali peníze a vznikly čtyři „výzkumné ústavy“: lihovarnický, škrobárenský, pěstitelský a později ještě ochrany brambor. Po druhé světové válce se zřizovatelé hodně měnili. Zlomový byl rok 1992, kdy došlo k privatizaci.
Tématem, které v poslední době hodně rezonuje, je problém eroze. Půdy v ČR jsou z nějakých 60 procent postiženy erozí, brambory se uvádějí jako erozní plodina. Zkoumají se metody a opatření na zmírnění erozí, například podsev pelušky nebo jiných doprovodných plodin?
Velice intenzivně. Jednak jsou vymezené plochy, kam brambory patří a kam ne, to je bez debat. A tam, kde se brambory pěstují, existují různé možnosti protierozních opatření s využitím strojů, které v době sázení vytvářejí různé hrázky mezi řádky nebo důlky nebo na vrcholu hrůbků žlábek, to vše patří k agrotechnickým opatřením. V rámci přípravy nových projektů zkoušíme osívat hrůbky pšenicí a žitem – přímo do hrůbku, zkoušejí se různé směsky. Já jsem vůči tomu byl skeptický, protože plevele dokážou být konkurenceschopné co do světla, živin a vody, ale u obilí to funguje docela dobře, zkouší se to. Na úpravách hrůbků už se pracuje delší dobu, také je již možné používat protierozní plečku.
Vláda loni schválila koncepci vývoje, výzkumu a inovací, ministerstvo zemědělství chce podpořit částkou 15 miliard korun právě výzkum do roku 2032. Oblastí, která je v prostředí České republiky a Slovenska v rámci výzkumu hodně podceňovaná a málo zastoupená, je ekologické zemědělství. V souvislosti se strategií Farm to Fork budeme muset navyšovat plochy ekologického zemědělství tak, abychom produkovali i více biopotravin. A například poptávka po domácích bramborách v biokvalitě je větší než nabídka. . Chystáte se v rámci výzkumného ústavu na nějaké speciální pokusy nebo zavádění nových technik a ekologických metod pěstování brambor?
V rámci koncepce se pro rostlinnou výrobu rozpracovaly výzkumné směry, které přirozeně začínají šlechtitelskými otázkami, důraz je na ekologické zemědělství. Koncepce je založena na třech klíčových oblastech: biodiverzita, smart zemědělství (počeštěno) a klimatická změna. Do nich se promítají výzkumné směry. Peníze, o kterých jste mluvil, slouží ke dvěma podstatným účelům. Zaprvé k financování veřejné soutěže ve výzkumu a vývoji Země 2 – tam se právě hlásí jednotliví zájemci se svými návrhy projektů a jedním z preferovaných směrů je právě ekologické zemědělství. Druhou podporovanou oblastí je tzv. institucionální financování v rámci Dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumných organizací.
Které hlavní výzvy a bariéry považujete za významné v rámci ekologického zemědělství a měli bychom se na ně v nadcházejících patnácti letech cíleně zaměřit? Jsou odrůdy doporučené pro ekologické zemědělství?
Zase je to ta odolnost proti plísni, to je číslo jedna, protože nemusíte použít průmyslová hnojiva, ale kvalitní kompost, kvalitní organické hnojivo, to bramborám vyhovuje, proti plevelům nemusíte ošetřovat, tam to lze řešit mechanickou kultivací, proti mandelince je účinný ruční sběr nebo existují eko přípravky, o kterých jsme hovořili. Ale to stěžejní je plíseň. Dříve se jako odolnější jevila odrůda Bionta, to je tak před deseti lety, ale později už odolnost byla nižší. Nyní se už nepěstuje a plnohodnotnou náhradu nemá.
Ceny potravin, to je téma, které v posledních letech rezonuje, nejen kvůli inflaci. Zemědělci říkají, že v celém hodnotovém a distribučním řetězci většinou tahají za ten kratší konec. Souhlasíte s tím, že výkupní cena stagnuje, že zemědělec dnes za svůj produkt v rámci prvovýroby dostane velice nízkou cenu, přestože cena potravin, brambory nevyjímaje, stoupá?
Všechno určuje mezinárodní konkurence neboli to, jak se brambory urodí v Evropě. Vloni byly u největších producentů brambor nepříznivé povětrnostní podmínky, a tak řetězce byly nuceny nakupovat za vyšší cenu. Ale kdybychom šli na nějaký jednoduchý model výpočtu ceny, počítejme cenu vstupů na jeden hektar brambor, řekněme řádově 100 tisíc, a produkci tržních hlíz (ne hrubý výnos), řekněme třeba 20 tun, tak to máme pět korun za kilo, aby byly pokryty alespoň náklady. A čím déle se brambory dostávají na trh, tím větší cenu je pak třeba přičíst na skladování. Řekněme, že v současné době jsou zemědělci lehce nad náklady, ale jsou roky, kdy prodávají brambory po čtyřech, třech korunách, nebo dokonce i levněji, jsou-li třeba ve Francii k mání brambory za pakatel. A když budeme ve výpočtech pokračovat: za brambory dostane sedm korun, musí je umýt, zabalit, dovézt do nějakého supermarketu a ten je prodává kromě akcí za 25 korun i více. To je zase politika řetězců. Kdyby za brambory dostal více než sedm korun, tak by to šlo, ale převážně tomu tak není, tržby bývají pod náklady, a to ať se pak člověk nediví, že pěstitelů ubývá. Technika pro pěstování a zpracování brambor je velmi drahá.
A mělo by tedy ekonomicky pro pěstitele smysl, kdyby si spotřebitelé více kupovali přímo od nich, bez prostředníků?
Tak to asi určitě, kdo chce, již tak činí. Ale řekněme si: když jde člověk na nákup ve větších městech, je snazší koupit střední balení brambor s celým nákupem než někam cestovat jenom pro brambory. Možnosti jsou ale na farmářských trzích apod. Při dnešním životním stylu dnes ale převládá nákup v supermarketech.
V padesátém osmém byla na Slovensku vyšlechtěna první slovenská odrůda „tatranky“, byla určena na škrob. Spolupracujete se slovenským bramborářským výzkumným ústavem?
Dlouho jsme měli velmi úzkou spolupráci s bramborářským výzkumným ústavem ve Velké Lomnici, měli jsme společné úkoly. Spolu jsme pracovali na stejných věcech a výsledky jsme pak dávali dohromady společně. Po privatizaci to ani u nás nebylo lehké, protože jsme byli součástí koncernu OSEVA. Nejprve se ústav rozdělil na část šlechtitelskou a část výzkumu. Každá část se privatizovala jinou formou. My jsme se privatizovali do formy s. r. o. Řekněme, že se nám bramborářský výzkum podařilo zachránit. Ale na Slovensku, kde ústav patřil pod firmu Slovosivo, to pak asi nešlo žádoucím směrem, výzkumný ústav byl nakonec zrušen úplně. Vím, že tam měli odrůdy a křížence velmi kvalitní, a snad se něco z toho i stále využívá. Ale obecně bramborářství na Slovensku nemá na růžích ustláno, protože v ČR se podařilo pro pěstitele vydobýt nějakou podporu z národních i evropských dotací v rámci komodit citlivých na pěstování – průmyslových brambor, donedávna i konzumních brambor. Dnes to nahrazuje integrovaná technologie. Dále máme podporu na testování sadby a na tvorbu genotypu. Ale na Slovensku tomu myslím nebylo moc přáno. Tam šla plocha sadbových i konzumních brambor výrazně dolů. Vím o iniciativě Spišský zemiak, kdy brambory musí splnit určité parametry, nad nimiž bdí ÚKSUP. Pak je vydán certifikát pro Spišský zemiak, což je pro spotřebitele záruka kvality a obecně propagace spotřeby kvalitních slovenských brambor. Byť jsou plochy brambor na Slovensku menší, tak ve Spišské Belé se každý rok pořádá skvělá akce Spišský zemiakarský jarmok, letos proběhne 23. září už 19. ročník, po odborné stránce akci zajišťuje ÚKSUP s velkou podporou města.
