„Vyvlastnění není krádež“: nejvyšší čas odškodnit oběti kapitalismu
Diskuse o zabavování majetku ruských oligarchů nás nutí se ptát, kdy začneme zabavovat majetek všech oligarchů globálního Severu. I oni totiž vedou už po generace válku, která má na svědomí stovky milionů životů.
Dne 22. února uznal ruský prezident Vladimir Putin nezávislost separatistických „republik“ Doněcka a Luhanska. Německý kancléř Olaf Scholz v reakci na tento krok zastavil proces certifikace dokončenému plynovodu Nord Stream 2. O dva dny později vtrhla vojska Ruské federace na Ukrajinu. Celá Evropa se ocitla v šoku. Následovalo odsouzení agrese, vlna solidarity s napadenými a ekonomické sankce. Evropané si zároveň uvědomili svou závislost na ruském plynu. Fakt, že naše energetická spotřeba sponzoruje imperiální armádu, se stal bolestně očividným a není možné jej ignorovat.
Alternativou k ruskému plynu může být zkapalněný plyn ze Spojených států. Ale i orientace na americký fosilní průmysl s sebou nese nejedno etické dilema. V roce 2016 se v Americe odehrály násilné střety mezi policií a původními obyvateli o ropovod Dakot Access vedoucí v těsné blízkosti siouxské rezervace Standing Rock. Při střetech se soukromými bezpečnostními službami, policií a národní gardou bylo zraněno několik stovek protestujících. Ti se rozhodli svými těly bránit konstrukci ropovodu, který ohrožuje jejich zdroj pitné vody. Protesty byly nakonec potlačeny a ropovod zprovozněn. Dá se říci, že se jedná o pokračování imperiální války, kterou proti původním obyvatelům a obyvatelkám vedou potomci bílých osadníků už 400 let.
Tyto dva příběhy symbolizují rozkol v západních reakcích na násilí umožněné dvousetletou politikou fosilního průmyslu. Dvoje potrubí; ropovod a plynovod; Dakota Access a Nord Stream 2; dvě války; dvě reakce; dvě představy legitimity.
Ruská invaze na Ukrajinu
V reakci na ruskou agresi rozpoutaly západní země proti režimu Vladimira Putina ekonomickou válku. Odstřihly velké ruské banky od mezinárodního platebního systému SWIFT, zmrazily devízové rezervy a začaly zmrazovat a zabavovat majetek Putinových nejbližších spolupracovníků. Rozjel se tak mezinárodní hon na ruské jachty a letní sídla vlastněné přes různé bílé koně a skořápkové společnosti.
Samotný akt vyvlastnění má plnit dva účely. Na jednu stranu je tu představa, že právě z třídy ruských oligarchů Vladimir Putin čerpá svou moc, a proto jsou to především oni, kdo ho může reálně zastavit.
Na druhou stranu má zábor majetku sanovat škodu napáchanou Putinovým režimem. Tento krok čerpá legitimitu z faktu, že zdrojem zabaveného bohatství je právě Putinův autoritářský režim. Český ekonom Tomáš Sedláček pro Českou televizi v tomto duchu uvedl, že pokud ruským oligarchům „zabavíme peníze a potom je dáme na poválečnou obnovu, ať už Ruska, nebo Ukrajiny, tak si myslím, že uděláme dobře“. A pravicový politik TOP 09 Ondřej Kolář se v souvislosti s tímto tématem dokonce nechal slyšet, že „vyvlastnění není krádež“.
Jsme tak svědky změny perspektivy, kdy se ještě donedávna nedotknutelný soukromý majetek stává předmětem společenské diskuse ohledně jeho zabavení ve veřejném zájmu. To, co byla včera nemyslitelné, je dnes legitimní součástí našeho politického repertoáru adekvátních reakcí na Putinovu agresi.
Ontologická válka
Probíhající diskuse o legitimitě zabavování majetku jedinců, kteří zbohatli na (dnešní optikou) zločinném a agresivním válečném režimu, otevírá možnost bavit se i o obětech jiné války. Války, která probíhá už několik staletí a jejíž oběti nikdy nebyly odškodněny. Ba co víc, oběťmi této války se pomalu, ale jistě stáváme i my sami.
Jedná se o dobyvačnou válku, kterou vede západní kapitalismus a imperialismus proti zbytku světa a jeho rozmanitým modům bytí. Tato válka je jiná než válka na Ukrajině. Není to toliko válka politická, národní nebo etnická. Je to válka ontologická, je to válka o podstatu samotného bytí světa a především lidského bytí ve světě.
Indický antropolog Amitav Ghosh ve své poslední knize Nutmeg’s Curse popisuje právě toto vedení války. Západoevropská imperiální válka podle Ghoshe není konvenční válkou, která by končila kapitulací jedné ze dvou válčících stran a následným mírem. Je to válka totální. Válka, která se odehrává na frontě života.
Jako jeden z mnoha příkladů této totální ontologické války uvádí osidlování Severní Ameriky. Původní obyvatelé v tomto procesu nebyli vytlačováni pouze za pomoci armády, ale především za pomoci celkové transformace severoamerické přírody, potažmo krajiny. Evropští osadníci – na základě tehdejších teorií britských filozofů Francise Bacona a Johna Locka – věřili, že základem vlastnictví je práce. Zdánlivě panenská příroda nového světa tak podle nich nikomu nepatřila, a byla proto dostupná k přivlastnění skrze zemědělskou kultivaci.
V tomto procesu Evropané ale důsledně ignorovali jiné, neevropské způsoby kultivace a vztahování se ke krajině. Zatímco Evropané krajinu chápali jako objekt, původní obyvatelé a obyvatelky v mnohých částech světa se ke krajině a jejím prvkům vztahovali jako k autonomním členům vlastního společenství. Antropoložka Elizabeth Povinelli ve své knize Geontologies ukazuje, že australští Aboridžinci chápou určité krajinné prvky (například skalní útvary či korálové útesy) jako své předky. Osadnické zásahy do krajiny v podobě zemědělství, těžby nebo znečištění narušují celkové ekosystémy těchto útvarů včetně jednotlivých skupin původních obyvatel, které se k nim kulturně vztahují a existenčně na těchto ekosystémech závisejí.
Ovšem toto vztahování se ke krajině, které akcentuje především mechanismy vzájemnosti a péče, nebylo s evropskou logikou kultivace a extrakce slučitelné. Čím více tedy osadníci poevropšťovali krajinu, tím více se tato krajina pro původní obyvatele a obyvatelky stávala nehostinnou a nepřátelskou. S rozšiřováním polí a pastvin ubývalo lesů a lovišť. S hlukem a odpadem modernizace a kapitalismu prchala divoká zvěř a skupiny původních obyvatel byly zatlačovány hlouběji do vnitrozemí. Oproti všeobecně přijímané teorii, že původní obyvatele a obyvatelky decimovaly především evropské nemoci, Ghosh tvrdí, že je decimoval hlavně hlad. Jejich rezistence vůči evropským nemocem nebyla nijak výrazně slabší, ovšem jejich odolnost vůči kapitalistickému způsobu bytí v přírodě a s přírodou ano.
Válečné reparace
Vzdor původních obyvatel vůči evropeizaci krajiny se vždy setkával s tvrdou odezvou. Australští i američtí původní obyvatelé byli fyzicky likvidováni, naháněni do rezervací a jejích děti umisťovány do internátních škol na převýchovu. I protestující z rezervace Standing Rock ve svých požadavcích formulovali vlastní vztah k přírodě jako k členovi společenství. Odpovědí fosilního kapitálu byly obušky, oslepující granáty, gumové projektily a vodní děla v mrazivých teplotách.
O klimatické změně a globálním znečištění se mnohdy mluví jako o důsledcích všeobecné lidské činnosti. To, co se zamlčuje, je, že se jedná o důsledek aktivity relativně úzké skupiny lidí, kteří na znečištění vydělávají a v případě odporu vedou špinavou válku proti zbytku světa. Paralela s Putinovými oligarchy se tak přímo nabízí.
Zatímco ruští oligarchové vydělávali na věrnosti Putinovu režimu a přímé i nepřímé podpoře jeho imperiálních výpadů, západní oligarchové také vydělávali na potlačování lidských práv, nezvratné devastaci krajiny a jiných způsobů života. Zatímco ruské rakety v Mariupolu ostřelují obytná sídliště a ničí životně důležité infrastruktury, extraktivní a fosilní kapitál opakovaně ničí zásoby pitné vody, globálním znečištěním znehodnocuje zemědělskou půdu a tvrdou represí potírá protesty zasažených populací od Standing Rock až po Ende Gelände. Ostřelování obydlí Evropanů totiž není kvalitativně jiné než například deforestace amazonského pralesa a likvidace domovů místních obyvatel nebo odčerpání zásob pitné vody v důsledku těžby na česko-polské hranici.
Pokud jsou naše politické špičky ochotny otevřeně diskutovat o zbavování majetku ruských oligarchů, kteří vydělali na zločinném režimu, musíme se ptát, proč takovou diskusi nevedeme už dávno o západních oligarších, kteří vydělali a nadále vydělávají na ontologické válce. Tato válka trvá už několik set let a vyžádala si přinejmenším stovky milionů životů. Pokud je legitimní požadovat po Putinovi a jeho stoupencích odškodné za bestiální invazi na Ukrajinu, proč není možné totéž požadovat i od západních naftových baronů, kteří se stejnou brutalitou decimují ekosystémy a lidské životy po celém světě?
Autor je ekonomický antropológ