Sbohem diktátu autorit

foto: Barbora Girmanová

Bez autority režiséra, bez nadřazenosti jednoho, bez diktátu. Konsenzuálně, kolektivně a svobodně. Tak tvoří Dočasný kolektív. Na slovenskou divadelní scénu přinesl v roce 2019 něco jako nový vítr. (Ne)inscenací Centrum lásky k feminizmu projevili tvůrci zájem o témata, která se sice v divadle otevírala, ale zpracovali je celkem jinak. Happening Moneyfest formou nakažlivé hry zpracovává zvěrstva kapitalismu. V září Dočasný kolektív uvedl premiéru nové inscenace – Up Yours!

Dočasný kolektív netvoří pevná skupina tvůrců (proto Dočasný), tím pádem díla pod hlavičkou Dočasného kolektívu nemusí nutně tvořit stále ti samí lidé. Jakési pevné jádro ale tvoří Matej Benčík, Štefan Benčík, Alexandra Gašparovičová a Lucia Iffková. V Moneyfestu a Up Yours! se k nim přidávají ještě Jakub Matejčík a Dávid Selecký. Saška Gašparovičová na otázku, kdy se všichni dali dohromady, odpověděla: „Poznáme sa dlho.“ Je to všeříkající a je to cítit. Tvůrci mezi sebou mají mezilidské vazby a pouta, která divákovi mohou i nemusí být zřejmá, každopádně vlastně nejsou podstatná. Mnohem podstatnější je to, čemu se Dočasný kolektív věnuje a jakým způsobem.

Jejich kontinuální tvorba je silně společensky angažovaná. Odpovídá až aktivistickým způsobem na současná témata, která se přelévají skrze mladou společnost. Vycházejí vždy ze sebe, z toho, jaké téma je trápí a tím pádem i spojuje. Tvoří pak na základě rešerše, osobní i faktické, a kolektivní tvorby. Tematicky se zatím věnují v podstatě socio-ekonomickým problémům. V dílech postupují od jedné konkrétní situace nebo informace k další, vše ale funguje pod velmi zřetelným obloukem jednoho tématu, které myšlenkově zastřešuje celek. Zdá se to jako jednoduchá a zřejmá věc, ale není tomu tak. Cílem Dočasného kolektívu totiž není ukázat nebo prezentovat jen jeden pohled na věc. Prezentují určitou názorovou pluralitu a různorodost a tím podněcují i určitou polemiku a debatu mezi diváky.

Předchozí tvorba Dočasného kolektivu ale celkem jasně určila jejich umělecké směrování. V Centru lásky k feminizmu, které vytvořili jako Mliečny zub Štúdia 12, se věnují jakémusi představení různých forem feminismu, feministických hnutí, situací nebo momentů, ale i vlastních názorů. Divák je svobodný, není mu přiřazena židle, na které musí strávit celou dobu. Je mu představen sled situací, výstupů i textů. Představení plynule končí debatou, kterou podněcují sami tvůrci. Oproti tomu happening Moneyfest, který měl premiéru minulé léto na festivalu Tehláreň v Liptovském Mikuláši, formou bizarní živé hry, kdy performeři jsou figurky a diváci jsou hráči, kteří za žetony od figurek dostávají různé podivné „zážitky“ (od masáže přes facku komukoli až po tetování), je silným nastavením zrcadla. Hra, kterou diváci hrají, je velmi příjemná, zábavná a neskutečně zlá. Tvůrci totiž přetvořili základní principy kapitalismu a přetavili je do něčeho, co se na první pohled zdá jako naivní prvoplán. Moneyfest je ale díky velké participaci diváků živým tvarem a něčím naprosto geniálním. Participace a angažovanost diváků v procesu představení byla pro Dočasný kolektív vždy výraznou složkou.

V Up Yours! se ale něco mění. Dočasný kolektív vytvořil základ inscenace Up Yours! na rezidenci v Divadle Pôtoň a finální tvar se dotvořil v Bratislavě v rámci festivalu Divadla NUDE Showcase: unseen realities. Změna od jejich přechozích děl je už v základní struktuře. Up Yours! je totiž bezpochyby divadelní inscenací. Prostor pro performery a diváky je pevně rozdělený, divák se do průběhu představení velmi nezapojuje. Scéna je tvořena z několika samostatných prvků, například prostor s barevnými míčky, sbírka starých televizorů nebo plotová síť plazící se od stropu až na zem. Tyto prvky jsou využívány jako jednotlivé pomyslné prostory. Výtvarná složka, tedy scénografie, kostým a světlo, je velmi výrazná. Scéna i světla působí jako studio, drsně a chladně. Kostýmy tvoří v podstatě dnešní moderní oblečení s prvkem kroje, převažuje černá, bílá a červená. Výtvarná složka ale dodává inscenaci něco, co předchozím chybělo. Je to určitý prvek profesionality, vážnosti. To přináší jistotu, která jako by pomyslně za tvůrci během představení stála. Zároveň je v porovnání vidět velký rozdíl a posun, co se jakési připravenosti materiálních složek týká. Je zkrátka vidět, že se už nehraje jen tak v civilu.

Inscenaci tvoří sled scén a obrazů, kterou vždy otevírá jeden z pěti performerů monologem reflektujícím nějakou osobní zkušenost, myšlenku nebo názor. V Up Yours! se tematická přesnost mírně tříští a rozplývá. Základ není až tak pevně uchopen jedním tématem jako v předchozích počinech Dočasného kolektivu, kde bylo jasné, čemu se věnujeme – pestrost feminismu, kritika kapitalismu. Monology otevírají situace, které se věnují například postavení muže ve společnosti, kurzu pro ženy, jak přistupovat k sexu, nebo úskalím, kterým čelí člověk/klient na cizinecké policii. Myšlenkový rámec inscenace tedy zůstává otevřený k interpretaci divákem. Vše je možno vnímat jen jako osobní výpovědi, mumraj společenské kritiky nebo například jako průřez životem jednotlivce, který se prostě a jednoduše setkává s různými tématy. Osobně jsem celek vnímala přes kritiku společnosti střední Evropy, přes generační (a názorový) střet mladších a starších liberálů, přes xenofobii a určitou nevstřícnost a neochotu přivítat něco nové. Nutno dodat, že při scéně na cizinecké policii (performer Dávid Selecký představuje zaměstnance cizinecké policie, nesmírně nudným a monotónním hlasem čte vyhlášku, ostatní čekají ve frontě a nerozumějí ani slovo, protože jsou cizinci) se mi až nepříjemně živě vybavil proces zařizování přechodného pobytu na Slovensku. Problémem je ale v některých místech určitá nečitatelnost a nesourodost. Hlavně ke konci se začne struktura trochu tříštit, což je tvořeno pravděpodobně změnou atmosféry a rozdělením akcí – každý performer se věnuje jedné činnosti, vzniká jakýsi organizovaný zmatek, ale divák v ten moment vlastně neví, na čem je a proč to tak je. Celkově je ale Up Yours! velkým posunem pro Dočasný kolektív. Vědomá práce například s hudbou, tancem a světelným designem dodává celku něco navíc, to, co v předchozí tvorbě možná trochu zaostávalo.

Dočasný kolektív začíná být na slovenské nezávislé scéně vidět a začíná do ní patřit. Uvidíme ještě, jak se vyvinou další projekty a zdali nezaspíme na vavřínech. Vlna společenského a politického uvědomění a jakéhosi aktivistického divadla je ale rozhodně příjemná.

Autorka je poslucháčkou divadelnej dramaturgie.