Věštění z čajových lístků a stránek knih

Seriál o knihách a lidech „za knihami“ je na konci. Nezbývá než se zkusit podívat do budoucnosti a zafabulovat si, co nás v dohledné době v literárním provozu asi čeká. Nejdřív si zopakujeme některá fakta, která rámují současný knižní provoz napříč zeměmi. 

Prvním obecným faktem a už takovým železným pravidlem knižního byznysu je, že všechno neustále zdražuje, papír nebo energie se už nejspíš na ceny před pandemií a ruskou invazí do Ukrajiny nevrátí a zůstanou dražšími, až drahými. Čtenářstva ubývá, knihy válcují jiná média a děti a mladí lidé dávají víc a víc přednost novým druhům zábavy i zdrojům informací. Potýkáme se s masivními dezinformačními kampaněmi, které stavějí na našem nedostatečně trénovaném kritickém myšlení. Školní osnovy se mění příliš pomalu, pokud se mění vůbec. A do toho všeho čekáme, co s naší realitou udělají rychle se rozvíjející velké jazykové modely a umělá inteligence. Jak se změní tvorba knih, obrázků i videí? Nevíme, jak přesně, ale víme, že se změní. Nevíme také, jaký dopad to bude mít na lidi, kteří pracují napříč odvětvími. V kulturním a kreativním sektoru bude tento dopad pravděpodobně masivní. První knihy, které napsala nebo přeložila AI, už vycházejí a lze čekat, že tento trend bude sílit. Může to být příležitost i hrozba zároveň, záleží, jak to budeme jako společnost vnímat a pracovat s tím.

Na druhou stranu tu jsou pořád tisíce lidí, kteří chtějí tvořit, a tisíce lidí, kteří chtějí číst. Fenomény bookstragramu a BookToku nám ukazují, že existují silné čtenářské komunity napříč světem a že se díky těmto platformám dostává hlasům i marginalizovaným autorkám a autorům. Vidíme nezávislá nakladatelství a knihkupectví, kterým se daří navzdory postupující oligopolizaci, drahým nájmům i slevovým akcím velkých firem. Z výzkumů jasně vyplývá, že čtení posiluje právě ty dovednosti, které jsou potřebné k přežití ve fragmentarizované realitě – empatii, kritické myšlení, představivost, kognitivní funkce, otevřenost novým věcem a tak dál. Čtení není nikdy ztráta času. Je to jedna z nejlepších dovedností, jakou můžeme rozvíjet. Otázkou je, zda to děláme, a pokud ne, tak proč.

Kdo vlastně bude schopen číst?

Je velmi pravděpodobné, že se vydávání, distribuce i čtení knih významně promění. To ale neznamená, že nutně k horšímu nebo že snad knihy zaniknou. Jestli už něco kniha jako médium v historii prokázala, tak že nemizí, ani když si to všichni myslí. Konec knih měl přijít už s rozvojem rozhlasu, televize, internetu, e-knih… A pořád nic. Nemusí to znamenat, že se to jednou skutečně nestane, ale zatím se to neděje. Co se ale může snadno stát a děje se to, je, že čtení se znovu stane exkluzivní dovedností vyhrazenou jen určitým vrstvám společnosti. To je a bude problém, protože lidé, kteří nejsou schopni vyhledávat a zpracovávat zdroje, jsou snadno manipulovatelní. A víme z historie, kam to může vést.

Problém je, že stále existují celé geografické oblasti, kde se dětem nedostane adekvátního vzdělání a číst, psát a počítat se nenaučí. A nejen že se v těchto oblastech nedaří vzdělávání rozšiřovat, navíc se ukazuje, že se úroveň gramotnosti snižuje i v zemích, kde bychom to možná nečekali. Například v Česku. Jsou různé typy gramotnosti – základní jsou čtenářská, matematická a přírodovědná. V pravidelných šetřeních PISA se ukázalo, že studující na učňovských oborech mají tak špatné výsledky, že budou mít v budoucnu problém porozumět základním věcem – formulářům na úřadech nebo příbalovým letákům u léků. Porozumění textu se tak stává exkluzivní dovedností i napříč „vyspělými“ zeměmi. Otázkou není jen to, zda budeme vůbec číst, ale také jestli budeme rozumět tomu, co čteme. Neschopnost porozumět textu (psanému i mluvenému) pak samozřejmě nahrává konspiračním teoriím, dezinformační scéně i rychle se rozvíjejícím deepfakes.

Adaptace a survival mód jako strategie 

Další otázkou je, co a jak budeme číst. Budou to především texty, které nám na míru vygeneruje umělá inteligence a my je budeme mít v mobilech a tabletech, přičemž se budou na přání měnit podle naší nálady a potřeb? Nebo pořád budeme chtít číst texty reálných autorek a autorů, které vznikly z uměleckého přetlaku, potřeby tvorby a snahy něco sdělit? Myslím, že obojí je možné. Knižní trh se bude podobně jako jiné oblasti života dál fragmentarizovat. Budou lidé, kteří budou chtít číst knihy skutečných autorek a budou si je chtít koupit jako fyzické artefakty ve fyzických obchodech. To bude příležitost především pro nezávislá nakladatelství a knihkupectví, ze kterých se dost možná stanou takové umělecké huby, komunitní prostory a obchody s „luxusním“ zbožím. Všechno bude mnohem víc stát na osobním vztahu a přístupu. A pak bude dál existovat komerční trh, který se bude pravděpodobně významně měnit. Rozdělení na malé/nezávislé/niche vs. velké/ziskové nejen že nejspíš nezmizí, ale naopak se prohloubí.

Z mých výzkumů a mapování vyplývá jedna pozitivní věc, která dlouhodobě ochraňuje malé a nezávislé projekty. Takové se totiž vyznačují jednou zásadní schopností – neuvěřitelnou adaptací. Malá nakladatelství i knihkupectví umějí nacházet netušené cesty a vynalézat nová řešení. Musí, aby přežila. Viděli jsme to za covidu u nás i v zahraničí – vznikaly iniciativy, rozjížděly se kluby, produkčně nenáročné, ale textově zásadní edice, objevovaly se nové a nové kanály a spojení, kudy se tito lidé snažili dostat ke svému čtenářstvu.

Největší neznámou v této rovnici je, co se stane s lidmi, kteří na knihách pracují. V ideální představě – pro takovou je vždycky dobré nechat si místo – budou slušně zaplaceni, protože schválíme status umělce a umělkyně ve smysluplné podobě napříč kontinentem a z umělecké a umělecko-technické práce se skutečně stane důstojně zajištěná a ohodnocená profese. Změní se sice systém této práce a nejspíš bude potřeba méně překladatelek, redaktorek a korektorek, ale protože společnost pochopí, že bez kultury neexistuje civilizace, tak se skrze své vlády a příslušné mechanismy postará o to, aby případná změna kariéry byla možná, člověk nepřišel o práci ze dne na den a nezůstal bez prostředků. A teď tu o Karkulce…

Ten černý scénář je pravým opakem toho „ideálního“, který by ovšem neměl být ideálem, nýbrž standardem. Je ale namístě se obávat, že reálně nás spíš čeká rychlá proměna, na kterou nejen že nejsme připraveni, ale ani se na ni nikdo – a to právě včetně vlád a sociálních systémů – dostatečně nechystá. A že lidí, kteří už teď pracují pod úrovní důstojné mzdy, což nejsou zdaleka jen lidé pracující v kultuře, se taková změna dotkne bolestivě a rychle, je už teď jisté. Je otázkou, zda bude někdo, kdo jim pomůže.

Je ale dobré nechat vždy prostor i pro nějakou pozitivní verzi. Co totiž snad zůstane, je tvůrčí potenciál, který lidé mají. Pořád budou existovat autorky a autoři, kteří budou chtít tvořit, psát anebo překládat poezii. Jak se totiž už mnohokrát prokázalo, tvůrčí proces je možné i dlouhodobě omezit, ale nelze ho vymýtit zcela. Texty tu s námi budou pořád.

Autorka je básnířka, teoretička a působí na FF MUNI

Projekt „Bibliodiverzita – podpora malých nezávislých vydavateľstiev“ získal grant z Islandu, Lichtenštajnska a Nórska v sume 158 116 € prostredníctvom Grantov EHP. Projekt bol spolufinancovaný v sume 27 903 € z prostriedkov štátneho rozpočtu Slovenskej republiky. Cieľom projektu je nadviazať na tradíciu jedinečného festivalu malých knižných vydavateľstiev, nadviazať spoluprácu s nórskymi vydavateľstvami a vymeniť si skúsenosti v oblasti obchodných a advokačných licenčných stratégií, posilniť spoluprácu medzi malými nezávislými vydavateľstvami a osloviť nové typy publika.